Julius Zeyer

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

26.4.1841 Praha 29.1.1901 Praha Pohřben na Vyšehradě

Mohyla s portrétem,literárními postavami a seznamem děl, J.Mauder 1913 Chotkovy sady



Český básník,jehož dílo je romanticky osobitým a ojedinělým jevem v české literatuře 2.poloviny 19.století.Hledá romantiku v minulosti nebo v exotice.Z díla: "Vyšehrad","Karolinská epopeje","Jan Maria Plojhar","Radúz a Mahulena","Román o věrném přátelství Amise a Amila."



     V půli září 1913 se v Chotkových sadech,odkud se otevírá vznešená

krása pražského panoramatu,se shromáždily k slavnostnímu odhalení Zeyero- va památníku davy lidí.Jeho mohyla z bludných horských balvanů napodobuje jeskyni,z níž vyhlíží postavy.Do žuly sliveneckého pískovce jsou vryty názvy básníkových děl.Pomník tu stojí jak vyvřelina z hlubin věků.Byl od- halen dvanáct roků po Zeyeově uložení v Panteonu Slavína na Vyšehradě.

     Navzdoru času a jeho ztrohé realitě zazpíval básník zazpíval v ro-

mantickém tónu.Jakoby navzdor času i ztrohosti tesařského řemesla rodiny tesařského řemesla i obchodu rodiny.Bezpochyby se v Zeyerově poesii zapsa- la něha české chůvy,jež mu vyprávěla báje z české minulosti.Sám neměl pro tesařskou širočinu,kterou mu určili,vztah.Zprvu jej poslali na reálku v Mikulanské ulici,kde se spolužákem Arbesem snili o záhadách a suplují- cí učitel Neruda,který právě vydal první sbírku "Hřbitovní kvítí",se usmí- val nad jejich sněním.

     Arbes byl chudý na brouzdání v dálkách zemí,Zeyer si mohl složit

do tlumoku něco knih světových básníků a vydat se do Švýcar,Paříže a kam jej srdce táhlo.Zapsal si na universitě filosofii,jazyky a starověké kul- tury,ale jen nakrátko.Vydal se do Ruska,kde si našel místo vychovatele.Pu- stil se po tří návštěvách Ruska do Fracie,Španělska,Itálie a kruhem do Tu- recka,Řecka i Švédska.Všude jen nakrátko,ve Francii nadýl.Hnala jej věčná nostalgie a toulala se,vrátil se a znovu pryč.

     Teprve v roce 1887 si Zeyer našel klidné zátiší k životu ve Vodňa-

nech,kde prožil plných třináct roků.Naplnil si vodňanské "hnízdečko" vším

starobylým a romantickým,co ze světa přivezl.Se dvěma přáteli,notářem O.Mokrým,poetou,a lékárníkem F.Heritesem,novelistou,sedávali a rokovali, a poprávu se jim říkálo "vodňanská trojice".Zeyer tu našel morální a li- terární zázemí,zahloubával se do pověstí a legend.Zprvu si listoval v čes- kém dávnověku.V epické tónnice vyprávěl v dlouhých cyklech o slávě a ve- likosti "Vyšehradu" podle bájného vyprávění České kroniky Václava Hájka z Libočan u Žatce.Napsal český epos a utřídil jej do pěti částí:Libuše, Zelený vítěz,Vlasta,Ctirad a Lumír.

     Za pobytu ve Francii si oblíbil starofrancouzské rytířství z okru-

hu pověstí o Karlu Velikém a hlavně o chrabrém Rolandovi.Vypsal ronantiku rytířství do oslavné a hrdé statečnosti do dlouhé poemy,kterou nazval "Ka- rolinská epopeje".A pak se obrátil k východním tématům,do ruské lidové tradice,jež mu učarovala tak silně,že napsal z ní několik bájných próz. Oslavil postavu hrdiny ruské písemné tradice v epickém "Zpěvu o pomstě za Igora" a třebaže jen byl vyprávěl,leckde zahrál i na lyrické struně. Formou veršované povídky vyprávěl "Píseň o hoři dobrého juna Romana Va- siliče".Ve všem se v hrdinech chvělo i jeho vlastní srdce a vyzpovídalo se z mnoha váhání,myšlenek a citů.

     Zeyer vyprávěl o ruských dějinách verši i prózou."Ondřej Černyšev"

představuje čas císařovny Kateřiny II. nebo "Román o věrném přátelství Amise a Amila" je jeho osobním vyznáním,čili předzpěvem Zeyerovy autobio- grafické románové prózy "Jan Maria Plojhar".Kulisou románu je Řím,na jehož pozadí se neustálá rozechvívala vlastní nespokojenost nitro.Ve stejné poloze zahrál v novele "Dům u tonoucí hvězdy",třebaže dějovou kulisou je tu Paříž.Hrdinou je on sám v postavě Slováka Rojka,jehož nábožensky vzní- cené nitro obráží autorovo sblížení s dobovým katolickým symbolizmem,poz- ději tak tolik zřejmým ve "Třech legendách o krucifixu".

     Zeyer už v začátcích tvorby měl smysl po napětí,jímž je nabito drama

"Sulamit",či "Libušín hněv" a "Neklan".Ale to nejkrásnější drama mu zazpí- valo v pohádkovém příběhu "Radúz a Mahulena",jež si našlo hudebního skla- datele v mladém hudebním skladateli Josefu Sukovi.Jednou byl totiž Suk na návštěvě u mecenáše Hlávky,kde jejna Zeyerovo drama někdo upozornil a básník kupodivu se zhudebněním souhlasil.Sukova melodičnost a Zeyerova ro- mantika vydaly nesmrtelné dílo.

     Ze spisovatele,který nebyl pro svůj romantický anachronismus uzná-

ván,se na konci života slávy dočkal. Zřejmě ztrohá doba potřebovala vyjít z racionality času a Zeyerovo dílo ji nabídlo svět rozkoš krásy a fantazie.