Josef Mysliveček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

9.3.1737 Praha-Šárka

4.2.1781 Řím

Pohřben v Římě - chrám San Lorenzo


PD,J.Kryštůfek 1989

Novotného lávka - na Muzeu B.Smetany


Český hudební skladatel působící v Itálii.Triumfoval roku 1767 v Neapoli.Napsal dlouhou řadu oper,oratorií,symfonií,kantát,komorních děl,árií.Měl vliv na mladého Mozarta.Z oper:"Poplach na Parnasu","Bellerofonte","Il farnace","Il grand tamerlano".V Italii,kde zůstal natrvalo,byl zván "Il divino Boemo" -"Božský Čech".


"Nebýt obličeje,byl by úplně jako dřív,plný ohně,svěžesti a života.." W.A.Mozart po návštěvě Myslivečka 11.11.1777 v mnichovské nemocnici



Neapol se o narozeninách krále Ferdinanda IV. 20.ledna 1767 vyšňo- řila do slavnostního.V divadle San Carlo se konalo hudebné matiné.Hledi- ště bouřlivě uvítalo duet Gabrielli s Raafem,kteří zpívali kantátu nezná- mého skladatele z Rakouska.Výbor oslav se zdráhal dát kantátu na program tak významných oslav.Bůhví,jak náročné publikum skladbu neznámého autora přijme.Jediné fiasko v San Carlo,to bylo měřítko pro Italii.Všechno dopad- lo výtečně,zpěváci se děkovali bůhví pokolikáté,ale autora nepředstavil nikdo.Jen u východu z divadla zaburácel jásot těch,co poslouchali venku: "Bravo,il divino Boemo!".

O vánocích uvedlo divadlo v Turíně třetí operu "božského Čecha"Il tromfo de Clelia".A znovu úspěch,ale Mysliveček valně neposlouchal,seděl zasmušile myšlenkami v Praze,kde mu zemřela.V lednu 1768 vyjel narychlo do Prahy.Doma mu kondolovali k zármutku i blahopřáli k velkému hudebnímu úspěchu v Itálii.

Jeho rodiště bylo na Dubovém mlýnu v Šárce,ale šikovný otec,který se dostal do čela pražského cechu,koupil i mlýny na Kampě i dům "U modrého šífu".Zemřel však v roce 1749 na tyf a zanechal hospodářství svým dvojča- tům Jáchymovi a Josefovi.Oba byli vyučeni mlynářskému řemeslu.Josef však oslňoval navíc hudebním talentem už ve škole u dominikánů i jezuitů,v pat- nácti složil operu a pak si ještě na rodině vymohl výuku kontrapunktu u varhaníka Habrmanna.Pak si jej vzal k sobě skvělý muzikant Seger a Josef zvládl k varhanám i housle.

Po bitvách Habsburku o dědictví trůnu se 5.listopadu 1763 vydal s šesti svými symfoniemi do oslnivé opery v Benátkách.Ještě jej do tajů jižního hudebního temperamentu zasvěcoval skladatel Giovanni Battista a po dvou letech Myslivečkovi uvedli v Parmě první operu "Poplach na Parna- su".Uspěl s ní i v neapolském divadle San Carlo.V Parmě se zahleděl do zhý- čkané prinadony Aquijariové a začal pro ni psát árie.Byl k nepřekonání v melodické invenci a jeho árie se rozletěly po celé Italii.

A potom vášnivě vzplanul podruhé,tentokrát ke světově proslulé pěvky- ni Gabrielli,které zaimponovala jeho hudební sláva,zvlášťě když s obrov- ským úspěchem zapěla jeho slastné árie.Stali se nejpopulárnější hudební dvojici Itálie.Sláva Myslivečka dostoupila tak vysoko,že v Benátkách jej oslavovali i básníci.

V době vrcholné slávy jej navštívil Leopold Mozart se svým synem Amadeem a spřátelili na celý život.Mysliveček chrlil operu za operou: "Il Demoonte","Montezuma","Ezio","Il gran Tamerlano" atd.,pozvali ho do Bo- logni,do Mnichova,do Vídně,prostě do hudební Evropy a on si začal uvědomo- vat,že se stal tulákem a nemá vlastní zázemí,svou jistotu domova.Poznal ten kouzelý protek života jen doma,aniž si ji uvědomil,protože byla samo- zřejmá jako šum Vltavy a hlas matky.Vybral si za svůj náhradní domov Řím. Zázrak stavebních dějin,umělecké nádhery a důstojného ticha v palácích. Říma se mu stal vyšperkovanou náhradou domova.Zakoupil si v něm starý,vel- ký dům.Jenže neměl v něm klidu,protože za nim chodili přátelé a lidé vše- lijací,kteří zneužívali dobroty jeho srdce.

Zdálo se,že nic nemůže přehlušit jeho harmonii srdce a zpěv jeho du- še.Jenže osud nechodívá jen cestičkámi dobroty a štěstí,ale i zla.Lékař v Mnichově mu chtěl pomoci z nesnází věčně mokvajícího a oteklého nosu, který mu zrudl a rozškleboval mu kůži hlubokou ránou.Použil skalpelu.Zřej- mě tím lékař způsobil nezhojitelnost.Když Mylivečka 11.října 1777 v mni- chovské nemocnici navštívil mladičký Mozart,jen bolestně uhýbal zrakem a hned napsal dopis otci:"Celý Mnichov mluví o jeho oratoriu Abramo ed Isa- cco...Nebýt obličeje,byl by úplně jako dřív,plný ohně,svěžesti a života... Když mu bylo nejhůře,psal operu pro Padovu.Všechno je marné,zde se už říká, že ho zdejší doktoři a chirurgové zničili.Zkrátka není pochyby,že je to kostižer."

Když Mozartovi ukápla slza,Mysliveček mu řekl: "Jste příliš citlivý k mé nemoci,děkuji vám za vaše dobré srdce."

V roce 1778 ještě v milánském Teatro a la Scala dirigoval svou operu "Armída".Gabrielli se nepodařil pěvecký part a Mysliveček netušil,že mist- rině intrik umí ovlivnit veřejnost.Gabielli vyšla z propadu opery jako hvězda,jež nemohla zasvítit na zachmuřeném nebi "špatné" opery.Koneckonců účel světí prostředky.Mysliveček musel uhnout ambicím zhýčkané pěvkyně, která jej opustila a našla si jiného skladatele.

Mysliveček se rozloučil s jevištěm,ale Řím na něj nezapoměl.Mylive- čkově operním áriím vévodila árie z opery "Olympiade" "Si cerra,se dice l´amicodove´",kterou zpívala celá Itálie.

Myslivečkův dům v Římě utichal,návštěvy řídly,Myslivečkovi ubývaly příjmy.Bydlel na Piazza del Popolo,chudl a nakonec přišly i dluhy.Tvůrce téměř třiceti oper,mnoha symfonií,ouvertur,koncertů,skladeb pro klavír,ora- torií,kantát,chrámové hudby atd. přestal vycházet z domu.Jeden z význam- ných zjevů předklasického období hudby se ocitl v úplné nouzi.

V Myslivečkově hudbě dýchala i česká zpěvnost,ale Čechy jeho muziku slyšela málo.Zůstala i pro budoucno roztroušena po italských archivech.

V nejhorší chvíli života našel nuzně umírajícího Mylivečka jeho žák, Angličan Barry,který jej dal důstojně pohřbít.V kostele San Lorenzo nechal na své útraty postavit Myslivečkovi mramorový pomník.

V Čechách si na osudy Myslivečka rozpomělo po dvou stoletích několik lidí.Jedna vzpomínka má obvzlášť osudovou dramatičnost a podtext život- ních záhad,neboť ji napsal Jakub Arbes pod názvem "Il divine Boema".

Bysta, 1995

Melantrichova