Svatopluk Čech

Z Pražský pantheon
Verze z 6. 9. 2019, 21:24, kterou vytvořil pantheon>Petronelle
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

21.2.1846 Ostředek u Benešova

23.2.1908 Praha

Pohřben na Vyšehradě

PD s portrétem, J.Gabriel,F.Přítel 1928

Šimáčkova 903/23


Básnický mluvčí českého národa v čase návratu jeho sebevědomí ve 2. polovině 19.století.Ironizoval pohodlné bařtipanství českých strejců se statečností husitů.Z poezie:"Husita na Baltu","Evropa","Ve stínu lípy","Písně otroka","Jitřní písně","Lešetínský kovář".Z prózy:"Pravý výlet pana Broučka do měsíce","Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století".

"Jen v srdci zápal,chrabrost bohatýrů, a budem vojsko netušených sil! Sláb jenom ten,kdo ztratil v sebe víru, a malý ten,kdo zná jen malý cíl." Sv.Čech


"Bez Čecha by nebylo dneška",napsal v roce 1918 Stanislav Sokol,je- den ze 67 mladých Čechů,jež Rakousko odsoudilo v procese s tzv."omladinou" (1893) na dva roky na Bory.Dovolili si demonstrovat právo Čechů na stát,jež ostří Maďaři vydobyli v roce 1867.Když v roce 1857 Bachův absolutistický režim spěl ke konci, zapěl Hálek ve "Večerních písních": "Ten národ ještě nezhynul,dokud mu věštec zpívá" a roku 1894 po odsouzení české mládeže Sv.Čech vydal "Písně otroka". Byla to zžíravá ironie osmačtyřicetiletého Sv.Čecha a národ mu porozuměl.Už nešlo Čechy zahnat bodáky a uzavřít je pod zámek,odsoudit na smrt,doživotí,rozehnat vzdorné a pomocí Scwarzenber- gů je držet na úzdě.Čechovy verše se recitovaly po Čechách.

Jeho otec byl z Hálkovy generace a měl doma velkou knihovny obroze- necké literatury,v níž Svatopluk listoval.A pak tu byla otcova paměť,pro- tože zapisoval dění na Kroměřížském sněmu (1848-9).Češi žádali monarchii jako federaci států,ale osmnáctiletý Franz Josef I, rozehnal sněm vojskem a zavedl diktát.A koneckonců mohl citlivý Svatopluk sám od dětství pozoro- vat proměny života na otcových pracovních štací hospodářského správce po růzých místech Čech,což napovídají - Líteň u Berouna a Obříství u Mělníka, kam se básník nejen v duchu vracel.

Do l.třídy gymnasia chodil v Litoměřicích a odsud odešel na novomě- stské gymnazium do Prahy.Bydlel v arcibiskupském konviktu a zakrátko se v tisku objevily verše básníka "Nevolného",pak "Volného",prostě pseudony- my,jež charakterizují jeho svobodymilovného srdce.Otec však zvedal výstraž- ný prst,aby nejdřív dostudovat práva a pamatoval na opbživu.Svatopluk se ocitl ve sváru srdce a rozumu,ale zvládal protějšky oba.Jenom ta nouze, zakopával o no denně.Kstáru zavzpomínal,že "poznal vše,čím jinoch strádá, jenž se dere k výši chud...".

Debutoval verši roku 1867 v Hálkových "Květech".Bylo to v čase,kdy si Maďaři vydupali vznik Rakousko-Uherska,čili relativní samostatnost a Čechům zbyla věčná rebelie pohusitsku na lidových táborech,ale i věčné žehrání drobtů,jimiž chtěli naplňovat svůj program.Svatopluk tehdy poslal do alamanachu "Ruch" mladých básníků dlouhou báseň "Husité na Baltu" a vykřikl: "Sláva kalicha již zbledla,zhasla/a pěst hnije,Evropou co třásla".

Neruda okamžitě rozpoznal buřiče a básníka a zanedlouho mu vytiskl v čas. Lumír část eposu "Adamité" (=radikální sekta,např.v husitství,popí- rající stanovené společenské normy).V roce 1872 Svatopluk otce uklidnil. Nastoupil do advokátní kanceláře ve Slném na místo koncipienta a sedm roků úředničil a pěl.Jeho verše tryskaly z husitské statečnosti a české mladí mu tleskalo.Zapaloval ušlapané češství.V majetku zabydlené české strejce zneklidňoval v jejich zbohatlém pohodldlí a z duše jimi pohrdal.Pohrdal českou malostí a hledal ve slovanských dějinách příkladné hrdiny.Našel je ve verších Puškina a Lermontova.Oba básníky carský režim poslal ztrestu na Kvkaz mezi svobodné Čerkézy.Čech zajel rovněž na Kavkaz a z této di- voké země se vydal k jižním Slovanům,kde malý nárůdek Černohorců statečně odrážel lavinu Turků.Tehdy mu v ruskoturecké bitvě padl přítel,spisovatel a voják svobody Bohumil Havlasa.

Po návratu domů mu svěřili redakci čas."Květy",v němž zveřejnil vět- šinu svých děl.Především ale kolem něj stmeloval mladé literáty.Vzbudil pozornost mládí dalším vlasteneckým jinotajem: eposem "Evropa".Byla to loď,jež odvážela do vyhnanství pařížské komunardy,kteří se odvažili usta- vit vládu lidu.A zanedlouho mládí uchvátil dalším eposem "Slavie".Je to rovněž loď,jež veze všechny slovanské národy,sdružené myšlenkou slovanské sounáležitosti.Tato poema nadchla české mládí matolik,že si studenti jmé- nem "Slavie" nazvali svůj spolek.

Když zahřmí děla,umlkají múzy,ale stejně platí v českých dějinách, že když se bojí vykřiknout politika,promluví za ni umění.Pro Čecha to byl program.Na jeho verše či prózu se čekalo,protože probouzel sebedůvěru ná- roda.A nic nesmlčel o českých pecivalech,zbabělcích a konjunkturalistech, kteří panáčkují před rakušáckým útlakem,před cizotou a ztrácejí svou ná- rodní hrdost.Napichoval na ostny nedůstojné,přeuctivé mnohomluvné a napo- dobivé české strejce.

V roce 2.otevření Národního divadla (1883) vydal známou poemu "Leše- tínský kovář".Byla zkonfiskována.Připomínala Čechům statečnost prostého a hrdého člověka,který se bránil poněmčování německým kapitálem.Poema kolo- vala v opisech,stala se evangeliem národa.Něco podobného bylo vyprávění "Ve stínu lípy",jež psal u otce v Obříství na Mělnicku.Z vyprávění pro- mlouvala moudrost prostých lidí stejně jako v "Babičce" B.Němcové.

Čech vydával literární ozvěny události v národě rok co rok.Verše "Žižka","Václav z Michalovic","Hanuman","Petrklíče","Šotek" atd. se všude po Čechách deklamovaly po celá desetiletí a vrostly do čítanek.Když se v zemi ozvali tzv."uspavači",čili lidé,kteří neuznávali české státní prá- vo,vydal Čech hned po sobě "Jitřní písně"(l886-7) a "Nové písně"(1888). Báseň "Hrdina budoucnosti" se deklamovala po celé zemi a "Písně otroka" dlouhá léta po celou dobu existence Rakousko-Uherska.

Čech dobře znal zabydlený,zbohatle spokojený rub národního života, jemuž stačilo plané vlastenčení.V "Pravém výletu pana Broučka do měsíce" a v "Novém výletu pana Broučka tentokráte do XV.století" se vysmál výstřel- kům v umění a konfrontoval rozmařilé pohodlí měšťanostů a jejich národní lhostejnost,sociální hluchotu poměřil s vírou a statečností husitů.Hospoda Vikárka na Hradě,kde opilý bařtipán Brouček spadl sklepem do 15.století a motal se mezi husity jako odulý stín,byla románem proslavena.

Čech byl statečný bojovník,ale nikdy veřejně nevystoupil."Vím, že ve formě básnické něco dokážu",řekl plaše,když jej někdo přemlouval k ře- či na veřejnosti a laskavě odřekl.Dokázal nad verši prosedět i celou noc. Příteli MUDr.Thomayerovi se přiznal,že psal "se zaťatou pěstí v kapse".

K stáří odešel do Obříství k soutoku Vltavy s Labem,aby rozehnal deprese,jež ho svíraly po celý život.Jeho tvorbu prostoupily i myšlenky o smyslu života i o sociální bídě většiny lidí.Báseň "Do světa širého" psal na smrtelné posteli a přál v ní národu vzdělání srdce a rozumu pro dů- stojné místo mezi národy.


PD s textem Nároží Letohradské 4 a Ovenecké 2 (Zde žil 1890-95 a napsal "Písně otroka")

PD s portrétem,J.Mara 1923 Pod Havránkou 137/15 (jeho vilka od roku 1903)

Pomník,J.Štursa 1922 Čechovy sady na Vinohradech