Luděk Marold

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.8.1865 Praha

1.12.1898 Praha

Pohřben na Olšanech


PD,1924

U Zvonářky 65/1


Český malíř,grafik a ilustrátor.Jeho styl šel cestou od naturalismu po secesi.Maloval žánrové obrazy (Z váječného trhu),ilustroval desítky knih a vytvořil dekorativní panorama "Bitva u Lipan" (1898 ve Stromovce) - má ll m výšku, 90 m délku a doplnil je rekvizitami (zbraně,terén).


Do Prahy přišla krátce po Maroldově náhlé smrti zpráva,že pařížské Galliacardovo nakladatelství dalo do dražby stovky malířových originálů. V Čechách nebylo od něho takřka nic.Nakladatel Topič se s malířem Olivou narychlo vypravili do Mekky umění a Maroldovy obrazy dost výhodně skoupili. Dílo českého talentu se tak vrátilo domů,ověnčeno slávou,aby znovu potvr- dilo jízlivou Alšovu a Arbesovu satiru o "Osudu talentů v Čechách".

Marold ztratil brzo rodiče a jeho vychovu převzala teta trafikant- ka.Luděk ji s vděčností později vymaloval štít trafiky tak krásně,že se přihlásily desítky zájemců,ale šestnáctiletý talent už mířil na pražskou Akademii.Tak jako Alšově i Maroldově talentu Akademie moc nedala.Brzo jej omrzelo obkreslování odlitků,k čemuž zřejmě měl "urážlivé chování k tříd- nímu profesorovi",takže ho vyhodili.Ale obětavá teta mu dala hrsku peněz na cestu do Mnichova i z toho mála,co mohla.Poznal tam krajany,mezi něž vplul a bravurně ilustroval nejen jejich časopis "Paleta",ale své kresbi- čky perem a tuší zveřejňoval ve "Zlaté Praze" a "Světozoru".

Vrátil se domů a mohl Akademii konečně dokončit u skvělého kreslí- ře prof.Max Pirnera.Ve dvaadvacíti mu nabídl arch.Schmoranz profesuru na Umělecko-průmyslové škole a dokonce mu dali stipendium na roční pobyt v Paříži.Město na Seině mu tak učarovalo,že si pobyt prodloužil na osm roků (1889-1897).Montmartre mu však neotevřel svou náruč dokořán.Hynais mu v nouzi nabídl svůj zahradní altánový ateliér a pomohl mu i A.Mucha, který byl později svědkem na Maroldově svatbě s dcerou českého hoteliéra v Paříži.

Marold vycházel na pařížský bulvár a kreslil denní poesii parapli- ček,mondenních dam,šviháků i honbu lidí za živobytím.Objevil Paříž sobě i Paříži,podal její nevšední tvář bulvarů tak znamenitě,že jeho kresbičky tiskly "Le monde ilustreé","L´illustration","Le Figaro illustrée" a při- šly také zakázky na ilustrace románů Perreta,Theureta,A.Dumase,Prévosta a dalších literátů.

Roku 1895 obdržel zakázku na plakáty pro indickou výstavu v Londýně a časopis Fliegende Blatter z Německa mu rovněž nabízel spolupráci.Tak se jemu se Zdeničkou a maličkým potomkem začalo dařit dobře.Doma mu svěřova- li ilustrace Nerudy,Erbena,I.Hermana,zaplavoval kresbami i pražské časo- pisy a na výstavní expozici v Mnichově i za ilustrace v Berlíně obdržel zlaté medaile.

Marold ale toužil domů a skutečně se domu vrátil.Podařilo se mu za- řídit byt v ulici U Zvonářky na Vinohradech a konečně si začali jeho ta- lentu více vážit i v Praze.Už v roce 1888 překvapil rodné město velkým ob- razem "Z váječného trhu" a po něm "Na zámeckých schodech".O něco později překvapil i "Pohledem na Mělník od Labe".V obrazech byla příznačná nadých- nutá lehkost a preciznost,jíž dokonale vyvolal iluzi skutečnosti,oděnou do jemných akvarelů a kvašů.V jeho obrazech se samozřejmě objevila i dobo- vá secesní ornamentika.

Brzo se naň obrátilo rodné město s nevídaným zadáním.Chtěli velký obraz namalovat na panoramatickou zeď dlouhou 90m a vysokou 11m.Měl k prá- ci několik pomocníků a za historického poradenství Hugo Tomana začal ma- lovat historickou scénu z bitvy u Lipan.Měl to být okamžik bitvy,kdy pan- ská jízda dobyla lstí vozovou hradbu táborských.Marold pozoruhodnou zaká- zku přijal ne zrovna bez obav,a zdá se až neuvěřitelné,že třiatřicetiletý malíř na zakázce pracoval jenom od 7.února do 15.června 1898.

Marold usiloval o dokonalou iluzi bitvy,jež měla působit nejenom svou obrovskou rozměrností plochy,ale divák měl do děje přímo vejít.Obraz postupně nabýval na trojrozměrnosti,kterou Marold dosáhl válečnými rekvi- zitami doby,balvany,zeminou,jež vycházely z obrazu až k nohám diváků.Pa- norama se stalo doslova atrakcí a na dlouhé časy poutním místem českého národa.

Ve svém pražském bytě si Marold ještě stačil vyšperkovat schodiště nebem,na němž v dokonalé modré iluzi létaly vlaštovky.I talent tak obrov- ský a mladý má svoje lidské,fyzické hranice.Netrvalo to ani půl roku,co první návštěva vystoupila do Panoramy v pražské Stromovce a Marold ze- mřel na tyf.Jeho Zdenička se nemohla z jeho smrti dlouho vzpamatovat. Spisovatel K.V.Rais,který bydlel nedaleko,vypravoval,že mladičká vdova nežila zrovna v bohatství,jak by se z tak velkého množství úspěšné práce zdálo.Její tichá domácnost mluvila spíš o opaku.Tragické chvíle na ni zřejmě doléhly takovou tíhou,že ji neunesla.Prahou prolétla zpráva,že si vzala život.

Rok po Maroldově smrti Praha svému malíři uspořádala velkou výstavu v Národním muzeu.Bylo vystaveno 380 Maroldových děl.V dubnu roku 1935 vy- stavivili 197 prací.Třetí výstavu Maroldovo rodné město uspořádalo ke 100. výročí jeho smrti.Byla v roce 1998 a stala se opravdu vyznáním národa svému velkému malíři.