Ludvík z Rittersbergu

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:05, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

19.11.1809 Praha 6.6.1858 Praha Pohřben ve Vršovicích u kostela sv.Mikuláše

PD,bratři Ducháčkové,J.Holeček 1887 kostel sv.Mikuláše,vnější jižní strana



Český hudební skladatel,spisovatel a malíř.Přítel J.Mánesa.Napsal operu "Idamor",vydal portréty,např.J.Dobrovského,napsal "Dějiny Ruska".




     V červnu roku 1841 vzrušila Prahu zpráva,že se Janu z Rittersbergu

na polední vyjížďce kočárem splašil kůň a známý setník se při výskoku z kočáru zabil.V nekrolozích informovali,že protinapoleonský bojovník z bitvy u Štrasburku měl aristokratický přídomek po dědovi,dal se na voj- nu a když jí byl syt,usadil se v Praze a dal se na literární dráhu.V roce 1825 vydal "České národní písně",jimž Čelakovský s Kamarýtem vytykail,že mezi ně zařadil i rozpustilé,kramářské písně,ale on psal rovněž o etno- grafii,o historii,literatuře,napsal první životopis Josefa Dobrovského a obrozenského historika Ignáce Cornovy.

     To byl Ludvíkův a a o dva roky starší sestry Henrietty otec.Oběma

se dostalo vzdělání jako málokomu.Henriette byla učitelkou francouzštiny a spřátelila se s Marií Palackou,ženou politika Riegra.Bratr se svou fan- tazií a povahou všeuměla byl ji "velkým dítětem",jež potřebuje dobře hlí- dat.Byla proto andělem strážným bratrova talentu.Josef Mánes s Ludvíkem kamarádil od společného studia na Berglerově Akademii celý život.Byl skvělým rytcem a znal o umění kdeco,psal o něm,k tomu se hedebně vzdělával v malostranské hudební škole J.V.Tomáška na Valdštejnském náměstí i u pianisty,regenshoriho u sv.Víta a skladatele J.A.Vitáska,který se osobně znal s Mozartem.

     Rittersberg napsal hodně písní na německé texty a v roce 1836 pře-

kvapil pražské hudební znalce operou na vlastní libreto "Idamor".Nakre- slil zdařilý portrét J.Dobrovského nedlouho před abbého smrtí v roce 1829 a téhož roku Dobrovského portrét vydal.Patrně z popudu vojáckého otce provedl řadu ryteckých portrétů rakouské vojevůdcovské generality.

     Při tak širokém uměleckém talentu se mu pochopitelně zajídala práce

v kamarilním (komorním) úřadě,kde se v podstatě jen živil.Když otec ne- šťastně zahynul,nic jej už u ztrohé úředničiny neudrželo,jenže musel se nejdříve rozhodnout,který ze svých talentů jej nude život: umělecká kriti- ka,historie,malba či kresba nebo hudba?

    Bylo mu dvaatřicet a rozhodl se pro hudbu.Svázal své věci do uzlíku a

odjel do Lvova,kde mu nabídli místo učitele hudby ve spolku Jednota.Ve mě- stě žilo hodně Čechů,byl tudiž po celou dobu pobytu dobře informován,co se děje v Praze.Poznal se s bouřlivákem,vojákem a spisovatelem K.V.Zappem, který mu doporučil,aby zkusil napsat v češtině dějiny Ruska.Patrně z dů- vodu,že Zap,který se zapsal do pražských análů prvním průvodcem Prahy,byl horlivý slavjanofil.

     Rittersberg se brzo se svými chlebodárci rozkmotřil a odjel na pol-

ský venkov,kde si nadosmrti zmrzačil nohu,kterou v roce 1844 léčil v Te- plicích.V roce 1848 se oženil s polskou šlechtičnou Slavinskou,jenže ne příliš šťastně a téhož roku se vrátil k radosti Henrietty natrvalo i s dce- ruškou do Prahy.Ludvík splnil slib Zappovi a napsal tlustospis "Dějiny Ruska od nejstarších dob až do nejnovějšího míru pařížského" a vydal jej v češtině v roce 1857 u nakladatele Jaroslava Pospíšila.

     Šíře talentu mu však nebyla zárukou obživy.Byl na tom finančně stá-

le špatně a nebýt anděla Hernrietty,bůhví,co by si počal.Ludvík se,a zní to až neuvěřitelně,pustil do fyziky a ve své příslovečné vášni vynalezl přístroj na měření hloubky vodních toků,který nazval "samonor".Nenašel jeho uplatnění.Jenže sil mu ubývalo,protože tuberkulóza sil nepřidává. V důvěře v zázračnost čistého vzduchu se přestěhoval do dědinky Vršovice, kde mu v sedmačtyřiceti letech vypovědělo tělo službu nadobro.Jeho dcera Jindřiška Slavinská se stala herečkou a jakoby se rodinný osud opakoval, tragicky zahynula pod kopyty koní na pražské Jubilejní výstavě v roce 1891.