Marina Cvětajevová

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

Marina Ivanovna Cvětajevová

26.9.1892 Moskva

31.8.1941 Elabug na Sibiři

Pohřbena v Elabugu

PD s portrétem,D.Kotek 1989

Švédská 51


Ruská básnířka.Psala verše stesku,lásky,samoty.V Praze žila v letech 1922-1925.Odešla do Paříže a roku 1938 se vrátila do Ruska. Napsala: kromě sbírek veršů 17 poem,8 básnických dramat,eseje a autobiografickou prózu."Verši o Čechách" odsoudila okupaci ČSR.


"Křišťálová země Tvé srdce je granát žij a šťastná buď z žuly je Tvá hruď" M.Cvetajevová:Verše o Čechách


Pamětní deska na Puškinově muzeu v Moskvě připomíná jejího otce, ruského jazykovědce a historika umění Cvetajeva.Matka byla klavíristkou a Marina překvapila rodiče v šesti letech veršíky.Byly prostinké a samo- zřejmé jako dětská mluva a neprojevil se jenom jako zrcadlo prostředí, v němž žila.Talent byl v ní a šlechtila jej umělecká rodiny.Vědomostmi přerůstala spolužáky a odmala mluvila francouzsky jako rusky.

V šestnácti ji poslali na pařížskou Sorbonu studovat starofrancouz- štinu a v osmnácti Marina překvapila první básnickou sbírkou "Večerní al- bum".Verše byly psány jedním dechem,jakoby slova už čekala hotova,až se ob- lékmou do svátečního.Mladičká básnířka učarovala svou samozřejmou prosto- tou a lyrickým půvabem,který čněl nad průměr soudobé mladé ruské poezie.

V Rusku bývalo ve zvyku deklamovat vlastní verše někde pod Puškino- vým pomníkem nebo na podiu venku či v sále.Poesie byla odjakživa součástí přirozenou národní mentality.Marina se jednoho večera objevila v moskevském velkém sále a stala se mezi mladými básníky "královnou" večera.

Marinu vyhledal ruský symbolistický básník Valerij Jakovlevič Brju- sov (1873-1924),protože mu učarovala její poesie.A potom za Marinou přišel další ruský básník Maxmilián Alexandrovič Vološin (1878-1932),uchvácený jejími básněmi tak mohutně a ohnivě,že se obdiv proměnil v žár lásky. A byl obapolný,takže spolu odjeli na delší čas na Krym a Marina do smrti nezapomněla na ony chvíle u moře,jež se už nikdy nezopakovaly.

Kritika Marinu zařadila mezi hvězdy mladé ruské poesie.Mluvili o vý- jimečnosti,osobitosti,prostotě,moudrosti a něze,prostě o všech atributech vyjímečného talentu.Štěstí je sluncem poezie a pod timto sluncem ji kvetly často jenom chudobky.Marina preludovala a její verš vroucněl.Když ji bylo dvaadvacet roků,pozhasínaly nejenom ruské múzy,ale múzy v celé Evropě,pro- tože tam,kde hřmějí děla,mlčí múzy.Začala první světová války.Revoluce v únoru 1918 smetla cara a ustavila v únoru 1917 socialistickou vládu Ke- renského a v říjnu 1918 komunistickou vládu Lenina.

Osudy lidí se propletly,vyhladovělou Rusí mašírovaly ruské i cizí armády,vojáci i lidé v zázemí toužili po míru a vojáci utíkali z fronty k rodinám.Když bitvy armád zmlkly,uspořádal Brjusov v roce 1920 večer rus- kých básnířek.Marina na něm recitovala svoje verše,ba nerecitovala,ale jen vyprávěla jako někomu přímo v sále a když skončila,lidé bouřili nad- šením.Porevoluční čas ji však odloučil od manžela,který jako důstojník car- ské armády emigroval do Prahy.Marina zůstala i s dcerkou v Rusku a trvalo to dva roky,než ji nové úřady povolily vystěhování.

V roce 1922 přijela do Prahy,kde žila velká komunita ruských emigran- tů.Každý si hledal obživu a životní zařazení.Nebylo to lehké,protože žili v ČSR jenom na obnovovaný vystěhovalecký pas,neboť ČSR uznala nové Rusko až v roce 1934.Mezi emigranty bylo hodně zemědělských inženýrů,ekonomů, historiků,malířů,ale i spisovatelů,např.Averčenko,Tzeidze,slovnikář L.Ko- peckij a další,jak dokumentuje hřbitov ruských emigrantů na Olšanech.Ze- mědělci měli v Poděbradech svou akademii a evropské emigrantské vydavatel- ství "Plamja" s centrem v Paříží mělo filiálku i v Praze.

Cvetajevová zůstala v pražské emigraci tři roky.Přes přátelskou vý- pomoc ruských i českých přátel,zlé na ni doléhaly starosti s obživou.Žilo se ji špatně.Musela se sedmkrát stěhovat do levnějších bytů a načas zakot- vila dokonce v mimopražské obci Vinoř,kde se jí narodil syn.

Praha ji okouzlila,chodila po Karlově mostě a dívala se na němou krá- su jeho soch.Verše ji dýchaly smutkem a steskem po domově.V listopadu 1925 se rozhodla pro Paříž,protože jí byla bližší jazykem a doufala,že silná pařížská enkláva Rusů jí bude větší oporou.Nějakou dobu se zdálo,že ji osud vyslyšel.V Paříži vydala sbírky "Rozloučení","Psychea" a "Řemeslo".Zveřej- ňovali ji eseje i verše v ruských vydavatelstvích a časopisech.Její citli- vě střízlivý a jemně vzdělaný rozum ji však vtlačil do opozice k ruské hašteřivé komunitě.

Po sbírce "Po Rusku" ji emigranstké vydavatelství otisklo ještě ver- še z pobytu v Praze a pak ji odmítlo cokoli vydat.Její poetické struny se přeladily do moll.V dopise svým přátelům v Praze napsala:"Bídu,v niž žiji, si těžko můžete představit,nemám žádných prostředků k životu kromě psaní..".

Když se schylilo k světové válce a Hitler okupoval české země,srdce ji vybuchlo obžalobou.Něžné pero zatvrdlo."Nezemřeš národe/Bůh tebe chrá- ní",vykřikla k české zemi.V roce 1939 se otevřela možnost návratu domů. Vrátila se se synem do Moskvy,jenže nikdo už její verše neznal a setkala se dokonce i s podezřením.V roce 1941,když byli Němci pod Moskvou,avakuo- vali Moskvany až někam za Urál.Prožívala těžké chvíle osamění a její něžný cit neunesl cizotu v rodné zemi.Koncem srpna 1941 si vzala život.

Po válce objevila její bolestnou,něžnou a citlivou poesii mladá ge- nerace a vzala ji za svou.Do ruské poesie vstoupily nezvyklé tóny,jež ro- zevíraly zastíněné stránky lidského nitra.