Kašpar Šternberk

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český přírodovědec (mineralog, paleontolog, botanik). Přítel J. W. Goetha. Jeden ze zakladatelů Vlasteneckého muzea v Praze, jemuž věnoval svou sbírku nerostů a knihovnu. Z díla: monografie o lomikamenech, 8 sešitů o fytopaleontologii (pravěká květena).
„Ale když nás v pozdním stáří/s vzácným mužem osud sved,/ó jak nádherný je svět.“
— J. W. Goethe o Kašparovi ze Šternberka
KasparMariaVonSternberg.jpg
Narození a úmrtí
  • 6. 1. 1761 (Praha)
  • 20. 12. 1838 (Březina u Rokycan)
Památníky
Odkazy

Právě u Šternberků na Malé Straně řekl mladý Palacký ona známá, hrdá slova, že třebaže by byl posledním cikánského rodu, rval by se o svá národní práva. Byla to ozvěna pochyb, že se národ vzkřísí, protože důsledkem pobělohorského času bylo vytlačení češtiny z úřadů, vědy, škol a cílem bylo nechat ji zakrnět v nářečích dědin. Národ však lze zdecimovat, ale nikoli zničit. Dobrovský Palackého doporučil ke zpracování genealogie rodu Šternberků.

Kašpar ze Šternberka byl jedním ze zakladatelů Vlasteneckého muzea v roce 1817. Záhy se se vědecky zorientoval, protože s bratrem Baltazarem procestovali Šumavu a všímali si jejích hornin. Zdědil majetek, včetně renesančního zámku v Březině u Rokycan i v Radnici. Vlastnil bohatá ložiska rud a uhelných dolů, což byl výborný zdroj příjmů.

Kašpar byl bílou vránou rodu, protože otec Jan byl voják a dva starší bratři byli vojenskou oporou Habsburků. Jen on, nejmladší Kašpar, po pražském studiu vystudoval v Římě podle rodové povinnosti teologii a papež jej už v pubertě jmenoval kanovníkem. Na kanovnický stolec si musel počkat do svých čtyřiadvaceti let. Jenže on se v Praze včlenil do vědecké společnosti, kterou od vedl skvělý přírodovědec Ignác Born. Byla to plejáda racionálních myslitelů, kteří předznamenávali konec jezuitských dogmat.

Udeřil čas pro Kašparův stolec kapitulního kanovníka v Řezně a pak jej podle tradice povyšovali. Pořídil si svého letohrádku botanickou zahradu a naplňoval jej přírodninami, takže sídlo církevního otce se stalo mekkou věhlasných přírodovědců. V Řezně pobyl do roku 1808 a pak převzal po bratrovi Joachymovi dědictví kolem Radnic a Březiny na Rokycansku. Byly tu uhelné doly a ty mu nejen vynášely, ale hlavně vydávaly svědectví o pravěké fauně. Kašpar si už z Řezna přivezl vědeckou práci o lomikamenech.

Na renesanční zámek v Březině se za jeho bohatými sbírkami i obrovskou vědeckou knihovnou vydávali vědci zvučných jmen, jako byl švédský chemik Berzelius, pražský prof. botaniky Johan E. Pohl a další vědci i vášniví amatéři, mezi nimiž byl i J. W. Goethe. Ten se léčíval v Karlových Varech, Mariánských nebo Františkových Lázních a toulal se po okolí. Dověděl se od tvůrce sadových úprav v Mariánských Lázních, Skalníka, o nádheře Kašparovy zahrady v Březnici a o jeho sbírkách. Dne 3. července 1820 Kašpar Goethemu poslal první z desítek dopisů, jež si s ním vyměnil.

Goethe znal dobře kraj kolem Chebu a znal i město. Navštívil domek městského kata Karla Husa, u něhož objevil pozoruhodnou sbírku přírodnin. A potom pěšmo míříval na nedaleký, podivuhodný kopec Komorní hůrka a pořizoval si jeho náčrtky. Kopec to byl záhadný, neboť nebylo zřejmé, zda jde o vyhaslou sopku nebo naplaveninu. Vědci se rozdělili na tzv. „plutonisty“ (sopečný původ) a „neptunisty“ (naplavenina). Ostrá polemika. Spor neměl konce.

Šternberk se s Goethem několikrát potkal v Mariánských Lázních a byl za ním ve Výmaru. Pozval básníka do Prahy, aby jej provedl sbírkami Českého vlasteneckého musea. Návštěva se však neuskutečnila, ale básník věnoval českému muzeu alespoň sbírku minerálů. A Šternberk této české národní instituci odkázal všechny své sbírky i velikou knihovnu i s jeho vědeckými spisy, zejména o fytopaleontologii. Šternberkovi mohli poděkovat za pomoc v životních strastech hodně lidí, mezi nimiž byl geniální Amerling, tvůrce učiliště Budeč a vědec, který první na světě poodkryl duchovní obzor duševních mrzáčků ve svém ústavu „blbců a idiotů na Hradčanech“. Ještě předtím skvělý obrozenecký básník a vědec Jaroslav Puchmayer, který žil na faře pod kostelem a poblíž zámku v Radnici.