Josef Suk

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

4.1.1874 Křečovice 29.5.1935 po cestě mezi Křečovicemi a Prahou Pohřben v Křečovicích

PD s portrétem,Z.Kolařský 1974 Trojická 2



Český hudební skladatel,člen "Českého kvarteta".Jeho skladatelské dílo má oduševnělý,lyrický tón.V "Českém kvartetu" hrál 2.housle a 40 roků s nim jezdil po světě.Z díla:"Kvartet B dur",melodram "Radúz a Mahulena","Křečovická","Píseň lásky",symfonie "Asrael", "Zrání".Byl rektorem pražské konservatoře (1924-1935).


         "Nadání musí být živeno úsilím".
                             Josef Suk


     Narodil se v dědince Křečovice uprostřed modrých kopců zvlněného Be-

nešovska,kde,jak říkával,mu Vltava "..teče do As dur..".Když v osmi za- hrál otci na housličky k narozeninám,aniž se na housle učil,nastalo mu učení-mučení na housle a na klavír.Otec byl totiž vášnivým muzikantem a synek měl úžasný talent,že velmi brzo hrál s otcem na kůru i při vesni- ckých tancovačkách.

     V jedenácti jej maminka vypravila na pražskou konservatoř,kde měl

nadané spolužáky: Oskar Nedbal,Maďar Férenc Léhar,houslita Hoffmann, americký Čech houslista Kovařík,který kdysi učil poznávat Ameriku Dvořáka i malíře Muchu,violoncellista Herold aj.Na housle jej učil proslulý prof. A.Benewitz a studoval také u prof.K.Steckra a A.Dvořáka.Když jednou při- vezl Dvořákovi z velikonočních prázdnin svůj klavírní kvartet "a moll", Mistr udiveně zvolal:"Chlapík".A to řekl člověk,který žákům doporučoval: "Tužka je ohromný vynález,ale ještě větší vynález je guma".

     Ve čtrnácti Suk přivezl z prázdnin svou mši "B dur",později známou

pod názvem "Křečovická".Skladatelsky tíhl k Dvořákovi,ale v tom nebyla pří- čina toho,že si Dvořák Suka oblíbil.Učitel obdivoval Sukovu muzikální ně- hu a orignálitu.

     Brzo si Suk domů přivezl absolventský diplom z houslí a skladby,ale

jen se doma otočil a pospíchal za Dvořákem na Vysokou u Příbrami,kam jej

mistr pozval do svého letního sídla.Nu,spěch měl i nehudební příčinu,pro- tože Dvořákova dcera Otýlka měla hluboké oči a Suk už pro ni na klavír vypreludoval první ozvěny roztouženého srdce ve skladbách "Lístek do památ- níku","Snění",a potom ve žhavě vroucí melodii "Písně lásky".

     Suk si studium u Dvořáka prodloužil o rok.To už měl Dvořák plnou

hlavu pozvání,jež mu přišlo z Ameriky.Violoncellista prof.Wihan ještě sta- čil svého ředitele konservatoře požádat o souhlas k ustavení školního karteta a protože pro Dvořáka nebyla žádná dobrá myšlenka cizí,ještě v ro- ce 1892 vzniklo mladé kvarteto v obsazení: Hoffmann (1.housle),Suk (2.hou- sle),Nedbal (viola) a Berger (violocello).

     Když se Dvořák vracel z Ameriky,Sukův muzikantský život už byl v le-

tech 1895-96 rozdvojen na skladatelkou práci a cesty s "Českým kvartem po světě. Houslita a skladatel Suk už nepsal jenom u klavíru v tichu svět- ničky doma či v Praze,ale i za dunění kol vlaků,na lodích,v hotelovém po- koji a bůhvíkde."České kvarteto" šířilo slávu českého muzikantství a pokaž- dé,když potemněl sál,zahájilo svůj koncert Smetanovým kvartetem "Z mého života".Na cestách v roce 1896 vznikl Sukův kvartet "B dur".

     Když jednou přijeli ze zahraničního turné,pozval "České kvarteto"

do svého zámečku na Rakovnicku mecenáš arch.Hlávka.Pochopitelně,že muse- lo předvést vybrané společnosti,jež se v zámku scházela a Dvořák tu bý- val rovněž,svoje umění.Jejich koncertu pozorně naslouchal i básník Julius Zeyer a po vášnivé odezvě přišla za Sukem Hlávkova žena a pobídla ho,aby požádal Zeyera,aby mu dovolil zhudebnit jeho drama Radúz a Mahulena.Je v něm myšlenka dobra a zla,něha i bouře citu,a kdo jiný má k tomu blíž než on.Suk zahořel.Jeho "..smysl pro svítivý zvuk a bohaté barevné možno- stí nástrojů.."(V.Holzknecht) vydal v čase svatby s Otýlkou Dvořákovou 17.listopadu 1898 nádhernou hudbu.Suk se v tom čase dal do komponování De- seti dvoj- i vícecehlasých zpěvů pro ženský sbor na slovenské lidové pís- ně.

     V roce 1904,když byl s "Českým kvartetem" na turné ve Španělsku,za-

stihla jej zpráva o smrti A.Dvořáka,který zemřel v prvním májovém dni. Suk hluboce želel smrti svého tchána,jenže 5.července 1905 mu zemřela i Otýlka a z tohoto žalu se Suk už nikdy úplně nevzpamatoval.Co se v něm dělo,vešlo do tónů jeho hudby.Každý tón hloubavé lyriky sděloval bolest. Zvolna a v krutém zpytování života vznikala jeho pětivětá symfonie "Azrael", čili meditace o životě a smrti a brzo začal psát ozvěnu další své bolesti klavírní cyklus "O mamince".

     Čas zvířila první světová válka a Suka inspirovala báseň "Zrání"

Antonína Sovy,která jej vracela ke světu obdivu přírody,k tomu "..co silné se muselo k světu drát a muselo vyrůst..".Suk ožil a z inspirace Sovovy poesie vznikalo dílo "Meditace na staročeský chorál sv.Václave". Dva dni po zrození ČSR ji dne 30.října 1918 hrála Česká filharmonie za ří- zení Václava Talicha.Suk se dobral hlubokého ztotožnění s cítěním národa. Napsal "Legendu o mrtvých vítězích",kteří se nevrátili z války.

     V roce 1920 se konal v Praze VII.všesokolský slet a byl zahájen já-

savým Sukovým pochodem na verše P.Křičky "V nový život".Suk ledacos star- šího přepracoval,dotvářel,někdy i do nové podoby.Psal pro "České kvarte- to",s nimž stále putoval světem,psal skladby pro housle a klavír a pro žen- ské a mužské sbory.Od roku 1922 se stal profesorem pražské konservato-

ře.

     Ze Sukovy třídy vyšlo na 40 skvělých muzikantů,jako byl Bořkovec,

Ježek,Martinů či Hlobil.V symfonii "Epilog" pro sóla,sbory a orchestr vyústila Sukova skladatelská činnost.V Epilogu vyslovil své filosofické a skladatelské krédo,jež dopsal dva roky před svým rozhodnutím odejít na- trvalo do svého rodiště.Při jedné cestě mezi Benešovem a Prahou jej zasti- hla smrt.