Josef Radomil Čejka

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.3.1812 Rokycany

25.12.1862 Praha

Pohřben na Olšanech

PD,společná s F.L.Čelakovským 1872

Pštrossova 187/2 (průčelí Myslíkovy 13)


Český lékař,literát a hudebník.Zpracovával české lékařské a hudební názvosloví.Překládal Shakespeara,Goetha,Lenaua,Suea,Lamartina,Byrona,Longfellowa,z jihoslovanské literatury aj.Lékař významných vlastenců (např.rodiny B.Němcové.


"Spravedlivý lékař,touží-li po zlatém věku,přeje si opravdu povznésti vzdělanost lidu na stupeň alespoň tak vysoký,aby z něho obor vědy,její mez a hranice,dokonalosti a nedostatky svědomitě posouzeny býti mohly..." J.Čejka,1845


Do června 1843 vyvezli z pražské svatováclavské věznice ze 777 vězňů celou polovinu mrtvých.Jednatřicetiletý lékař Čejka brzo rozpoznal příči- nu tak hromadného úmrtí.Vězně kosil skorbut čili kurděje.Ve vězeňské stra- vě scházela zelenina,hlavně vitamin C,takže došlo k avitaminóze.Lék byl neuvěřitelně prostý a výsledky obdivuhodné.Čejka se ze dne na den stal glorifikovaným odborníkem.

Vrátil se právě z Vídně,kde praktikoval v pitevně českého prof.Ro- kytanského a na klinice vědecké diagnostiky věhlasného Čecha prof.Škody. Už ve své disertaci o stanovení diagnozy poslechem a poklepem,kterou vydal,se zařadil mezi následníky slovutných krajanů,kteří vyšli z nové pařížské Laenecovy školy.Po třech letech se do Vídně opět vrátil tentokát k Čechovi prof.Ferdinandu Hebrovi.

Brzo po návratu se roku l846 habilitoval na prvního pražského do- centa kožních chorob.Ve všeobecné nemocnici mu přidělili oddělení s osmi postelemi,ale sotva začal přednášet,vzedmula se v Evropě revoluce 1848,jež rozvichřila i Rakousko,jenže to ji přežilo a uzavřelo zemi do desetileté diktatury ministerského předsedy Bacha.


Čejka byl synem rokycanského učitele a regenschoriho a výtečně se proto vyznal i v hudbě.K literatuře zahořel u prof.Sedláčka na gymnasiu. Po náhlé otcově smrti s s nim v Praze od roku 1831 žila matka.Vřadil se mezi přední vlastence nejenom jako lékař,ale zároveň jako hudební i lite- rární kritik,který byl u zakládání českých knihoven,řemeslnického svazu a jeho škol.

V roce 1841 požádala devětadvacetiletého lékaře o pomoc jednadvaceti- letá krasavice B.Němcová a od té chvíle se Čejka stal lékařem její rodiny a zároveň jejim literárním rádcem.I když Němcová s manželem cestovala po jeho štacích,jejich přátelství vyhaslo její smrtí v lednu a jeho v prosin- ci v roce 1862.

Úřady mu neodpustily,že byl poslanecem na Kroměřížském sněmu,kde Če- ši žádali federaci a Čejka se dostal pod dohled policie a chtěnechtě musel se "utéci" do vědy.Každý národ potřebuje zdraví,systém lékařské péče a čeští lékaři jej programově začali utvářet.Čejka se stal významným odbor- níkem,jehož nemohl rakouský režim přehlídnout.Výsledky jeho bádání,léčby i publikační činnosti jej vyzvedly mezi nejlepší odborníky.Vyučoval na lé- kařské fakultě a přátelé se pokoušeli o jeho jmenování děkanem lékařského kolegia,což bylo okamžitě smeteno se stolu.Stejně úřední zadrhele utáhly smyčku kolem jeho jmenování mimořádným profesorem.

Jenže Čejka nepotřeboval titulaturu,aby si našel mezi vlastenecký,o lékařo kolem Purkyněho místo na programové rozvíjení organizace českého lékařství,vznik systému jeho institucí a široké zdravotní osvěty v českém národě.Především šlo vzdělání mladé generace českých lékařů jako zázemí budoucnosti lékařské péče v české zemi.Nejenže přednášel a psal o nemo- cech zejména vnitřních,ale byl sám vzorem obdivuhodným diagnostikováním. V zátiší své pracovny psal vědecké studie např. "O nedostatečnosti chlopní v srdečnici".Napsal dlouhou řadu zdravotních popularizačních článků,při- pravoval český terminologický slovník pro lékařství.

Podobný slovník připravil i pro hudbu.Je z těch vzácných lékařů, v jejichž životě se spjala medicína s uměním,což je téma na závažnou vě- deckou studii o lékařích-umělcích.Čejka by v ní byl zapsán jako vynikající pokračovatel známého obrozeneckého lékaře Helda,skvělého lékaře a hudební- ho skladatele.Hudebníci,literáti ctili jeho lékařskou erudici,ale nemohli neuznat jeho jeho hudební a literární kritiky, o to,že napsal školu hry na klavír i housle.V posledních letech Čejka i překládal ze západních li- teratur Shakespeara,Goetha,Byrona,Longfellowa,Whitea,Suea,Lamartina a dal- ší významné autory.S přítelem básníkem Nebeským přeložil "Kytici romancí španělských",avšak jeho největší láskou byli Jihoslované.Stal se prostřed- níkem vzájemného poznávání obou kultur.Kromě jiného vydal knihu "Starší dějepis a literární obnova národa Illirského".

V lednu 1862 doprovodil Němcovou na vyšehradský hřbitov.O svátku vánočním téhož roku zhasl i Čejka ve všeobecné nemocnici o vizitě před zraky svých pacientů.Jenom tři roky žil bez pečlivé maminky,která mu byla oporou a vším,co maminky umí pro své děti učinit.