Karel Jaromír Erben

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.11.1811 Miletín v Podkrkonoší

21.11.1870 Praha

Pohřben na Malostranském hřbitově,1907 ostatky převezeny na Olšany

PD,1875

Michalská 440/11


Český básník,etnograf,archivář.Vydal národní písně,pohádky,řikadla: "Písně národní v Čechách"(2 sv.),"Prostonárodní písně a řikadla","České pohádky","Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských." Napsal jedinou sbírku básní "Kytice z pověstí národních"(1853).Jako archivář Prahy vydal např."Sebrané spisy Jana Husa"(3 sv.),"Die Primatores der koniglichen Altstadt Prag".


"démantů chtít tvrdost zvýšit, toť by bylo rozumnější, oblaků chtít rychlost spíšit, nežli Tvoje,pěvče Erbene, písně chtít snad písní opěvovat." Jan Neruda: Hřbitovní kvítí


Když Neruda chodíval na Malostranský hřbitov ke hrobu rodičů,bůhví kolikrát postál u hrobu kaligrafa Holiny o pár kroků dál,kde mohl setkat se svou první láskou Aničkou Holinovou.A zajistě zašel i k Erbenovu hrobu naproti v rohu u jižní zdi.To byl miláček jeho generace "májovců",kteří se do literatury přihlásili almanachem "Máj" (1858).Synek miletínského ševce a sadaře,talent,jehož si povšiml miletinský pan farář.Třebaže nebylo u Er- benů nazbyt,poslali Jaromíra na královohradecké gymnasium.Bylo to prosla- vené gymnasium učiteli V.K.Klicperou,Chmelou,Šírou a samotné gymnasium býval kdysi dávno dům Balbínů,rodiny králohradeckého hejtmana,z věhož vy- šel autor Obrany jazyka českého Bohuslav Balbín.

Absolventi gymnazia zpravidla mířili na pražskou univerzitu a Erben studoval práva.Byl jen o rok mladší než K.H.Mácha.Český život se ztěžka křísil a policejní ředitel ve Vídni Selnický mu vymezoval úzkou uličku mí- něním,že národní hnutí je předstupněm revoluce.

V hospodě "U Štupartů" se bouřlivě debatovalo,vymýšlelo,jak zvedat český národ ze staleté poroby.Erben v debatách nescházel,třebaže studoval hledal po dědinách krásu českého jazyka v bájích,písních,pověstech a rov- něž lecos psal už od gymnasia.Tam po dědinách zůstal uzavřen život českého národa a žil sám sobě.Té prosté krásy bylo po dědinách i na Miletinsku ne- málo.Pro ni neplatilo úřední omezení jako neplatí pro tok potoků a řek.

Po studiu odvokácie v roce 1837 praktikoval u skvělého tribuna ná- rodní věci JUDr.Josefa Friče,rodem ze Slaného.V jeho advokátní kanceláři se hemžilo českými politiky,umělci,lékaři,vědci a vůbec celé okolí bylo enklávou mnoha vůdců českého národa.Jen několik desítek kroků bydlel v Pa- sířské ulici (dnes Palackého) Fr.Palacký.Ten Erbena požádal,aby mu v archi- vu opsal historické dílo Pavla Skály ze Zhoře.Krátce na to se pro Erbena našlo místo sekretáře České společnosti nauk i archiváře v Národním muzeu. Byla to hladová dřina,žádná lukrativní sesle.Byla to dřina z přesvědčení, že je pro národ nezbytná.

Jednou ještě na právech jej spolužák Halík vzal do svého rodiště Že- brák pod zdi hradů Žebráku a Točníka.Městečko žilo českou tradicí,mělo spolky,proto v něm vyrostli obrozenci básník Šebestián Hněvkovský a skvělí bratři Nejedlí.Ochotníci pětadvacetiletého literáta Erbena požádali o na- psání hry.Erben poklicperovsku napsal svou první a poslední hru "Sládci", pro níž místní občana napsal text písně "Nad Brounkou pod Tetínem",jíž hudebnil rodák z Kublova,pražský kantor a skladatel Zvonař.Hlavní ženskou roli "sehrála" dívka z Žebráku Barbora,kterou si Erben vzal za ženu.

Erben vyjížděl z muzea za sběrem lidové písně,bájí,pohádek,řikadel stejně jako o dvanáct roků starší Čelakovský do celých Čech.Jeho život sestával z toulek po dědinách a vysedáváním nad foliemi v Národním muzeu. Erben se dostal ke studiu starých rukopisů a tisků a tím svůj jazyk oboha- coval krásnou češtinou veleslavínské doby.Stále víc si uvědomoval,jak by- la ta nádherná řeč po Bílé hoře 1620 udupána a žila jen v nářečích mezi vesnickým a městským lidem.Jaká brutalita to je,když někdo vezme rodný ja- zyk a zdupává jej do prachu.Erben objevoval jeho krásu,jíž si národy vy- šperkovávají dějiny.Jazyky nejsou nadřízené a podřízené,horší a lepší,pro- tože v ních každý národ žije a roste.

Erneb s pomocí přátel sesbíral a vydal třísvazkové sběratelské dílo "Písně národní v Čechách" (do r. 1845),k němuž připojil studii "Slovo o písni národní".Přesvědčoval mladičkou B.Němcovou,aby na svých poutích s manželem po úřednických štacích,sbírala lidovou slovesnost rovněž.Když se v revolučním roce 1848 ozvaly hlasy,aby čeština nabyla stejná práva ja- ko měla němčina,Erben dělal pro to všechno.Zůčastnil se přípravy Všeslovan- ského sjezdu v Praze,který měl spojit rakouské Slovany v požadavcích ná- rodních slovanských práv.V tom čase jej vyslali na sněm Chorvatů v Záhřebu.

Češi a Slované vůbec svou věc jak známo prohráli.Policie rozmetala Slovanský sjezd,císař rozehnal Kroměřížský sněm a mnozí Češi byli uvězně- ni,emigrovali,ba byli i odsouzeni k smrti.Palacký a ostatní vážení vlasten- ci se museli uchýlit do soukromí.Erben zůstal v Muzeu mezi folianty,hou- ževnatě třídil archivní materiál a vybíral významné dokumenty do etnogra- fických edic.

Jednou otiskl vlastní baladu "Polednice",plnou fantazie,dramatu a v krásné češtiny.Balad přibývalo až jich bylo 18 a v roce 1953 je Erben svázal do knížečky a názval ji "Kytice z pověstí národních".Způsobil velký údivmbalady se četly a recitovaly a všechny znárodněly:"Svatební košile",

"Zlatý kolovrat","Štědrý den","Vodník" atd. Erben vstoupil jedinou sbírkou do české literatury jako tvůrce české balady a tín inspiroval jejich tvor- bu.

Když císař Fratišek Josef I.prohrál bitvu u Solferina (24.6.1859), rozpadl se státní diktát a císař přislíbil tzv."Říjnovým diplomem (20.10. 1860) ústavnost.Erben ani pak už ze své badatelny nevyšel.Prašná vůně sta- rých foliantů a tiché neznámo jej pohltila.Sestavil a vydal:"Nápěvy pros- tonárodních písní českých"(1862),"Prostonárodní české písně a řikadla" (1864),"Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původ- ních"(1865),"Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských"(1869). Jeho "České pohádky" se "Zlatovláskou","Třemi zlatými vlasy děda Vševěda", "Dlouhým,Širokým a Bystrozrakým" atd. si české generace předávají dodnes.

V dalších edicích vybral a vydal dílo M.Jana Husa,J.A.Komenského, Tomáše ze Štítného atd.,včetně silného svazku o pražských primátorech. Jmenovali jej ředitelem pražského archivu v roce 1864,kdy už vážně stonal. Ale roku 1867 se ještě vypravil s delegací vedenou Palackým na pouť do Mo- skvy,která měla myšlenkou všeslovanství demonstrovat odpor proti vzniku Rakousko-Uherska,čím monarchie znovu Čechům upřela jejich národní práva.

Život Erbenovi v neuvěřitelná a vášnivé práci dohasil.V českém písem- nictví je hodně krásných děl,ale démantů jen hrstka.