Josef Lada

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

17.12.1887 Hrusice u Senohrab

14.12.1957 Praha

Pohřben na Olšanech


PD s bystou,Z.Šejnost b.r.

Ladova 1


Český malíř.V záplavě moderny promluvil poeticky prostě a navázal na lidovost M.Alše.Uplatnil se v ilustraci,plakátech, scéografii,exlibris atd. Z díla:ilustrace k "Osudům dobrého vojáka Švejka",dětské knížky "Moje abeceda","O Mikešovi","Bubáci a hastrmani".


"Tenhle nuž zachází s formou stejně svobodně jako já". Pablo Picasso o Ladovi


Všestranný estét V.V.Štech o Ladovi usoudil,že je z těch velkých, "..které osud vyvolil,aby nám představovali a tvarem zjevovali jinak skrytou duši lidu".Zdá se,že jeho štětec vybíral ze světa jenom to feéri- cké,pohádkovité a jakoby oběma rukama,jimiž bravurně vládl štětci,objal předmět a vyjmul z něj to podstatné.Zůstal v něm dětský svět rodných Hru- sic a zůstal v něm natrvalo.

Rodina ševce byla početná.Denně se z tatínkova regálu naň šklebily roztodivně rozšlápnuté boty,jež sousedé otci nosili k opravě.Každá byla jiná,směšná a pohádkovitá.Otec vytušil v Jozífkovi jeho dvojí svět,ten vi- děný a ten pohádkový.Kudypak s nim do učení,inu tam,kde se míchají barvy a chodí se na štaflích a dělají se barvy načechraně jako krocanovo čepejří. Ale umývat špínu zdí a míchat barvu to pro Josefa bylo fádní a sama dřina. Odešel ke knihkupeckému řemeslu,kde viděl spoustu obrázků na obálkách i u- vnitř knížek.Dostala se mu do rukou spousta obrázků opravdických malířů a pěkného vyprávění a tak se učil aniž věděl,pěkná slova,tvary a barvy obrá- zků a rodila se v něm slovesná i malířská kultura.

Jenom rok zkusil studium na Umělecko-průmyslové škole,ale pro něj to byla svěrací kazajka stejně jako Akademie pro Alše.Zůstal samoukem a nejbližími malíři mu byli A.Kašpar,Švabinský,Kysela a Brunner.Listoval v časopisech zvučných jmen jakými byl Simplicissimus,Jugend,přitahovala jej secesní kresba.Už roku 1904 si chudý učeň vydělal za kresbičku první dvacetikorunu.Jeho ojedinělá tvarová mluva,jejimž základem byla souvislá linka a moderní plošnost,se ustalovala.

V roce 1906 nastoupil tvrdou kreslířskou cestu po novinách a v množ- ství požadavků,jež se mu sběhly,obdržel zakázku na ilustraci "Pohádky o Honzíčkovi a zlatovlasé Isole" od J.Havlíčka.Rok 1907 byl už pro něj památný,protože v kavárně Unionce na Perštýně se potkal se dvěma bouřli- vými štamgasty - s Haškem a Kudějem.Ti bořitelé starého a vyznavači ne- střídmé fantazie mu byli sympatičtí svým smyslem pro parodii.Hašek našel v Ladovi spolehlivého přítele,u něhož v Dittrichově ulici č.6 byl častým nocležníkem.

Lada chrlil figurky nejrůznějších typů a zasazoval je do reje fik- tivního světa,takže vyvolávaly úsměv a pohodu.Posílal obrázky do Humori- stických listů,Švandy dudáka,Rašple,ba i vídeňský časopis Die Muskette mu v roce 1908 otiskl několik kreseb.Trvalou obživu mu přinesla až redak- ce čas.Karikatura a Humoristické listy a závan legrační pravdy naň vyčouhl v roce 1911,kdy se svými štamgasty říčně tleskal Haškovu volebnímu pro- jevu vlastní "Strany mírného pokroku v rámci zákona".Hašek jako lídr své strany získal všech dvacet hlasů svých přátel,a to na věčné časy.Nepodaři- lo se jim rozbít Rakousko-Uhersko,ale nadělali mu hodně povyku,který se dostal alespoň pod kůži úřední vážnosti,kterou v hospodách hlídali úlis- ní Bretschneidrové.

V opivněném čase vyšla Ladovi první ilustrovaná knížečka "Moje abe- ceda",kterou se stal klasikem mnoha generací dětských čtenářů.Doprovodil kresbičkami i Haškovo povídání pro děti "Kalamajka" a celou řadu jeho hu- moresek.Po válce kreslil Lada nejčastěji do "Šibeniček".Potom se mu poda- řilo zabydlet se na dvacet roků v nedělní příloze "Českého slova" - "Kvít- ko z čertovy zahrádky".

Tewhdy se s Haškem dohodli,že doprovodí svými obrázky nějaké jeho vyprávění o směšné figurce "blbce u kmpanie",jak si to Hašek poznamenal před válkou na papírek a po válce papírek našel.Zásluhou malíře Panuš- ky se z Prahy vytratil pod hrad Lipnice a pak jenom Ladovi posílal strán- ky vyprávění,aby si Lada k nim vymyslel obrázky.Hašek psal lehce a nači- sto a Lada lehce a načisto mu k tomu nakreslil 135 obrázků.Tak vznikaly "Osudy dobrého vojáka Švejka" a Ladova podoba žoviálního dobráka.Dlaň za- padla do dlaně a Švejk vyšel do světa v Ladově kabátě.Díla spisovatele a malíře splynula vjedno.

V roce 1927 se Lada na třicet roků zabydlel v Podskalí a v tom zá- tiší staropražských figurek vznikaly i Ladovy jevištní inscenace.Nejdřív pro spolek ševců vypravil scénicky hru "Na valdštejnské šachtě" a potom se přihlásilo ještě devatenáct žadatelů o scenografii.Pro Tylova Strakoni- ckého dudáka,Blodkovu operu V studni,Smetanovu Prodanou nevěstu - to všechno v Národním divadle.A rovněž maloval pro film.

Nejvíc obrázků nakreslil pro knižní ilustrace,kterých za celý život napočítal na 10 913.Když se přičtou další kresby,vyroste počet na 15 tisíc. Vyprovodil svým malovaným humorem i jadrnou ironii Havlíčkova Křtu sv.Vla- dimíra a řadu jiných klasických děl.Lada uměl nejenom úsporně a mistrně kreslit,ale i poeticky vyprávět o svých Hrusicích a tak učinil ze svého rodiště pohádkovou říši.Po své úspěšné knížečce "Moje abecena" vydal v ro- ce 1917 "Malovaný přírodopis","O Mikešovi","Bubáci a hastrmani","Erbenova národní říkadla" atd.,

Představitel českého kubismu E.Filla o Ladovi napsal "...jako měli naši otcové a generace Národního divadla svého Alše,má dnešek svého Ladu".