Karel Hašler

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

31.10.1879 Praha

22.12.1941 Mauthausen

Zahynul v německém koncentračním táboře


PD,1945

Na Zlíchově 243/33


Český herec,písničkář a filmový režizér.Od roku 1903 hrál v Národním dovadle,od roku 1915 zpíval a hrál v Rokoku,Červené sedmě, ve Variete. Jeho písně povětšině zlidověly.Hrál v němém i mluveném filmu Batalion,Tulák,Tonka Šibenice,Fidlovačka aj. a sám režiroval filmy Písničkář,Za ranních červánků aj.


"Po starých zámeckých schodech, každý večer panna chodí, po schodech z kamene, za ruku se s chlapcem vodí, srdce má zmámené." K.Hašler


Kolik vody protéklo Vtavou,než mu Zdenička Frimlová dovolila,aby ji směl doprovodit po starých zámeckých schodech na Nový svět,kde bydlela. Bylo to jednou navečer,ojevila se v Niklově kavárně a než si bratr Rudolf sundal obřadně rukavičky a odložil špacírku,všichni chlapi ji potajmu sle- dovali.Sourozenci byli výtečnými klavíristy a Rudolf už provázel světem houslistu Jana Kubelíka.Zdenička zrovna nezahořela Hašlerovou noblesou, hleděla na jeho kavárenské komediantství svrchu.A Hašler zrovna neoplýval obecným a hudebním vzděláním jako ona,byl synem bručlavého kameníka pod zlíchovským kostelíkem,měl sestru a matka jim umřela.

Otec jej dal do učení na lehčí práci v rukavičkářském závodě na Kam- pě,jenže ta zvlhlá zeleň ostrůvku byla odjakživa plná kumštu,hnízdem di- vadla a všelijakých kejklířů.Karel potajmu si rovněž zahrál s ochotníky na Smíchově i na Malé Straně a nějak k prknům přilnul.Nečekal na výuční list a s prvním kočovným divadlem zmizel bůhvíkam.

Toulal se s divadly po Čechách a Moravě a jednou,přesně za šest ro- ků,se objevil v Praze.Karádil s fandou stejného vyznání Deylem.Jenže kde se v Praze uchytit? Deyl potkal Vojana,s jeho synem kamarádil,a protagoni- sta Národního divadla mu řekl:Zkuste to v Lublani,tam teprve všechno začí- nalo a Čechů všech oborů tak bylo habaděj.Deyl jazykově velmi nadaný,ten se brzo stal lublanským Othelem,ale Hašlerov jazyky dělaly obtíže,proto zpíval v operetě.

Čas prchá a mládí dvojnásob,zbalili svršky v roce 1904 a Deyl potkal znovu Vojana a ten mu řekl: Zkuste to u nás v Národním divadle a vzali jej a po roce i Hašlera.Režisér Kvapil i jeho paní Hana si jej oblíbili,měl talent a paní Hana,nebo Vojan s nim často hráli.Bylo to pro Hašlera vyzna- menání,jež mu zvedalo sebevědomí.Bůhví,co mu otec na uvítanou domů řekl, snad jenom bručlavě mávl svalnatou rukou.Jenže Karel se jim chtěl odvděčit za to trápení bez něj a rovněž je potěšit,že se zvedl až do Národního di- vadla.Přinesl otci a sestře lístky do lóže.Patrně oba byli v Národním di- vadle poprvé a v lóži,to ž přesahovalo jejich chudé ambice.Kolikrát mrkl okem na ně do lóže a v jednu chvíli spatřil v otcových vějířích vrásek slzu.Za všechno to trápení,za dřinu s kamenem,za zamlklé dumavé večery s prutem nad vodou,za ten tichý žal,co mu způsobil,za všechno je odměňoval.

Zdeničce polichotilo,že ten kavárenský komediant hraje v důstojném svatostánku Thalie.A pak už se tolik nezdráhala a počítali po starých zámeckých schodech na nebi hvězdy.A Hašler byl pozván k sourozencům na Nový svět do bytu sourozenců.Zanedlouho přinesl "panu Johanesovi",čili Frimlo- vi tři texty k písním a ten je zhudebnil.Nijak a nikoho neoslnily.Ale Friml sám zazářil zhudebněním Červenkových veršů "Závišovy písně" a znalý světa,sbalil svršky a odplul 20.února 1904 za štěstím do Ameriky.

Hašler se tajně učil na klavír,kytaru,hudební teorii a učil se psát verše a veršovat.Prostě doháněl samozřejmé a známé i začátečním muzikantům. V roce 1908 si v Národním divadle vysloužil další šestileté angažma a mohl Zdeničce nabídnout ruku.Za svědka mu byl Deyl a kamarád mlynář Trnka, majitel domu na Novotného lávce.Ten mu jako svatební dar nad řekou nabídl bydlení.Hašler překvapil v Národním rolí v "Revizoru",v "Kupci benátském", ale po večerech jej to táhlo mezi štamgasty "U Čížků",kde tleskali jeho kupletům a písničkám.Jeho komediální skeče i písničky sic urážely Zdeňčin hudební jemnocit,ale Hašler přecjenom přivydělal.

Tehdy otevíral arch.Havel svůj palác Lucerna a přemluvil Ignáta Her- manna,který hrál skvěle na kytaru,i režizéra Kvapila,aby připravili scénky na slavnostní otevření.Byl to počátek Hašlerova úspěchu.Vydal 3.svazeček svých písní,jimiž rozbouřil Lucernu.Ověnčen úspěchy v divadle i v šantá- nech rozšiřoval svůj repertoár o vlastní dramata a příteli O.Nedbalovi do- konce přeložil text k operetě Vinobraní.

Jednou v roce 1916 Hašler dovadelně hostoval mimo Prahu a ráno zaspal představení hry režizéra V.Štecha "David a Goliáš".Kvapil se nesmírně rozhněval a Hašlera propustil.Nedal se obměkčit,zviklat,prostě Hašler už zůstal v kabaretu.Životní Hašlerova snůla zrodila Karla Hašlera "Písničká- ře".Zpíval a hrál v Rokoku a od vzniku ČSR 1918 se za nim pět roků táhly davy do Lucerny,kde pranyřoval kdeco:nesnášenlivost,sobectví,keťasy,karié- risty,politické nadutce,ale psal písničkami vyzníní lásky Praze a zjímal lidem srdce.Hrál s nim na klavír skvělý Goldwell (Jan Borůvka),učinkovali Bass,Longen,Futurista,V.Burian aj.

V roce 1925 si přivezl z Paříže zkušenost z variete a uplatnil ji v karlínském divadle.Měl obrovský úspěch,snimž mu stouplo sebevědomí,takže hrdě odmítl Frimlovu nabídku premiéry operety Rose Marie.Rozezlený švagr operetkou uvedl v Uranii a ta Praze nadlouho uhranula.Jenže řečiště Hašle- rových zájmů se rozlilo do do čtyř němých filmů (Ahasvér,Cikán Jura,Bata- lion,Tulák) a v éře filmu zvukového,málokterý byl bez jeho herecké či re- žisérské účasti.

Začal filmovou dráhu roku 1930 Tonkou šibencí točenou v dřevěných ateliérech v Košířích,a přes Fidlovačku pokračoval k slavnému filmu Pí- sničkář (1932),v němž poprvé zazněla jeho zlidovělá píseň "Ta naše písni- čka česká".Filmy pokračovaly:"Za ranních červánků"(1934) v roli J.Dobrov- ského a s vlastní hudbou až k poslednímu filmu "Městečko na dlani" (1941). Hašler stál na piedestálu české kultury.

Při natáčení "Městečka na dlani" v Ronově nad Doubravkou jej zatklo gestapo.Jezdíval totiž ze své vily na Hřebenkách do dědin a měst a zpíval svoje písničky,především "Ta naše písnička česká",kterou zjímal,rozplakal a zatvrzoval česká srdce proti fašismu.

Vězeň č.T-6581 v německém lágru Mathausenu ukončil svůj život 22. prosince 1941.Ze zranění na lýtku vznikla flegmona.V květnu 1945,kdy v Pra- ze ještě stoupal kouř z rozvalin,odhaloval Hašlerovi na staré škole pod zlíchovským kostelíčkem památník jeho celoživotní přítel Rudolf Deyl.