Martin Benka
Narození a úmrtí
- 21. 9. 1888 (Kiripolec)
- 28. 6. 1971 (Malacky)
Památníky
- Pohřben v Martině
- Mánesova 49; PD s bystou, F. Štefunka, 1973
Odkazy
Dne 15.března 1939 spatřil, jak Václavským náměstím táhne německá armáda a Hitler hleděl vítězně s Hradčan na pokořenou Prahu. Uvědomil si, že musí rychle domů na Slovensku, třebaže je třicet roku v Praze. Kdyby zavřeli hranice na Slovensko, vyschl by pramen jeho malířství. Bez rodné země by nebyl slovenským malířem. Sbalil, co sbalit šlo, vzal i diplom státní ceny, který obdržel nedávno a domů, domů... Ještě toho moc nedomaloval a zbývá mu vlastně ještě celý rodný kraj od Oravy, Považí, Podlipové a dál... Odjel na Slovensko natrvalo a usadil se v Martině.
Pocházel z Malacek v Záhorské nížině u Bratislavy, kde se s otcem oháněl tesařskou širočinou, která živila sedmičlennou rodinu. Snad to byl otec, kdo si uvědomil, že pěkně hraje na housle a neméně dobře kreslí. Tož půjde do Hodonína na učení za malířem pokojů! Jenže tam maloval pokoje i obrázky. Když si uspořil hrst peněz, sbalil ranec s obrázky a odvandroval do Vídně a když tam náhodně nahlédl do ateliéru E. Neumanna, zesílila v něm múza. Jednou jeho obrázky zalistoval český novinář Jan Langer a slovo ke slovu, Martin odešel na Langrovo doporučení do Prahy a 1. listopadu 1909 zaklepal na Vinohradech na dveře ateliéru krajináře A. Kalvody.
Kalvoda vodil žáky do plenéru na Šumavu, na Křivoklát, zajeli i na Moravské Slovácko a pak se Benka s kamarádem Těmberou vydali sami do krajů a svoje obrazy vystavili ve Kdyni na Domažlicku. Benka se tehdy nemohl dočkat, až svoje obrazy z Chodska vystaví také v Hodoníně, odkud vyvandroval. Jistě tam vzbudily údiv. Byly ještě hodně poznamenány impresionismem Kalvodovy školy. Jeho obrázky se líbily i na Slovensku, kde je ocenil například slovenský spisovatel Svetozár Hurban-Vajanský.
V roce 1913 bylo Slovensko za kopci a ještě pod maďarskou nadvládou. Benka se zatoulal až na oravské vrchy do Veličné a odsud je co by kamenem dohodil městečko Svatý Martin, kde se právě konaly slavnosti. Když si představil, kolik barevnosti tu spatří, zaběhl do Martina a maďarští žandáři ho zatkli, protože "Rakušák" tu neptřil. Byl za mřížemi hodně dlouho a hodně dlouho hleděl na kopce kolem Martina. První světovou válku však přečkal na jakéms velkostatku a prvním úderem vyhlášení ČSR v roce 1918 se objevil v Praze.
Československo mu bylo malířským rájem bez hranic a Benka rozděloval svůj čas na Slovensko a Prahu. Jezdil s Kalvodovým pojízdným ateliérem, v němž je malíř vozíval do krajů, žil v Kalvodově ateliéru a účastnil se vzrušených debat o umění. V roce 1921 vzrušil Prahu výstavou obrazů "Řeka Orava", "Podzim na Spiši" a řadou dalších originálně viděných slovenských motivů. Přiběhli za nim mladí slovenští malíři Galanda, Fulla a další, kteří postřehli, že se zrodil opravdový malíř Slovenska. Benkovy krajiny rostly do velkých formátů a za deset roků promluvila jeho výtvarná syntéza slovenského kraje a jeho lidí úplně zřetelně.
Na pražské výstavě roku 1934 vystavil v síni "Elán" řadu obrazů, z nichž dýchala monumentalita "Krajiny z Těrchovej", upracovanost "Horských žen liptovských" a z žánrových motivů "Na pole", "Přes ranní mlhy", "Otec se synem" atd. mluvila prostota slovenského života.
V roce 1937 Benka získal na Světové výstavě v Paříži stříbrnou medaili a doma mu udělili Štefánikovu cenu. Po dvou letech se mu dostalo velké pocty tím, že z kolekce československých obrazů pro expozici česko-slovenského umění v "Gallery of Science and Art" v New Yorku vybrali jediný obraz - jeho "Pastiera zpod Tatier".
Těch třicet roků v Praze bylo věčným putováním na Slovensko a zpátky do Prahy. Doma na Slováči namaloval spoustu obrazů a doma v Praze je mohl konfrontovat s jinými. Jenže Benka nemaloval jenom obrazy, zužitkovával celou šíři výtvarných žánrů. Vedle obrovských pláten, maloval malé formáty, jimiž představoval svůj domov, kde se narodil.
Od roku 1927 začal pracovat na sérii grafik podkarpatských kostelíků a to byla nevídaná přehlídka přenádherných tvarů kouzelníků sekery, kteří vyrubali vznešenou apoteózu lidské práce. Grafika mluví jinak o domovu, otevírala dědiny jakoby zevnitř a v jejich dějinném sledu.
A potom chodily zakázky a s nimi požadavky na užitnou grafiku pro účely dnů. Připravil spoustu knižních obálek pro různé edice, vyrojilo se hodně požadavků na exlibris a na ilustrace knížek. Benka vstoupil do čítanek, protože slovenská literatura byla do školy přiváděna právě jeho štětcem. Piešťanští přišli s požadavkem na výzdobu nového mostu a on použil skla. A v Martině, kde našel svůj domov, dodneška svítí jeho sgrafita na Rolnickej vzájomnéj pokladnici. A divadlo v Martině? To je Benka a zase Benka: opona a výzdoba vně i uvnitř.
Město Martin Benkovi jako výraz vděčnosti předalo v roce l958 krásný ateliér, zrovna jako Fullovi Ružonberok. Benka slovenskému národu odkázal na pět tisíc obrazů. Zamýšlel se často nad životem a uměním a vznikla z toho knížka esejí, jež vyšly v knížce "Za uměním". V ní se vyznal k umění i k hudbě, protože housle nikdy neodložil.
Přál si umřít v rodišti, odkud vyšel s uzlíčkem talentu a naděje, ale odešel ze života v malacké nemocnici na srdeční kolaps.
