Josef Sudek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

17.3.1896 Kolín

15.9.1976 Praha

Pohřben


PD s bystou, S.Honzík,B.Franc 1989

Újezd 434/32


Český fotograf.Je považován za tvůrce české i světové moderní fotografie.Z jeho fotografických cyklů: "Z Invalidovny","Poddzim ve Stromovce","Pražský Hrad","Praha","Praha panoramatická".



Vykolébal se za křovím s taškou a stativem na levém rameni a pravý rukáv mu bambelal prázdný.Zvolna vpíchl stativ do země,odstoupil,vpíchl jej o kousek dál,pak zmizel pod černým klotem,vyhlédl,"kukátkem" prstů zkoumal oblohu,sedl si na lavičku naslouchal.Pak mu jihla tvář a zabru- čel:"hudba hraje..".Zmizel pod glotem pět,šestkrát zmáčkl spoušť a zvolna se vydal Petřínem na Újezd.

Jen přes ulici prošel dvěma průchody do vlhkého ticha malého dvorku a několik metru stranou se mezi haluzemi objevil dřevěný domeček.Když stichl večer,zaléhl tu vlhký šum Vltavy.A to je ono staré místo fatografů, kteří tu žili před nim.Sudek je získal v roce 1927 po fotografu Laubovi. Tři místnůstky s věcmi,obrázky,papíry,chemikáliemi a hudbou.

Před válkou jej rodiče přivezli z Kolína do Prahy na učení knihař- skému řemeslu.Obdržel vyuční list a našel si místo v Nymburce.Císař pán však "Svým národům",že mu zabili v Sarajevu nástupce trůnu a on si to s rebelií vypořádá.

Josef se vrátil z fronty s uťatou rukou po rameno,byl mrzákem se malou erární penzí a požíval přístřeší v karlínské vojenské Invalidovně. Jedinou útěchou mu byl stařičký fotoaparát,který mu před válkou rodiče koupili.Úřad nechtěl ani vidět,raději žil skromně z penze a denně vycházel s aparátem a hledal štěrbinami očí motivy.

Spolužák z Kolína Funke měl víc štěsti.Ruce mu zůstaly obě,absovo- val grafickou školu a živil se jako fotograf.Pomáhal Sudkovi jak mohl. Spolu listovali v časopisech,knihách a všecko o fotografování jim bylo dramatem.Sudek zprvu fotografoval kolem Invalidovny a nalovil tu motivů na celý cyklus,který nazval "Z Invalidovny".Poznal,že umění je inspirace a tvrdá dřina o vyjádření.Je to odřikání.Rozšiřoval okruh motivů,mhouřil oči a než zmáčkl spoušť,to už musel být motiv v očích hotov.

V půli 20.let bylo zřejmé i Funkemu,že kamarád vidí hodně,jinak a mezi výběrem motivů a spouští protéká dlouhý čas váhání a návratů.Byly to tvůrčí zámlky,jež se časem protahovaly.Do jeho okruh motivů vstoupila Stromovka a,kde jej okouzlovalo impresionistické přítmí a na světě se objevil druhý cyklu "Podzim ve Stromovce"(1926).Obrázky upoutávaly černo- bílými valéry nabité smyslovými vjemy.Nebylo to nic unáhleného,všechno mělo racionální nepostižitelné,spíše prošlo jeho hlubokým cítěním.Bylo to osobité,"sudkovské". Jiní v tom cenili novost,modernost a originálví výraz.

V roce 1924 s Funkem založili "Českou fotografickou společnost". I jedna ruka dokáže zmáčknout spoušť v pravý čas,kdy srdce tuší a oko spatří.Byla to jeho specifika rozummět tikotu času a vybrat krásu v pra- vý čas.Čekal na okamžik,až mu ta jeho "hudba času zahraje" a může zmáčnot spoušť.Ten starý aparát ji dlouho vybíral,než se motiv sesumíroval tak, aby "zahrál".

Sudek často chodíval na koncerty,třeba se posadil někde i na schod v koutku a naslouchal.Doma měl kupy gramofonových desek,jež přehrával přá- telům.Uvědomil si ono latinské "scio me non scire" (vím,že nic nevím) a ppřihlásil se na Státní grafickou školu k prof.K.Novákovi.Průzor hledání motivů se mu rozšířil až na vltavské nábřeží,kde vonělo nebe a na dlani ležela katedrála sv.Víta a kde gotické monumenty vrhaly masivní stíny do Vltavy.

Kolem roku 1930 se vypravil do české a slovenské krajiny a tak vznikaly krajinářské cykly: "Slovenská krajina","Krajina u Žebráku" v Podbrdí,"Krajiny Jižních Čech",ale rovněž "Orosené pavučiny",kterých mu u domečku svítily.Reklamě se zalíbila jeho dramata věcí a chudému fo- tografu se nabídla lepší obživa.Hlavně si mohl dovolit nakoupit nezbytné propriety.Otevřeli mu stránky čas.Družstevní práce a vyzvali ho k účasti na výstavách fotografů Levé fronty a Svazu socialistické fotografie,kde vzbudil velkou pozornost.Dva rodáci z Kolína Funke a Sudek udávali tón soudobé fotografie.

Do Sudkovy malinké pracovny přicházelo stále víc návštěvníků.Zejmé- na malíří,sochaři,hudebníci pocítili zpřízněnost duší.Nechávali si foto- grafovat plastiky i obrazy.Když byl malíř F.Tichý v Paříži,pomáhal mu Su- dek finančně tím,že si od něj kupoval obrazy.V jeho prostůrku rostly hal- dy obrazů až k celým a uceleným profilům soudobého českého malířství.Obra- zy přátel J.Bendy,V.Plocka,M.Holého,E.Fily,A.Slivky a desítek jiných po- zději odkázal Národní galerii,kde tvoří pozoruhodnou sbírku moderního čes- kého umění.

Sudek fotografoval u Filly v Peruci Středohoří,toulal se v Polabí i na jihu Čech,ale největší jeho láskou zůstala Praha.Praha a Sudek jsou sy- nonymem.Fotografoval její ostrovy,zahrady,veduty,ulice by byla krsatší odpověď na to,co co nefotografoval?

Po 2.světové válce vycházely Sudkovy knihy fotografií:"Pražský Hrad", "Praha" a ta snad nejkrásnější kniha "Panoramatická Praha",která vyšla po Sudkově smrti.Jeho pozůstalost vydala na 70 tisíc položek a je uložena v Umělecko průmyslovém muzeu.

Z povědomí se Sudkovi neustále vracely vzpomínky na přátelství s malířem E.Filou a Peruc,kde Filla maloval známé Středohoří."To byla mo- je nejkrásnější léta"mvzpomínal Sudek.Snad v nich souzněla společná hle- dačská vášeň a smysl pro realitu života.Jeho ateliérový kutloch byl zavalen a magistrát mu proto přidělil bydlení v Úvoze pod Hradem,odkud denně vy- cházel do hospůdky na Vikárce.Vcházel dovnitř i se svým aparátem z roku 1894, kterým prokázal,že fotografie je především uměním vidění krásy.