Karel Hlaváček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

29.8.1874 Praha

15.6.1898 Praha

Pohřben v Praze-Libni


PD,A.Nykl 1965

Braunerova 483/5


Český básník z okruhu umělců kolem "Moderní revue",která sdružovala mladou dekadentně symbolickou generaci 90.let 19.století.Psal vzrušené,hudebně rytmizované verše. Ze tří vydaných sbírek: "Pozdě k ránu" a "Mstivá kantiléna".


Básník Vítězslav Nezval se v "Pražském chodci" vyznává:"...od chvíle, kdy jsem tam objevil na cestě k Hlaváčkovu hrobu za výkladem malého knih- kupectví dávno rozebrané vydání jeho knihy,stala se mi Libeň hodnou zbož- ňování".Hlaváček byl básníkem jeho krve.Melodie tryskala ze splavu duše. Zpíval spontanně jako o čtvrt století později Wolker a zrovna tak měl "dvacetčtyři let...dřív než mohl srdce k boji vytasit..",zemřel na tuber- kulózu.

Syn libeňského dělníka měl i malířský talent.Absolvoval vyšší reálku v Karlíně a oslnila ho Tyršova myšlenka jednoty zůšlechťování těla i duše národa,čili řecká "kalokagathia".Od dětství cvičil v Sokole a v mladickém věku organizoval sokolské programy.Měl v sobě k nadšení i talent nejenom ke cvičení,ale i ke slovu a štětci.Když "sokolský písmák" Karel Vaníček vy- dával svoje sokolské zápisky,libeňský mladičký nadšenec psal rovněž člán- ky o Sokole,jenže už v něm vášnivě rezonovala ozvěna ve verších.K řadě so- kolských článků se řadily sokolsky laděné verše.

V době 3.Všesokolského sletu 1896 se objevila na veřejnosti první Hlaváčkova sbírka "Sokolské sonety".

Srdce dvaadvacetiletého poety naplňovaly neklidné pocity a myšlenky času,který vřel touhou mládež po české státnosti,jež skončila soudním pro- cesem s tzv.českou "omladnou" (1893),v němž bylo až na dva roky uvězněno na Borech 67 českých chlapců.Byla to podle rakouských paragrafů vzpora "tajné" organizace,jak dotvrdil konfident Mrva.Tato prohra naška samozřej- mě ozvěnu v literatuře.Jeni bouřili úderným veršem,druzí sklesle meditova- li.

Do sokolské radosti ze 3.sletu zaskřípal pesimismus,ironie i anar- chismus.Karel si rozevíral přístup k poznání kursy moderních jazyků na fi- losofické fakultě a své malířské nadání v kurzech Umělecko-průmyslové ško- le.Byl velmi senzitivní a podle toho nabíral ze života obsah i rytmus svých veršů.Byl básnické nezvalovské nátury,proto po čtvrtstoletí Nezval tak za- hořel objevem Hlaváčkovýách veršů. řečiště bezmála pozdějšího nezvalovského.

Policie měla daleko k tomu,aby pro ni platila Dobrovského zásada,že myšlenky v lidech jsou svobodné.Hlaváčkův verš zamuzicíroval jak valící se řeka bez zaškobrtnutí a v ní se nakupilo plno splínu,skryté revolty i zkla- mání.Hlaváček se vřadil mezi mladé literáty,kteří propadli traumatu skep- se.Navíc se musel starat o svou existenci.Něco vypsal články,kritikami i lecjakou studií a kresby úposílal do časopisů.Přidal se k mladým literátům, kteří se stmelili kolem uměleckého měsíčníku "Moderní revue"(zal.A.Prochá- zka a Karásek ze Lvovic - 1894-25).Byla to symbolisticko-dekadentní ozvě- na času.Do revue psal Březina,Neumann,Sova,Mahen,Dyk aj.Do proudu vzdoru, hledání myšlenkových i tvárných východisek zazvonil navíc "fine de siecle", čili konec století v očekávání nového.

Hlaváček rázně odhodil staré sokolské verše,k nimž se už ani nehlá- sil,a zahrál na dekadentně-symbolickou strunu.Kreslil do měsíčníku,psal kritiky i verše a propadal se do melancholickému smutku z toho,"..co rost- lo,vykvetlo a zrálo marně,pro nikoho".

Z druhé strany v něm vyrašil radikalismus společenského vyděděnce. Nemusel verše vybrušovar,přenášet je přes jezy překážek,jemu verš vyté- kal jako z věčného pramene a bublal jak melancholická hudba.Verše mu zpí- valy smutkem i nadějí.Tato melancholicko-symbolistická struna jeho přáte- lům vydržela bezmála do roku 1925.Hlaváčkova praskla po dvou sbírkách.

V roce 1896 vydal sbírku "Pozdě k ránu".Bylyl to náčrty ozvěn pří- tomnosti hudebním veršem. Verš jakoby jen protékaly citlivou duší a pérem. O rok později vydal verše rozhodnějšího tónu,vědomé,záměru promluvit o ča- se mnohem srozumitelněji.Hlaváček nazval svou třetí sbírku "Mstivá kanti- léna"(1897).V ní bolestně zahřměla zvláštní,melodická a rázná nota,v níž poeta vypravuje o zchudlých potomcích holandských rytířů,čili "gézů" ve středověku.jejichž marná vzpoura připomínala vzpouru českého mládí.

Hlaváček dal do svého vzdoru všechno.Nenávist a marnost.Rozbil do- savadní veršovou strukturu a do rýmů vpustil zvukovost hlásek a slov,jež se monotonně opakují.To bylo cosi nového,neobvyklého v české poesii.

Jeho horečně udýchaný život,naplněný odříkáním a nouzí,přivedl vel- ký básnický talent k chorobě,která kosila nemilosrdně i mezi nejvzácnější- květy české poesie.Zemřel na tuberkulózu.Jeho biblická symbolika ve verších připomíná somboliku současníka a přítele Březinu.

V pozůstalosti čtyřiadvacetiletého básníka zůstala chystaná sbírka "Žalmy" a mnoho dalších veršů.A rovněž po něm zůstaly početné dopisy Marii Balounové.