Josef Václav Radecký z Radče

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

2.11.1766 Třebenice u Sedlčan 5.1.1858 Milán Pohřben v mauzoleu v Malém Wetzdorfu u Vídně

Pomník,náčrt malíř Ruben,realizace Josef a Emanuel Maxovi 1858 Malostranské náměstí (odstraněn roku 1918 a uložen v lapidariu)



Maršál vojsk Rakousko/Uherské monarchie.Pocházel z českého šlech- tického rodu.Bojoval pod velením Suvorova,Laudona,zvítězil nad Na- poleonem u Lipska (1813),potlačil v jednaosmdesátce osvobozenecké hnutí v Italii (1848).Přesvědčený monarchista,odmítal revoluce,li- beralismus a nacionalismus.


     "Má-li válka být řadou činů,musí být mír nepřetržitým cvičením...

Řádný voják musí mít plný žaludek,voják,který nemá co k jídlu,nemůže mít kuráž."

                              Václav Radecký z Radče



     Na návrh Karla IV. vytvořil Petr Parléř na triforiu v katedrále

sv.Víta galerie jednadvaceti plastických portrétů císařovy rodiny a lidí, kteří se o budování katedrály zasloužili.Je mezi nimi i maršalův prapře- dek kanovník u sv.Víta Václav Radecký z Radče.Býval to český rod,chudl a bohatl až zanikl zněmčilým rakouským maršálem Václavem Radeckým.

     Žil jenom s dědou,který nosil erár po celý život a chystal pro vnuka

podobný život.Nějaký lékař k dědově žalu a tak v roce dědu v roce 1781 aniž si naplnil sen a pohřbili jej v kostele sv.Josefa (na náměstí Republiky). Chlapcův strýc rozházel hrstku chlapcova dědictví a podařilo se mu synovce do eráru umístit.Po známostech jej dokonce prosadil na "Collegium mobilum", kde školili císařská pážata.Václav se jednou zamotal do vlečky dvorní dá- my tak důkladně,že mu císař Josef II. vystříhl císařskou facku.

     Pro Václava byl památnějším dnem 1.srpen 1884.Dostal se k vojenské

uniformě v pluku kyrysníků (dragounů).A pak už s koně po celý život neslezl. Prvni křest mečem prožil v bitvě s Turky,kterých se naň neustále valilo do ztupění meče.

     Památnějším pro něj byl 21.září 1788,kdy se hnal na Turky v čele

kyrisníků a vedl si tak udatně,že si jej vzal za pobočníka slavný generál armády Laudon.Po boku legendárního vojevůdce hnal i Václavův oddíl Turky až k Bukurešti.V roce 1892 se však revolučně rozbouřila Francie,padla absolutní vláda monarchia a revoluce vstoupila i do Belgii.Radecký se svými kyrysníků francouzský revoluční oddíl porazil a stal se hrdinou.Pošili ho na rytmistra.

     Jenže Evropa se revolučně rozhýbala,Italové povstali proti rakouské

okupaci a Radeckému se podařilo italské povstání uhasit.Radecký se proje- vil talent stratéga a taktika ženijního vojska a Itálie se mu stala zemí, jejíž práva na národní svobodu přidušoval půl století.Rakouský dvůr si jej vážil a Radecký byl císaři oddán na život a na smrt.Měl proti císaři Františku I. jednu výhradu.Nerad něco měnil,nechával všechno postaru,jenže to bylo ke škodě vojenské strategii říše.František v tom neuposlechl ani bratra Karla a dvorní vojenský řád zůstal nedotknutelný.Jenže v tom pra- menily císařovy vojenské neúspěchy a úspěchy Napoleona.

     V době,kdy Napoleon dobýval Egypt,se Rakousku naskytla naděje na ob-

klíčení francouzských vojsk u Nice a v Janově.Napoleon se však narychlo vrátil průsmykem sv.Bernarda a překvapil Rakušany v pádské nížině.Ve známé bitvě u Marenga (14.6.1800) se Radecký přecjenom proslavil přes chyby dvo- ra.

    Roku 1805 František I.s podporou Anglie a Ruska vyhlásil válku Fran-

cii,přičemž bratra Karla poslal s Radeckým raději na vedlejší frontu do Itálie.Radecký byl generálem.Proslavil v Itálii tím,že s hrstkou svých husarů přepravil přes řeku Adiž,napadl Italy a rozehnal je.Mezitím hlavní štáb rakouské armády kapituloval u Ulmu.Radecký přešel hornatý terén a v bitvě u Ehrehausenu donutil přední voj Francouzů k ústupu.Už nemusel ani spěchat zpátky ke Slavkovu,protože Napoleon porazil v tzv."bitvě tří cí- sařů(2.12.1805) rusko-rakouská vojska a přinutil Františka I.podepsat v Prešpurku (Bratislava) 26.12.1805 mír.

     Napoleon velkoryse přijímal Františkovy pocty.Pragmatický Metternich

musel chtěnechtě elegantně přijmout ponižující mír,ale mazaně Napoleonovi nabídl za manželku císařovu dceru Marii Luisu,samozřejmě se všemi preben- dami pro ženicha.Císařův bratr Karel Františkovi jen lakonicky řekl:"Je pozdě,ale ne ještě příliš pozdě".Myslel na armádní reformu.

     Konečně se Radeckému otevřel prostor ke změnám v armádě.Stal se ná-

čelníkem generálního štábu.V roce 1813 ukázal v bitvě u Lipska,že Napole- on je porazitelný,třebaže se Radeckému vyškleboval.

     Ve dvaašedesátce byl Radecký povýšen na generála jezdectva.Už se

s nim vlastně ani nepočítalo,když se Evropa znovu zachvěla revolucí,ale povolali jej opět do čela rakouských vojsk a poslali do Itálie,kde to vřelo národním osvobozovacím hnutím.Radeckému znovu oddálil touhu Italů po ná- rodní suverenitě na dvě desetiletí.

     V revolučním roce 1848 bylo Radeckému dvaaosmdesát roků.Monarchie

jej pozvedla do protirevolučního triumvirátu Rakouska:Windisgratz - Jela- čič - Radecký.Dvůr utekl ze strachu z Vídně do olomoucké pevnosti a Ra- decký byl s vojskem u Milána,kde vřelo revolucí.Radecky couvl od Milána k Veroně a v březnu k všeobecnému překvapení se dověděl,že sardinský král Karel Albert vyhlásil nezávislost Itálie.

     U Radeckého si vysluhoval první válečné ostruhy i budoucí císař Fran-

tišek Josef I. a viděl,jak Radecký velí armádě,která zahájila 23.června 1848 ofenzivu od Verony na západ.Radecký se potřeboval dostat do italského týlu a podařilo se mu to.Dne 25.července 1848 svou velkou bitvu u Custozzy vyhrál.V Rakousku tím byla všude,až na Benátky,potlačena revoluce.

     Dne 22.září 1849 nastoupila ve Vídni před devatenáctiletým císařem

Františkem Josefem I. a třiaosmdesátiletým maršálem Radeckým vídeňská po- sádka.Hráli "Radeckého pochod" od J.Strause.Císař starému veteránu udělil Řád zlatého rouna a další vyznamenání se Radeckému sběhla z celé Evropy. Starý generál zemřel ve Ville Reale v Miláně.Převezli jej do hrobky v Ma- lém Wetzdorfu u Vídně,kterou vybudoval armádní dodavatel Pargriéder.

     Na listopadovém odhalování Radeckého pomníku v Praze musel být roku

1858 slavnostní akt střežen vojskem.Radecký byl uznáván za velkého voje- vůdce,ale zároveň nenaviděn utlačenými národy jako sluha Rakouské monar- chie,který vojenským násilím chránil "žalář národů".Při zrodu ČSR byl Ra- deckého pomník jako symbol útlaku práv národů na vlastní život uložen v lapidariu.