Karel Toman

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

25.2.1877 Kokovice u Slaného 12.6.1946 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD, D.Kotek 1985 Hošťálkova 131



Český básník.Tulák a buřič,který zklidněl v moudrost vyrovnané lásky k domovu.Z osmi sbírek: "Torso života","Melancholická pouť","Měsíce","Stoletý kalendář".


      "Jen v něco věřit!V Boha,lidi,zem,
      v sebe a práci
      Bez víry těžko býti vítězem
      A člověk ztrácí."
                    K.Toman,Setkání ze sbírky Melancholická pouť



     Chodíval z Hošťálkovy ulice v Břevnově,kam se roku 1935 přistěhoval,

do růžových sadů na Petříně.Často se Seifertem a Horou.Byli to duchovně spříznění přátelé tří generací:nejstarší Toman,vesničan z malého hospodář- ství,nedokončil práva a byl věčným tulákem,nespokojencem,otrokem talentu, jimž svazoval svět do hutných veršů.Ještě vzpoměl na zoufalou bezútěšnost, která v Praze zavládla v 90.letech po soudních procesech s "Omladinou"., na vzdor,zklamání a hledání nového umění v "Moderní revue".Tehdy ještě ro- diče doufali,že zklidní.Vydal roku 1898 sbírku "Pohádka krve",kterou vyřa- dil ze své poesie.Pak střídal úřednická zaměstnání a tiché volání dálek jej přimělo,aby se v roce 1903 s holýma rukama vydal přes Vídeň,Berlín a Holandsko do Anglie a z ní do Paříže.Žil mezi nuzáky,tuláky a trochu peněz od kamaráda na věčnou splátku mu pomohlo z nouze.

     Už si sebou nesl sebou druhou sbírku "Torso života"(1902).Vyslovil

v ní v hutné formě všechnu rozpornost milostného citu.

     Když se v roce 1905 z ciziny vrátil,nemohl se uchytit a vrátil se

do Paříže.V metropoli umění žila početná česká komunita kumštýřů a v té harmonické i rvavé atmosféře soužití začal psát,vytesávat krutým nepokojem

třetí sbírku "Melancholická pouť"(1906).Je to básnická výpověď tuláckého života."Poesie mu byla součástí života..",napsal o něm B.Václavek a on se opravdu v ní vyzpovídal ze svého tuláctví a neklidu duše.

     V roce 1912 se mu podařilo získat obživu v zemském archivu v Praze

a od roku 1917 v redakci Národních listů.Potom přišel nezapomenutelný čas vyvrcholení české bitvy za národní práva - 28.říjen 1918.Po staletích nároního útlaku se zrodila Československá republika.Z války se vrátilo 20 milionů mrzáků,l0 milionů lidí zahynulo.Hlad trýznil zázemí a naděje se v lidských srdcích rozhořely.Tehdy získal místo v archivu Národního shromáždění.

     Nezval,jemuž verše tekly gejzírem talentu,se často uculoval Tomanově

pachtivé tvorbě,jenže Toman nebyl zpěvákem poesie,ale jejim hlubokým my- slitelem,který tesal slova do žuly.Prodíral se těžce od hany životu k je- ho chvále. Do sbírky "Sluneční hodiny"(1913) svázal verše o návratu domů. A když národ vítal zrození Republiky,vyznal se těžce a vroucně k lásce ke své zemi ve sbírce "Měsíce" (1918).V povědomí dalších generací se ucho- valy z čítanek jeho verše "Září": "Můj bratr dooral a vypřáh koně./ A jak se stmívá,/věrnému druhu hlavu do hřívy/položil tiše,pohladil mu šiji/a zaposlouchal se,co mluví kraj".

     Intimní a hlavně lyriku rodinnou z válečných let Toman shrnul do sbír-

ky "Verše rodinné a jiné" (1914-17)."Po bloudné pouti světem/jenž vyprah srdce mé a tvrdou rukou zkrušil/vracím se pod tvůj věrný krov/zas dítě, domove."

     Toman obdržel za své verše Turkovu cenu.Tulák,který se vrátil domů

z nevíry a najednou zapěl hymnus jeho chvály.Toman nikdy neslevil ze své- ho poznání, že "...hlad chudých s hladem bohatých/zápasí o svět v každém kroku".

     Velkou pozornost vyvolala jeho sbírka "Stoletý kalendář"(1926).

Zalistoval v přeměnách světa jako v kalendáři a na jeho konci vzešla hoř- lavá vize pro chudobu v Ruské revoluci.Jeho verše jakoby vyšly z dědictví Bezručových strof jen s tím rozdílem,že Bezruč svoje verše vykřikl najed- nou,v Tomanovi dlouze zrály.Za tuto svou sbírku Toman obdržel státní cenu.

     Poesie mu byla průvodcem života a kdysi v začátcích jí dal za úkol

"...být živou nitkou v té tkání,tak prudce citlivou..".Mnohdy se jeho verš zprudka proměnil v epigramy,jež psal ponejvíc za německé okupace. Vysmíval se okupantům,byť už byl těžce nemocný.Lidé mu do bytu v zlém ča- se nosili jídlo.Toman ještě napsal verše návratu ke svobodě v básni "Pod- zim 1945": "Naději nových pokolení/zpívají vod všech prameny./Blažený,kdo v tom slavném dění/pomáhá svými rameny."

     Přežil poválečnou radost jen rok a byť napsal málo,řekl vše.