Karel Hynek Mácha

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

16.11.1810 Praha

5.11.1836 Litoměřice

Pohřben v Litoměřicích,1938 ostatky převezeny do Prahy

a 1939 pohřben na Vyšehradě


PD,1862

Újezd 401/35


Český romantický básník,dal základy české moderní poesii. Vydal lyricko-epickou báseň Máj" (1836).V pozůstalosti drobná próza (Cikáni,Márinka,Křivoklát aj.) a verše.


                           " ....Nynější ale čas
            jinošství mého - je,co tato báseň,máj.
            Večerní jako máj ve lůně pustých skal,
            na tváři lehký smích,hluboký v srdci žal."
                              K.H.Mácha: Máj


Na konci zasedání čs.vlády 30.září 1938,jež přijímalo diktát Mni- chovské smlouvy (29.9.1938),vystoupil guvernér Národní banky Karel En- gliš s návrhem,aby se do Prahy převezly z okupovaných Litoměřic ostatky K.H.Máchy.Předvídal možné důsledky germanizace ze svých zkušeností z rod- ného Slezska.Vláda návrh přijala a rozhodla,převézt nejen Máchovy ostatky, ale i pomník,který před sto lety doporučil zbudovat K.Havlíček Borovský. V Litoměřicích byl postaven na Máchově hrobu kenotaf (náhradní pomník).

Navečer v sobotu 1.října 1938 byl už Mácha v Praze a začala práce antropologů,kteří po složitém expertíze potvrdili autentičnost Máchových ostatků.Po německé okupaci ČSR (15.3.1939) se hned 7.května 1939 u Národ- ního muzea shromáždilo velké množství lidí a když z Panteonu vyšli s ostat- ky představitelé města v čele s primátorem dr.Klapkou,lidé se k průvodu ztichle a důstojně přidávali.Bylo to výmluvné,hrdé a jinak tomu nebylo po celou cestu na Slavín,věnčenou tisícovkami lidí a hlídanou německou po- licií.

Mácha byl Pražan,navštěvoval novoměstské gymnasium spolu s vlastenci Sabinou,Riegrem a zaníceným všudybylem,pozdějším lékařem Pichlem,který upozornil ředitele prof.J.Jungmanna,že Mácha píše verše.Jungmann si pře- četl Máchovu báseň "Sv.Ivan" a doporučil ji ke zveřejnění časopisu "Večer- ní vyražení".

Mládí v Máchově poetickém světobolu postřehlo cosi nového,osobního a spolužák Rieger hned po jeho smrti v dopise příteli napsal: "A ten básník nejgeniálnější,aspoň ze všech nejmladších,zemřel".

Mácha vyrůstal u Vltavy Na Františku se Sabinou a prolézali spolu romantická závětří Starého města.Sabina si vzal za povinnost,napsat živo- topis kamaráda,protože kdo jiný by o Máchovi vypověděl,o čem snil,jaký byl a co se skrývalo za jeho maskou samorostlého,sebevědomého muže.Znal Máchova otce,který býval sládkem,ale po finančním bankrotu Rakouska roku 1811 přišel i o to málo,co měl a otevřel si na Dobytčím trhu (Karlovo ná- městí) krupařský krámek,v jehož zadní části měl Karel svůj kutloch:postel, stolík,dvě židle a na zdi kytaru,vzpomínal Pichl.Každému četl své verše, které si zapisoval v několika kopiích na čtverečky papíru.

Mácha nebyl snivě uťápnutým poetou,ale rázným a svéhlavým mladým mu- žem,který s přítelem Strobachem (v roce 1848-49 řídil Kroměřížský sněm) studoval práva,diskutoval o politice a hrál roku 1834 s Tylem "U Kajetá- nů" v Ostruhové (Nerudova) ulici v prvním českém divadle,kde se poznal se svou Lori (Eleonora Šonková),seznámil se s muzikantem,krejčím,hercem,spi- sovatelem,důvěrným přítelem Tyla Kaškou.Právě Kaškou,který mu spíchl je- ho pověstný karbonářský plášť.

Mácha žil vášnivě obrodou českého národa a brzo jej uchvátila poe- sie revolučního anglického lorda Byrona.Vtáhla jej tajuplná romantika A hledal JI v zákoutích chudiny za Anežským klášterem,na hradech,jež navště- voval,popisoval a kreslil,v Krkonoších,Tyrolech,Benátkách a Terstu.Toulal se lesy,mluvil u milířů s uhlíři,nocoval s nimi,chodil na hřbitovy,za ci- kány,byl dokonce svědkem veřejné popravy.

Postupně se v něm vzepjal buřičský vzdor vůči světu lidí:"Hledám li- di v mém jak nitru žili,bez srdce však larvy najdu jen",zabouřil.Hltal historickou prózu Waltera Scotta,prostě se v něm romanticky vzepjalo váš- nivé,hledající "Já".Psal jinak než idol doby básník a vědec Čelakovský, který vtáhl do veršů krásu lidové poetiky.Mácha vcházel do hlubin lidské duše a zpíval o jejich touhách po člověčenství.

Psal zprvu německy.Přestože jej k veršům zlákal příklad Čelakovského poetiky,čili Čelakovský mu byl učitelem,probuzená romantika mu našeptala vzrušující tajemno,jež se nemohla jinak projevit než tajemnem veršů.Máchův přítel Pichl,autor "Vlasteneckých vzpomínek",napsal,že Mácha měl v sobě hodně ctižádosti a často ješitně vybuchl.Žil duševně jinde,než brilantní kritik umění Chmelenský,který si kritické soudy vybrousil na Čelakovského poesii a proto až ztroze odmítl Máchovy verše.Cmelenský žádal od umění především umění,ale v Máchově vášnivé osobní mluvě je neviděl.Prostě nepo- chopil,že poesie už stála na křižovatce moderního života i výrazu.

Mácha se v prózách "Křivoklát","Márinka" či rozsáhlejších "Cikámech" vmýšlel a vcíťoval do osudové tragiky lidského údělu smrti,zmaru,ztráty svobody.V tom byl první.Ukazují to i názvy jeho mladých veršů "Těžkomysl- nost","Budoucí vlast","Mnich" s tajemstvím horského kláštera.

Když dopsal povídku "Cikámi",v níž se odehrává složitá rodinná tra- gedie ústící do utrpení a smutku,začal zpracovávat konečnou verzi svého slavného díla "Máj".Příběhu ustrašeného lesů pána Viléma,který zavraždil svůdce své milenky Jarmily,v němž teprve později objevil svého otce.Roman- tika májové přírody,večera,noci a rána je korunována ve 4.zpěvu básníko- vou meditací u popraviště.Prý po létech našel na popravišti Vilémovu lebku.

V roce 1836 skončil Mácha na výtečnou studia práv a jako advokátní koncipient (amanuensis) nastoupil místo u advokáta Důrase v Litoměřicích. Pobyl v městě jenom čtyřicet dní a v městě vypukl požár,Mácha se nastudil a zemřel na rychlý zápal plic.

Měl tehdy před svatbou s Lorou,která čekala jeho dítě.Na pohřbu 8.listopadu 1836 byl v Litoměřicích přítomen jenom jeho bratr a malý hlou- ček lidí.

"Daleká cesta má,marné volání",nechal Havlíček napsat na jeho pom- ník.


PD,1862

Karlovo náměstí 551/54


Socha na podstavci,J.V.Myslbek 1911

Petřín,v sadě u Nebozízku