Karel Sabina

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

29.12.1813 Praha 9.11.1877 Praha Pohřben na Olšanech

PD,J.Jiřikovský 1983 Jungmannova 745/24



Český novinář a spisovatel,přítel K.H.Máchy,napsal jeho první životopis.Z díla:"Oživené hroby"(román),studie "Duchovní komuni- smus","Dějiny literatury českoslovanské","Dějiny dramatu a diva- dla v Čechách.Z libret:Braniboři v Čechách,Prodaná nevěsta, (pro B.Smetanu),V studni (pro V.Blodka),Bukovina (pro Z.Fibicha), Starý ženich (pro K.Bendla).


    "...nemají ani ponětí o tom,jak daleko může vésti člověka

zápal pro věc,které jedině žíti a pro niž i umříti je schopen."

                                              K.Sabina



     Sabina obdržel vzkaz,že má 30.června 1872 přijít k dr.Kučerovi.Když

navečer zaklepal na Kučerovy dveře,hleděly naň studené oči Nerudy,Hálka, J.Grégra,Sládka,Baráka,Hellera,Tůmy,Švagrovského a Tonnere,čili o gene- raci mladších přátel.Podali mu beze slov jeho dopis z roku 1861 policej- nímu řediteli Paumannovi,v němž Sabina podával policii informace o Bul- haru Stojanovi.Nejradikálnější odpůrce monarchie zradil anebo člověk,který byl radikalismus v revoluci 1848 k trestu smrti zradil? Bylo jich několik odsouzeno k smrti,ale snižili jim později tres,Sabinovi na 18 roků.Po am- nestii ho po osmi letech propustili.

     Donášel zprávy policii a proč?
     Sabina zprvu popíral,ale pak začal hořce vyprávět: přišel z vězení,

bývalí přátelé se mu vyhýbali,protože ho policie sledovala,nenašel práci, nesměl publikovat,z čeho měl rodinu se dvěma dětmi uživit? Strašlivě nená- viděl ty licoměrné zbabělecké hurávlastence!Policie jej sledovala,pravi- delně se musel hlásit a oni jej přemlouvali ke spolupráci a postarali se, aby práci nenašel.Nabízeli mu,aby spolupracoval a on v zoufalství stavu rodiny podléhl policejní nabídce.

     V archivu policie se později našla složka Sabiny,v níž byl zápis

policejního prezidenta,že se Sabina nabídl ke spolupráci sám,neboť,jak napsal, "..z dobrých slov a nejpřátelštějších ujišťování nemůže nikdo exi- stovat".

     Desatero oči naň přísně hledělo jako "národní tribunál".Vyslovili

nad Sabinou ortel: Musí se vystěhovat z Čech do osmi dnů.Jistě to byl trest,který Sabinovou rodinu nezohledňoval.

     Plně odkrýt celou podstatu Sabinova činu i s ohledem na jeho minu-

lost,zkoumat,jak dalece se provinil a jak odčinil své provinění,o to se pokoušelo hodně historiků i literátů.Jak ublížil konkrétním lidem a jak českému národu? Sabina po ortelu u dr.Kučery odjel do Německa a napsal váš- nivou "Obranu proti lhářům a utrhačům".Později se vrátil domů,ale chodilo se kolem něj jako po špičkách jako kolem prašivce a dokonce se mu po smrti mu báli napsat jméno.

     Vyrůstal od dětství s K.H.Máchou blízko nábřeží Na Františku.Dva

"elegáni" z nuzných poměrů byli posedlí romantikou a tajemstvím.Oba cho- dívali k Jungmannovi na akademické gymnasium,oba hráli divadlo v Tylově "Kajetánce"(1834-37) na Malé Straně.Sabina byl exkluzivním řečníkem a písmákem.Byl "geniální improvizátor",napsal Arbes.Někdo došel k názoru, že jeho verš v libreta k Prodané nevěstě "..jenom ten je vpravdě šťastný, kdo života užívá..",byl životním Sabinovým krédem.

     Byl povahou buřičem,který nepřenesl přes srdce národní i svou chu-

dobu.Pro radikalismus jej zatkli už v sedmnácti a později se ve Vídni se- známil s ruským teoretikem anarchismu šlechticem Bakuninem,který mu zaim- ponoval.Havlíček Sabinovi radikalismus neschvaloval,ale každý člověk je jiný a peče si podle toho chléb svého žovota.

     Za studií na universitě ve Vídni Sabina pracoval pochopitelně v něme-

ckých vídeňských listech.Ve 40.letech se zúčastňoval v Praze schůzek revo- lučních demokratů,čili tzv. Repealu.Byl hlavním organizátorem národních de- monstrací a tajných porad v roce 1848.Policie jej měla v evidenci a při- psala mu k jeho bohatému rejstříku úředního provinění i přestupky v době Kroměřížského sněmu,který dal osmnáctiletý nastupující císař Franz Josef I. rozehnat vojskem.

     Sabinu zatkli po sněmu mezi prvními a ve velkém soudním procesu

s provinilci z roku 1849 mu "nadělili stejný trest jako Havlíčkovu pří- teli Girglovi: smrt.Policie mu nezapomněla do provinění zapsat,že roku 1847 řídil čas."Českou včelu",potom za Havlíčka "Slovan" a "Pražské novi- ny".To,že jej propustili po osmi letech v amnestie 20.6.1857 už bylo pro- jevem slábnoucí Bachovy diktatury,kterou smetla porážka Rakouska u Solfe- rina (24.6.1859) od utlačených Italů.Sabina byl v olomoucké věznici a sa- mozřejmě,že tam nepřestal psát.Napsal tu román "Oživené hroby",uspořádal si svoje verše z let 1841-1845,i povídky a novely a romány do dvou svazků. Probíral se nedohlédnou řadou svých článků i literárních studií.

     Po návratu z vězení v době smrti Havlíčka v Brixenu a Tyla v Plni

(1856) mu nedovolili publikovat.Ta "..vznešená kohorta v teplém sedídích vlastenců se odsouzeného velezrádce jako moru štítila",hořce poznamenal ve svých vzpomínkách.

     Po vydání "Říjnového diplomu"(20.10.1860),v němž císař po prohře

v Itálii slíbil ústavnost,se národ zvedl k životu.Sabina byl neuvěřitelně

činorodý a využíval policejního hájemství k otevřeným názorům.Komu se podaří vyvažit u Sabiny všechna pro a proti.Prý si jakési podezření na Sabinu ve svém deníku zapsal G.Pfleger Moravský už v roce 1849,kdy se o Sabinovi šířily všelijaké fámy.Jenže proč potom Sabina dostal trest smr- ti,pak doživotí a byl amnestován stejně jako např.Havlíčkův přítel až po osmi letech?

     Byl to ale Sabina,kdo strhl lidi k jásotu při položení základního

kamene k Národnímu divadlu (1868) i na oslavách Husa v Husinci,na leten- ském táboře lidu proti Rakousko-uherskému vyrovnání (1869).Sabina putoval s delegací Čechů do Kostnice,hovořil na Žofíně o sedlácích po Bílé hoře a při odhalování pamětní desky Havlíčkovi v Německém Brodě z Havlíčka ci- toval: "Slibujte mně,vyhrožujte mně,přece se nestanu zrádcem národa".

    Sabina vystupoval na schůzích dělnictva,byl jimi zván a považovali

jej za svého přítele.Vedle vší činorodosti hodně psal.V roce 1860 začal vydávat "Dějiny literatury československé",v sedmdesátých letech vydal knižně "Dějiny dramatu a divadla v Čechách".Napsal velmi solidní "Kroniku prusko-rakouské války 1866",a to bezprostředně po ní,časopisecky uveřejňo- val román "Dělníci" a historický román o době krále Ferdinanda Dobrotivého.

     Psal hry,jež se hrály,a zapsal se do paměti národa librety "Proda-

ná nevěsta" a "Braniboři v Čechách" Smetanovi,"V studni" Blodkovi,"Bukovi- na" Fibichovi,"Starý ženich" Bendlovi a "Templáři v Čechách" Šeborovi".

     Suď,kdo znáš,horli,kdo neznáš,ale kde je klíč k poznání "záhadných

povah",jak o nich psal Arbes?Sabina zemřel ve Všeobecné pražské nemocnici. Nikdo ze známých literátů mu nebyl na pohřbu.U hrobu mu stáli příbuzní a několik dělníků .Tisk mlčel.Dlouho se nikdo neodvažil vyslovit jeho jméno, ba ani mu jméno napsat na jeho náhrobek.