Josef Schulz

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

11.3.1840 Praha 15.7.1917 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD spolu s J.Zítkem,1992 Rudolfinum (vchod od řeky)



Český neorenesanční architekt,žák německého arch.G.Sempra.Projektoval s arch.J.Zítkem Národní divadlo a Rudolfinum,sám Národní muzeum a U- mělecko-průmyslové muzeum.Restauroval stavby (např.Waldštejnský pa- lác),prováděl zahradní úpravy (Grobeovu zahradu ).




     Možná,že se o dušičkách někdy sešli na Malostranském hřbitově.Poblíž

středního průchodu zdi,jež rozděluje hřbitov na dvě části,stojí vedle se- be dva pomníky: rodiny Schulzů a rodiny Pinkasů.Pomník Schulzů navrhoval syn Schulzů Josef a Pikasů Josef Zítek,Schulzův učitel.Zítek měl k Pinka- sům z Kampy láskyplný vztah,protože maminka jim posluhovala a právě oni v něm rozpoznali talent.Relief českého poslance JUDr.Pinkasa navrhl jeho syn,malíř Soběslav,o pět roků starší než Zítek.Pomníčky nezasvěceným moc neřeknou,ale znalci rozpoznají z této funerální práce tvarovou osobitost obou architektů,tvůrců Národního divadla a Rudolfina.

     Schulz studoval ve Vídni na Akademii výtvarných umění v době,kdy

vídeňské moderní architektuře vládl německý neorenesanční architekt Gott- fried Semper.Byl jeho žákem a osvojil si učitelovy dvě teoretické studie "Der stil" a "Praktische Asthetik",jimiž mu Semper učaroval.Koneckonců si mohl ozřejmit Semprovy zásady na dražďanské opeře,galerii a na dvorním divadle a muzeu ve Vídni.Semper totiž ve své praktické estetice razil zá- sadu,že dílo musí vycházet z daného materiálu,z konstrukce a její funkce.

     Schulz si zajel za poučením do Itálie,jež byla Mekkou stavebních

slohů a především renesance,která učarovala adeptům architektury.Pobyl v Itálii dva roky a roku 1864 už byl v Praze,kde horečně vybuchoval národ- ní český život.Postavilo se v roce 1862 Prozatímní divadlo a mluvilo se o Národním divadle.Arch.J.Zítek si vzal Schulze za asistenta katedry na pražské technice a v roce 1867 už Schulz vyprojektoval budovu Hálkova divadla ve Dvoře Královém a po roce ukázal svou architektonickou invenci

na pražském činžovním domě v Náplavní ulici proti Mánesu.Potom projektoval neorenesanční činžovní domy na Janáčkově nábřeží na Smíchově a malostran- ském nábřeží.

     Od roku 1870 si otevřel vlastní projekční ateliér,ale jenom na čty-

ři roky,protože už v roce 1874 nastoupil na místo učitele na zlatnické škole.O rok později vyprojektoval do staropražské zástavby na Kozím plácku dům pro "Společenství kameníků".V projektu sjednotil vlasšské a české vli- vy do harmonické neorenesance.Ve svých osmatřiceti letech (l878) dosáhl na metu podle svého tichého přání,když se stal profesorem architektury na pražské technice,kde se střetávaly proudy evropské architektury a sou- střeďovaly teoretické i praktické poznatky,jež otevíraly oči nejen žákům. Zde se chodilo konzultovat při výstavbě i přestavbě města.Byla to doba českých nadějí,jež dostávaly podobu národních institucí,křísících po třech stoletích umlčovaný český život.

     Schulz se Zítkem v tom čase spolu projektovali na pravém břehu Vlta-

vy dvě monumentální budovy.Na nábřeží v ulici "Na rejdišti" se měla do ar- chitektonické rozmanitosti zvednout společná stavba s arch.Zítkem Rudol- finum,kterou financovala Česká spořitelna.Rudolfinum mělo sloužit konser- vatoři,galerii a umělecko-průmyslovému muzeu.Společným projektem zvítězi- li učitel a žák mezi osmi účastníky soutěže.Na první koncert v Rudolfinu ae muselo čekat až do 7.února 1885,čili 11 roků.Současně se stavělo Ná- rodní divadlo podle Zítkova projektu.

     Večer 12.srpna 1882 je stínem v českých kulturních dějinách,protože

téměř dostavěné Národní divadlo shořelo.Zítek kvůli rozporům,jež mu zne- chutily život,rekonstruci divadla odmítl.Chopil se ji Schulz.Pojal do kom- plexu Národního divadla i přilehlou budovu a citlivě ponechal Zítkovu umě- leckou vizi.

     De 15.11.1883 byl vypsán veřejný konkurs na projekt Národního mu-

zea.Město po mnoha letech přidělilo na ně stavební místo po zbouraných hradbách u Koňské a Žitné brány.Komise musela vybírat ze 27 návrhů a nej- víc hlasů získal,zejména pro myšlenku kopule Pantheonu,kterou už roku 1840 vyslovil Palacký.Umělecká kritika později v Schulzově pojetí mu- zea našla syntézu vlivů dvorních muzeí ve Vídni a Peraultova pařížského Louvru.Návštěvníka Prahy dodneška Národní muzeum oslňuje,jak uzavřelo ši- rokou plochu Václavského náměstí důstojným neorenesančním obrem.Kopule skrývá panteon významných osobností národa a každé místo na ochozech, na schodišti dotváří pocitem hrdosti vše,co se rozběhlo do expozic vel- kých sálů i kabinetů.

     Schulz zprvu navrhoval postavit sochu sv.Václava na rampu muzea,

ale arch.Hlávka navrhl Myslbekovu plastiku před muzeum.Mezi 1.a 2.patrem budovy je na fasádě umístěno 72 pamětních desek se jmény významných lidí v Čechách.

     Nejvíc se odborníci shodli na ocenění Schulzova projektu Umělecko-

průmyslového muzea stojícího vedle Rudolfina.Pochvalovali si jeho stylo- vou a účelovou jednotu.Schulzovým dílem jsou rovněž obnovena sgrafita Schwarzenberského paláce,úprava hradu Stranov u Ml.Boleslavi,zámku na Hrubé skále,Waldštejnského paláce atd.Má zásluhy o úpravu zahradní architektury kolem Grobeovy vily na Vinohradech,při niž mu pomáhali sochař Schnirch s arch.A.Barvitiem.Spojil neorenesanci s vlivy proudícími do Čech.


PD spolu s J.Zítkem, Národní divadlo