Josef Václav Sládek

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

27.10.1845 Zbiroh 28.6.1912 Zbiroh Pohřben na Vyšehradě

PD s portrétem,J.Škoda 1937 Václavská 1748/13



Český básník a překladatel.Jeden z představitelů "lumírovců",kte- ří přiblížili českou literaturu ke světové tvorbě.Z díla: "České znělky","Selské písně",pro děti:"Zlatý máj","Skřivánčí písně",z překladů: 33 her W.Shakespeara,"Píseň o Hiawatě" Logfella,povíd- ky Bret Hardta,překládal ze švédštiny,španělštiny,polštiny,ruš- tiny.


 "Říkáme si navzájem:poctiví nepřátelé lepší než nepoctiví přátelé -

a na tom jsme vystavěli svoji velkomyslnost."

           F.X.Šalda R.Svobodové o setkání se Sládkem v lázních



     V roce 1873 nabídl Neruda osmadvacetiletému Sládkovi redakci časo-

pisu "Lumír",neboť Sládka považoval za literáta,jehož cílem bylo pozved- nout české literární mládí k světové úrovni.Sládek komečně získal stálé místo profesora na obchodní akademii.Jenže mladičké choť mu zemřela i s dí- tětem u porodu,což mu zasadilo hlubokou ránu,z níž se léta vzpamatovával. Snad se mu do smrti ani nezhojila.

     Neruda otiskl Sládkovi už v roce 1866 v "Lumíru" báseň "U zpovědi".

Byl nadšen jeho nesmlouvavou polemikou v literárním spolku mladých "Ruch". Sládek tvrdil,že hledání nových,vyšších cílů pro české umění je nezbytné. Prostě mladý básník byl vzdělaný a pilný,poznal už po dvou letech po návratu z Ameriky (1868-70),že život je neustálý a leckdy velmi tvrdý zápas,hledá- ní nového a úsilí o dokonalejší.Sládek volal po obnovení Mikovcova časopi- su "Lumír",aby literární mládí mohlo v něm zveřejňovat své názory i práce, protože bez polemiky se literatura může ustrnout a tím nerozšíří své obzo- ry.

     Nyní měl Sládek Lumíra ve svých rukou a mohl formovat proud mladé

literatury "lumírovců" a rozevírat mu obzory.Rostla tím mladá literární

generace,čili krystalizovala ponerudovská literární generace,která české literatuře objevovala svět.

     Na literární talent synka zbirožského zedníka a chalupníka upozornil

farář Šimandl.A jeho táta věděl,že studium je základem pro život.Ať je člověk už čímkoli,musí se poctivě učit svému řemeslu.Poslali tedy syna do Prahy na staroměstské gymnasium a tam Jozífek v roce 1865 maturoval. Skamarádil se na univerzitě se spolužákem hr.Václavem Kounicem z Vysoké u Příbrami,který nemusel příliš peníze počítat.Přispěl proto kamarádovi na jeho vytouženou cestu do Ameriky,kde bůhví,čím Sládek byl,co prožil, ale to.co prožíval,zůstalo v jeho dvou "amerických" sbírkách "Básně" a "Jiskry na moři".Jsou plné nových dojmů i tesknic po domově.Vždyť mu bylo třiadvacet,co z paluby lodi zahlédl neznámou zemi a pobyl v ní dva roky (1868-70).V tom věku má člověk srdce jako jehnědy,a oči doširoka a srdce na dlani.Táta mu bezpochyby doma po návratu řekl,nu,alespoň ses přiučil lecjakému řemeslu.Sládek poznal život Indiánů a zdokonalil se v angličtině.

     V Praze postupně vznikala z výrazných básnických talentů Sládka,

Vrchlického a Zeyera skupina osobitých literátů,kteří utvořila tři oso- bité proudy mladé české poesie.Všechny tři spopjilo osobní přátelství a jejich společným úsilím vyjadřovala myšlenka - světu blíž.Sládek měl zpěv- ný,lidový verš,který do poezie přivedl vesnické,české Zbirožsko a křídla jeho poesii dodala šťastná láska.Po roce láska zemřela a Sládek byl zasa- žen bleskem bolesti.Po celý život se ta rána hojila a zjitřovala i v jeho poesii. poesie.

     Zbirožsko je krajem českých tradic,jež naplnily Sládkovu poesii vla-

steneckou notou.Kraj je romanticky vlídný,ale přecjenom uvnitř poznamenaný expanzivní dravostí rozvoje železářství.V dlani kopců Podbrdí vyrůstal Jungmann,žil v něm Puchmayer,bratři Nejedlí a Hněvkovský,zde se setkal Tyrš s Fugnerem a celá tradice kopcovité zeleně kraje Sládka naplňovala češstvím a selstvím.Jeho poesie se časem přecjenom zklidňovala,jak na- značují jeho sbírky "Světlou stopou","Na prahu ráje" nebo "Sluncem a stí- nem".

     Rozhodujícím momentem bylo jeho druhé manželství,jež přineslo tep-

lem a vysušilo tragické chmury.To,co si Sládkova poesie nesla celým živo- tem,byla však jeho poetická,vtipná a hluboce lidová pravdivost.Je jako na dlani v jeho poezii pro děti,plné jemného humoru a v zapamatovatelné prostotě kraje.Po generace zůstalo v čítánkách: "Když byl pašík malé sele/ neměl v světě nepřítele./Ze dvora mu snesli všecko,/chovali ho jako děcko. /A čím větší byl a větší/dělali s nim více řečí./Když byl těžký na dva centy,/dělali mu komplimenty./A když ztloustnul ještě více,/dělali z něj jitrnice." (Pašíkova sláva).

     Jeho sbírky pro děti "Zlatý máj","Skřivánčí písně","Zvony a zvonky"

a další se staly základem české poesie pro děti.

     Sládek vešel svým prostým veršem do širokého povědomí národa.Stal

se pokračovatelem prostonárodní zvučností veršů Čelakovského v "Ohlasech písní českých".Jeho básnické sbírky "Selské písně" nebo "České znělky" se okamžitě rozběhly mezi márod.Podobnou tóniku měly jeho "Starosvětské písni- čky" nebo "Směska".Jejich hudebnost se přímo podbízela hudebním skladate- lům,kteří jeho verše zhudebňovali.Sládek zanotoval prostě i v známé písní

Sokolů - "Hoj,vzhůru,pestrý Sokole"!Nelze pominout,že právě Sládek ve své pozůstalosti zanechal velké serie fotografií,jež byly průvodkyní jeho ži- vota.

     Dcera J.Vrchlického Eva vzpomínala na Sládka:"Buď pracoval nebo byl

nemocný".Dvacet roků jej trápila nevyléčitelná choroba,která jej přiváza- la na vozík.O to víc věnoval čas překladadům.Kdysi přeložil Longellovu "Píseň o Hiawatě" a povídky Bret Harda.S Vrchlickým Byronovy "Hebrejské melodie".Vydával překlady svého oblíbence Skota Burnse,ale největším jeho překladatelským dílem bylo 33 svazků Shakespearových her.Po Sládkově smr- ti dokončil rozpracovaný shakespearovský cyklus hrou "Jindřich VI." básník A.Klášterský.

     Sládka připomíná pamětní deska i v Kounicovsko-Dvořákovské Vysoké

u Příbrami,kde i přítele pobýval.