Josef Mánes

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

12.5.1820 Praha

9.12.1871 Praha

Pohřben na Olšanech


PD,1874

Spálemá 75/16


Český malíř a ilustrátor,který našel krásu v přírodě a lidech své země.Nakreslil řadu krojovaných typů lidí z Čech,Slovenska a Moravy,labskou a podřípskou krajinu.Na zámku Čechy pod Kosířem vytvořil rokokově půvabné obrázky (např. "Život na zámku").Ilustroval Rukopisy (RKZ) a trvalé svědectví svého umění zanechal na symbolech 12 měsíců Pražského orloje.


Dvaadvacetiletý Pepi se srdnatě ozval,když nový ředitel Akademie Christián Ruben zlehčoval otcovy malířské kvality.Všemocnému hr.Fr.Thu- novi nikdy nezapomněl,že po zemřelém prof.Tkadlíkovi jmenoval roku 1840 ředitelem Akademie nanubřelého Mnichovana Rubena a pominul skvělé ma- lířství otce.Od dětství hleděl tátovi do plátna,jak houževnatě zápasí o tvarosloví české krajiny,aby to byla opravdu krajina česká a nikoli ně- jaká anonymní krajina.

Otec se roznemohl a v červenci 1843 zemřel.Pepi v bolestném smutku namaloval dva obrazy "Smrt Lukáše Leydenského" a "Hrobník".O rok později odmítl namalovat do almanachu pro Thuna,který odcházel do Vídně za poli- tickou kariérou.Josef odešel bez prostředků do Mnichova a tři roky tu tvr- dě živořil,malířsky hledal,až teprve v roce 1846 přátele překvapil obra- zem "Petrarka a Laura" a dokonce se mu podařilo obraz prodat.

Přítel Vojta Náprstek tehdy do České včely napsal: "Když Mánes na této cestě pokračovat bude,za což jeho přísná snaha umělecká ručí,v té- to době nového rozkvětu českého umění pro všecky časy se ctí jmenován bude."

Mánes se ke své malířské mluvě prodíral přes klasický národní a li- dový výraz velmi tvrdě.Když se vrátil z Mnichova,svítalo na lepší časy pro český národ revolucí,jež se vznítila ve Francii,přilétla do Vídně a rozvázala mládeži křídla.Na maškarním plese,který tehdy uspořádal spolek umělců Concordia,si Mánes vykračoval v postavě Danteho,ale hned na to za- hřmělo revolucí také v ulicích Prahy a on oblékl kroj domobrany "Svornost", aby pomáhal bránit práva Čechů.Nejvíc se revoluce rozburácela ve Vídni.

Na Kroměřížském sněmu čeští poslanci s Palackým v čele bojovali za rakouskou státní federaci a Mánes byl "Jednotou výtvarných umělců",kte- rou Češi ustavili proti šlechtické "Krasoumné jednotě",již vedl Ruben,de- legován na sněm a tam portrétoval české poslance dr.Pinkase,F.L.Riegra a Strobacha.

Český život umlkl pod diktataturou ministerského předsedy Bacha.Ale nezmkl Mánesův štětec.Ten stále hledal vlastní hlas,v němž by zabušilo srdce české krajiny i české duše.Bylo to zřejmě v čase brzo po sněmu,kdy přišel domů a sestra Amalie,která rovněž malovala a přitom se starala o dva bratry,mu nepěkně zasáhla do života.Jako bohabojný bůžek domácnosti našla někde v koutě Josefův "necudný" portrét pomocnice v domácnosti Fa- nynky,který bratr tajně namaloval.Amalie Fanynku vyhnala.Po osmi letech hrdé děvče přišla Pepimu ukázat jeho dcerušku.Faninčin portrét byl ozna- čen za rozmezí Mánesovy tvorby.

V tom čase se Pepimu ozval přítel ze školy hr.Bedřich Sylva-Tarouccy a chtěl,aby přijel na zámek Čechy pod Kosířem na Hané.Nabízel mu klidné místo,rovinu kraje a tvůrčí ticho.Na zámku se Pepimu ustálila klasická um+řenost štětce,jak to dokládá obrázek,který poslal z Kosíře pro album Jednoty výtvarných umělců a nazval jej "Líbánky na Hané".Tím se představil osobitý malířský výraz Josefa Mánesa.

Amalie,která vzala po smrti rodičů všechnu tíhu domácnosti na sebe, zanedbávala svůj talent,jen aby se mohl rozvíjet talent Josefův a Quidův. Žili se strýcem Václavem,rovněž malířem,ve Spálené ulici vedle ústavu prof.J.E.Purkyni.Rodiny se přátelily a Pepi rozpoznal v Karlovi Purkyněm obrovský malířský talent.Dlouho se vzájemně inspirovali a jejich hluboká a zanícená opravdovost jim připravila podobné osudy.

Amalii svitla pro chudičký stůl naděje,že Pepi obdrží zakázku od pří- tele arch.Ulmanna na kartony pro dveře karlínského nového kostela.Manes přinesl skici,ale třebaže hýřily nádherou a klasickou urovnaností,ba i Ulmann byl jimi nadšen,rozhodovali jiní.Porota nepřijala Mánesovu národní apotheózu a naděje Amalie zhasly.Jenže Pepi ukázal,co umí v portrétech herečky Manetínské a řed.konservatoře Knittla a pak se znovu vrátil na zá- mek Čechy,kde se postupně rodily jeho vynikající,precizní obrázky "Při měsíčku","Hvězdná noc","Polibek","Červený slunečník" a rokokově hravý cyk- lus "Život na panském sídle".Vznikla tu řada lidopisných studií s taneční, milostnou,jitřní,večerní náladou.

Mánes se vydal za lidovými motivy přes Kroměříž až k Těšínu do kra- je matčina rodiště,pak do Krakova a na Slovensko.Dopodrobna studoval ná- rodní kroje a schytával prostou mluvu tváří.Přátele pěli chválu na jeho mistrovství,ale málokdo něco koupil.Bylo to příliš krásné novum pro ofici- ální vkus.A příliš a okatě národní,ba lidové.

Mánesovy kartony pro karlínský kostel byly sice zamítnuty a práce svěřili malíři Trenkwaldovi,ale Ulmann mu zadal alespoň několik maleb.Čes- ké časopisy otiskovaly Mánesovy ilustrované "Písničky","Muzicu",jež charak- terizují druhy písní či tanců.Když v roce 1857 s K.J.Erbenem vydali u Bel- manna překrásné dílo "Rukopis královédvorký",prodalo se ho zprvu jenom 5 kusů.Ale Pepi ve stopách otcova vidění kraje objevoval v impresionistické proměně barev a světla i českou krajinu."Řípský kraj","Labskou krajinu",

vesničky a kostelíky,ale po vydání císařova "Říjnového diplomu" (20.10. 1860) s nadějí na ústavnost přišly Mánesovi zakázky nově vzniklých národ- ních korporací.Mánes maloval terče pražských ostrostřelců,spolkové diplo- my,návrh odění pro Sokol,prapor Hlaholu,svatojířský prapor atd.Byly to pro něj stejně umělecky náročné práce jako práce jiné.

V roce 1862 se naň život usmál zakázkou pro pražský orloj,staletí měřící čas českých dějin.Do dvanácti terčů Pepi namaloval 12 symbolů jed- notlivých měsíců v roce.A neváhal tam vmalovat postavy a věci,jak je vy- táhl z českého života.Lednový stařec nese podobu ctěného vědce světového významu J.E.Purkyni a mladíka představuje Purkyňův geniální syn malíř Karel. Nebylo však lehké pochodit s tímto národním,malířsky ohromujícím dílem u předsedy komise pro úpravu orloje,astronoma prof.Bohma.Tento Jihočech měl za vlast celé Rakousko,ale nakonec přecjenom ustoupil a přikývl.

V roce 1867 se Mánes účastnil pouti české delegace do Moskvy v čele s Fr.Palackým.Prý tu něco namaloval,ale ztratil.To se už u něj objevovaly příznaky nervové choroby,takže roku 1869 jej přítel Lanna,podnikatel,po- slal za inspirací na Šumavu a poté do Říma,aby tam pookřál.Zanedlouho ob- držela Amalie od sochaře Šimka z Říma dopis,aby pro Pepiho přijela.Našla bratra v houfu žebrajících dětí.Po dva roky pak Pepi mátožně bloudil Pra- hou a někdy se svíčkou hledal vysněnou žlutou růži.

Jan Neruda napsal v nekrologu: "Dvě léta byl mrtev.Ne,neumřel!-Jen si ulehl k šťastnému odpočinku - ušlechtilý neumře nikdy!"


PD s portrétem,M.Benda 1972

U Obecného dvora 798/5

Socha,B.Kafka.arch.Havlíček 1951

U Mánesova mostu