Marie Pujmanová

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

8.6.1893 Praha 19.5.1958 Praha Pohřbena na Vyšehradě

PD s portrétem, Z.Kolařský 1968 Štěpánská 1677/20



Česká prozaička a básnířka.Vnímavě zpodobovala ztvrdlé konvence lidských vztahů i veliká hnutí dějin.Z prozy: "Povídky z měst- ského sadu" (1920),"Pacientka doktora Hegla"(1931),trilogie "Lidé na křižovatce"-"Hra s ohněm"-"Život proti smrti".Z poezie: "Radost i žal"(1945),"Paní Curievová", "Milony holubiček"(1950).


"Cítím,že jest naspěch,/srdce ve mně bije/jak návěšť na vlak/

     Proto bych chtěla poděkovat/Život byl překrásný/
                        M.Pujmanová 1958 ,na PD



     Verše jsou z posledního roku jejího života,kdy obracela stránky dět-

ství v rodné Štěpánské ulici.Prof.církevního práva Henner dal dětem vzdě- lání a když rozpoznal jejich talenty,podporoval je.Syn se stal vynikajím neurologem a Marie soukromě studovala literaturu u citlivého uměleckého kritika "pathosem a inspirací" prof.F.X.Šaldy.S nim se poprve setkala u spisovatelky R.Svobodové,kde poznala i prozaičku Boženu Benešovu.

     Pro vnímavou dívku byl životní školou každý dotek s lidmi,např.

ve Štěpánské ulici pozorovala s pavlače devítipokojového bytu život chu- diny na dvoře,ve Zbirohu o prázdninách a v Českých Budějovicích,kam se provdala za milionáře Zátku,či později v Potštejně,kde odpočívala,listo- vala v lidských osudech.

     Po 1.světové válce se vrátila z Českých Budějovic domů a vzala si

operního režiséra a estetika Ferdinanda Pujmana.Její prozaickou prvotinou byla knížka "Pod křídly" (1917) a v roce 1920 vydala "Povídky z městského sadu",čili z místa pod Národním muzeem.Pozorovala chování lidí za války a po ní sobectví zbohatlíků.V časopisech se brzo objevily i její poeti- cky uměřené literární kritiky,fejetony i eseje.

     Teprve v roce 1931 si troufla vydat dlouho napsaný román "Pacientka

doktora Hegla",v němž zabušila na povrchnost měšťáckých předsudků vůči svo- bodným matkám.

     Léta se zacelovaly rány po lidských tragediích 1.světové války,kte-

rou připomínají pietní památníky mrtvých z více než deseti milionů jejich obětí.Z války se vrátilo na dvacet milionů mrzáků a zbyl jen hlad a naděje milionů živých.Pujmanová si rozevírala svět a často jezdila po Evropě a psala o Paříži,Berlíně,Amsterodamu,ke se setkávala s lidmi,kteří se bou- řili proti poválečné bídě,jež se po deseti letech ještě zvětšila celosvě- tovou hospodářskou krizí.Doma pozorovala prosté,zešedlé a hrdé lidi na Mo- stecku,ve Zlíně a v roce 1932 nahlédla i do nového Ruska,milovaného i po- mlouvaného,obdivovaného a zavrhovaného a napsala z této cesty drobný spi- sek "Pohled do nové země".

     Dobrala se poznáním širokých obzorů světového dění porozumění osu-

dům jednotlivých sociálních vrstev národa.Byla to změť,jež se v rodné zemi vyhrotila zejména do třicátých let.Hledala podhoubí této doby a me- zi lidských konfliktů.A z Německa už podruhé ve 20.století zařinčely zbra- ně.Nordická rasa vymýcovala Židy.To byla mapa scénaře prvního románu její trilogie: "Lidé na křižovatce" (1937).

     Byla to opravdu křižovatka,jež vedla k světové katastrofě.
     Sledovala osudy dvou rodin,jedná patřila k inteligenci a druhá k děl-

nictvu.Někde v počátku zrození Republiky tyto osudy začaly.V čase,který se brzo zvrátil do bídy všesvětové hospodářské krize.Děj se odehrává v hospodářském gigantu Úl,čili v Baťově Zlíně,kde šlo o existenční pomě- ry a osudy rodiny vzdělaného levicového advokáta Gamzy a rodiny domovníka Urbana.Životní dramata těchto rodin pokračují ve 2.díle zrilogie "Hra s ohněm" (1948).Tu už nejde jen o tvrdé hospodářské dopady hospodářské krize na lidský život.Tu už jde o fašismus a soudní proces v Lipsku,kdy fašisté zapálili Říšský sněm a obvinili ze žhářství německé a bulharské komunisty.Advokát Gamza,čili Judr.Ivan Sekanina byl při tom,když Bulhar Dimitrov před světem obhájil nevinu obžalovaných.Děj románu se prodírá dalšími událostmi až k mobilizací 1938 a k německé okupaci Československa.

     Ve třetím dílu "Život proti smrti"(1952) se odehrává ve válce

o život nebo smrt celých národů.Osudy hrdinů končí v koncentračních táborech (např.Gamza) a popravami.

     Pujmanová se před fašisty "ukryla" do Potštejna.Zlá doba naladila

její lyrickou strunu a přejemně zanotovala úzkostí z nejistoty života a světa.A ona už tehdy vypovědělůa své obavy o svět v novele "Předtucha" (1942).

     Po válce se vydala do zničeného Ruska,do Číny a Indie.Napsala

z cest mnoho causerií a reportáží a svázala do knížeček "Slovanský zápis- ník",Čínský úsměv" a z Indie "Modré vánoce".Po válce psala povídky a čas ji nabízela dramata z války i poválečné obnovy zemí.Pujmanová už hledala klid a ve zlu cestu k dobru.Zzvonily v ní vroucné verše.Už v roce 1939 vydala "Zpěvník" o lásce k Praze,pak "Verše mateřské"(1940) o dětech a ro- dině,v roce 1945 přišla sbírka "Radost a žal" z osvobození a potom "Vyzná- ní lásky" své zemi i osvoboditelům ve sbírkách "Miliony holubiček" a "Praha". Rok před svou smrtí Pujmanová poděkovala ženě,která dala lidstvu léčebný paprsek gama: "Paní Curiová". A poděkovala i spisovatelce Boženě Benešové vroucnou monografií.