Josef Mařatka

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

21.5.1876 Praha

20.4.1937 Praha

Pohřben na Olšanech


PD,1937

Žitná 564/14


Český sochař,žák J.V.Myslbeka a Rodina.Jeho tvarově precizní plastiky dramaticky obrážejí světlo.Z díla: bysta A.Dvořáka,socha letce Santose Dumonta pro Buenos Aires,pomník padlým pod Emauzy, Tlusté ženy,spoluúčast na Suchardově pomníku F.Palackého,Šalounova Jana Husa.



Narodil se v přízemní domu č.14 v Žitné ul. v době,kdy u Dvořáků v l.patře prožívali hluboký žal ze smrti svých tří děti.Jozífek ševce Mařáka léta potkával hudebního genia na chodbě či před domem,nebo zaběhl potajmu k mistrovým dveřím,aby ho spatřil komponovat.Nejvíc času ztrávil však u mladého malíře Věšína,který bydlel v podnájmu o dvě patra výš u pa- na ředitele dívčí školy Balcara.Vydržel stát za zády rodáka od Slaného dlouhý čas a tu a tam si směl i "zamalovat".

Byl to dům "genius loci",v němž se křižovaly cesty i cizích umělců. Dnes jsou na něm čtyři památníky: A.Dvořáka,Josefa Mařatky,Jaroslava Vě- šína,který se stal bulharským dvorním malířem a hvězdy světové hudby P.I.Čajkovského,s nimž Dvořák udržoval dobré přátelství.

Nejdříve se Mařatka pokoušel kreslit,pak malovat,aniž tušil,že na Umělecko-průmyslové škole si vybere nikoli malbu,ale sochařství.Když ve dvacíti Uměleckou průmyslovku opustil,nesl si na Akademii k prof.J.V. Myslbekovi slibné profesorské dobrozdání.Stát před rozpracovaným dílem v ateliéru slovutného mistra Myslbeka,který Akademii řídil,bylo pro něho vyznamenáním.

Mařatku si musel oblíbit každý,protože byl mírné povahy a nesmírně pilný,takže mu kolegové jinak neřekli než "kuře".A to "kuře" si záhy domů přivedlo dívku,kterou matka utěšovalat,že je to těžké,protože ten kluk po- řád plácá ty svoje panáky.

Myslbek byl k talentům tvrdě spravedlivý a uměl postřehnout jemné nuance nadání,ale v základním,řemeslně nezbytném byl neoblomný.Mařatka hledal skromně a houževnatě,jak vdechnout tvar své představě.V roce 1900 si plastikou "Ledaři na Vltavě" vysloužil 400 zlatých z Hlávkovy nadace stipendia do Paříže a ještě téhož roku se do Mekky umělců s malířem Kal- vodou vydali.Byla to tak trochu i česká Mekka umění svou početnou kolonií českých umělců.

Tenkráte působila jalo nejmenovaná "vyslankyně" česko-francouzských vztahů v umění malířka Zdeňka Braunerová i otec secese Alfons Mucha,jehož ateliér byl místem,v němž horce diskutoval Gaugin,astronom Flammarion,mno- ho zvučných jmen.Mařatkovým cílem byl ateliér slavného Rodina,ale než se do jeho ateliéru dostal s přímluvou malíře Dědiny,trvalo to nějaký čas. Bručavý sochař měl bystrý zrak a dobrácké srdce,oblíbil si Mařatku,který u něho byl tři roky.

"Kuře" hned napřesrok mistra přesvědčilo,aby své dílo ukázal Praze. V roce 1901 Mařatka,Mucha a Braunerová provázeli Rodina po Praze a jižní Moravě.Mařatkův styl zprvu poznamenal Rodin a dlouho v jako v jeho stínu tvořil.Jenže plastiky "Nádeník","Skladač uhlí na Seině","Odchod do práce" a hlavně "Tlusté ženy" už zaujaly osobitostí.Mařatka se našel,byť hledal pořád Myslbek - Rodin.V tom byla významná etapa Mařátkovy tvorby. Oba mu byli příkladem,ale on hledal osobitou českost.Měl smysl pro "věcnost",proto jej uchvátila barokní smyslnost a dramatičnost účinu světla.

Po pěti letech přivedl Mařatka do Prahy i sochaře A.Bourdella,který ho vzrušoval svým přepětím energie a pohybu v plastikách.Brzo po návratu začal "básník" tvaru spolupracovat se sochařem S.Suchardou a arch.Dryákem na Palackého pomníku pod Emauzy.Bronzové mythické výjevy pocházejí z jeho dílny.Pomáhal sochaři Šalounovi v malých modelech na pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí.V roce 1906 po smrti Dvořáka vytvořil pro Národ- ní divadlo jeho bystu a po dvou letech jej do Paříže zavolal Rodin a po- věřil ho prací na pomníku letce Santose Dumonta pro Buenos Aires.Souběžně portrétoval Antonína Slavíčka s chotí.

Vypukla válka.V roce 1914 Mařatku odveleli do Maďarska,kde naštěstí z rozkazu eráru portrétoval generály a tesal pomníky jejich válečné slávy. Našel v té kruté "hře" se smrtí a generálské slávě svůj smysl pro monumen- talitu a po návratu domů mu nabízeli spolupráci architekti,pro něž vytvo- řil alegorie "Obilnictví" a "Stavebnictví".Jeho plastiky jsou na nové praž- ské radnici,na býv.ministerstvu železnic,na budově někdejší úrazové poji- šťovny atd.

V Obecním domě byl jedním z významných autorů interiéru Balšánkovy a Polívkovy secese.Mařatkův monumentální pomník padlým legionářům v l.svě- tové válce stojí pod Emauzy.Musel být po jeho rozbití Němci sestaven z úlomků.Pak si ale Mařatka zařídil krásný ateliér v domě na Výšinách. Po celý život kreslil tužkou,uhlem a perem nejen k sochařským skicám,ale i pro potěchou volné tvorby.Životem mu byla práce a při ní rovněž ve svém ateliéru stejně jako Štursa zemřel.