Max Švabinský

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

17.9.1873 Kroměříž 10.2.1962 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD s portrétem,J.Šejnost,J.V.Schwarz 1963 Náměstí Interbrigadistů 948/4



Český malíř přírodní inspirace a dokonalého tvaru ve všech o- borech malířství.Zakladatel české grafiky.Vydal "Slavín" por- trétů a bezpočet krajinomaleb.Z velkých děl:okna v katedrále sv.Víta (Seslání ducha svatého a Poslední soud),v Obecním domě nástěnné obrazy "Literatura" a "Umění".



     V roce 1891 ho na Akademii přivedla zarmoucena maminka a posteskla

si,že pořád maluje,ale propadl na gymnaziu z matematiky."Byl jsem přijatý velmi dobře,ba s vyznamenáním",vzpomínal Švabinský.U přijímací zkoušky předložil kresbu hlavy starce a k tomu akt.Matka prof.Pirnerovi ukázala Maxovy kresbičky,pokreslený skicař a kopii Rubensova "Snímání".

     Ve druhém roce ho Pirner doporučil Lobkovicům v Křimici u Plzně

za učitele dětí.Maxovi už tehdy seděl básník Vrchlický a portrét vyšel tak mistrně,že arch.Polívka mu zadal malbu "Sv.Václava" a "Blahobyt" v interiéru banky na Příkopech,kterou právě stavěl.Ozval se vídeňský na- kladatel Gerlach a otiskl mu v publikaci nejlepších rakouských malířů triptych "Žena-víno-zpěv"..

     V roce 1898 prof.Pirner ukázal Švabinského kresbu "Splynutí duší"

Mistru Alšovi,a ten zřejmě poznal,že vroucé dílko inspirovala opravdová láska.Max se zamiloval do Ely Vejrychové,kterou v roce 1895 poznal na Ná- rodopisné výstavě.Její rodina jej ráda uvítala na své chalupě v Kozlově u Litomyšle a tato dědinka Švabinského malířsky dotvořila.Poprávu historik umění K.B.Mádl o výstavě malířů v Mánesu napsal:"Nikdo víc o tom nepochy- buje,že z této generace,ať je v ní málem nejmladší,žádný nemá umění té vřelosti,jemnosti a hloubky".

     Max se v roce 1898 vrátil z Paříže a našel dopis České akademie,

která jej žádala,aby nakreslil podobizny předních českých umělců a věd- ců.Kdo jiný mohl mít takový nápad než mecenáš arch.Hlávka.Max ho totiž předčasem portrétoval.Představoval si,že Max zportrétuje přední osobnosti

českého života a tím vznikne jakýsi český "Slavín".Max doplňoval český Slavín až do smrti.Seděli mu politik F.L.Rieger,historik J.Goll,hudební skladatel A.Dvořák.U Dvořáka prohlásil,že cítil,měl "zcela určitý pocit, že mluvil s geniem".Max vyslovil zdánlivý paradox,že portrét musí být po- dobnější než sám portrétovaný.

     Max namaloval i výtečné skupinové portréty,"Podobizna tří",čili otce

Vejrycha,dceru Ely a služebé Emily a portrét rodiny Karla a Rudolfa Vey- rychů.Tvrdí se,že tyto portréty jsou předělem Maxova díla směrem k jeho monumentalitě.

     Deset roků po studiu začal tvořit litografie,jež poprvé spatřil je-

ště jako student v Karlově ulici,kde měl dílnu litograf Vaňáč.Na Akademii se přiučil u prof.J.Mařáka leptání a tím získal našel způsob,jak barevně zahýřit škalou barevných odstímů,kterou by nenakreslil.První jeho litogra- fií byl portrét Ely a prvním leptem byl portrét básníka Bohdana Kaminského. Švabinský zdokonalil grafickou techniku natolik,že Akademie založila kate- dru grafiky,kterou vedl Švabinský.V roce 1910 se stal prvním prof.grafiky na Akademii a vyučoval v podstřeší paláce Lucerna.

    Řada Maxových portrétních grafik se rozrostla o grafické cykly krajin,

např."Léto"(1913).Švabinský to je výhradně léto,barevně hořlavé léto.Pod- zim Švabinský téměř nemaloval a zima či jaro se u něho nenajde.Jeho kra- jina je rozžhavené slunce.Už v roce 1904 vydal Maxovy grafiky skvělý ví- deňský uměnovědec Max Dvořák v grafické revui a doprovodil ji studií "Od Mánesa ke Švabinskému".Švabinský se stal zakladatelskou osobností české grafiky.

     Ve Švabinského dejvickém bytě visel v čele místnosti jeho nejmilejší

obraz krajiny "Žně" (olej).Jakoby zastupoval dlouhou řadu jeho hořlavých krajin a krajinek.Zcela zákonitě se na jeho krajinářský kolorit rozkřikla později výtvarná moderna.Bylo to zcela zákonité,protože moderna hledala nový výtvarný výraz a Švabinský byl pro ni sldce konservativní.Jenže má- lokdy se nový tvar setká s porozuměním předchůdců a naopak předchůdci jsou zpravidla až neomalenými kritiky moderny.Nalézt souvislost zdánlivě nesou- vislého,to už je úkol vědy o umění.

     Švabinský měl bezpočet zakázek a mezi nimi byly takové,které tvoří

neoteřsitelné výtvarné sloupy výtvarného umění.Obdržel zakázku na okna katedrály sv.Víta: "Seslání ducha svatého" v.tzv.Křestní kapli" a největší okno katedrály s námětem "Poslední soud".V postavě Tomáše Chelčického se v rohu velké plochy objevil portrét jeho učitele M.Pirnera.Další velkou zakázku obdržel na alegorii vývoje práce (17x6m) v budově právnické fa- kulty arch.Kotěry vedle Čechova mostu.Jinými rozměrnými díly jsou nástěnná malba v Domě železničářů na Vinohradech,v Památníku osvobození na Vítkově a v secesním Obecním domě,kde v nástěnných obrazech "Literatura" a "Umění" zpodobil B.Němcovou a B.Smetanu.

     Do zrodu ČSR se Svabinský zapsal jako tvůrce nových čsl.platidel:

stokoruny a tisícikoruny.

     Živelný vyznavač všech krás světa a hlavně krásy ženské měl tři man-

želky.Byly z jednoho rodinného kruhu a ženil se s nimi postupně,jak vy- růstaly do své krásy.Za německé okupace si užil antisemitismu,protože jej fašisté vyslýchali pro židovský původ jeho ženy.Česká fašistická organiza- ce "Vlajka" proti němu rozpoutala kampaň.Švabinský odešel na prázdninový

pobyt do dědinky Chodov u Prahy a inspirován zdejší krajinou i poslední mladinkou ženou Zuzanou,maloval kraj i zátiší.

     Ateliér na Akademii osiřel,vysoké školy Němci zrušili a starý Mistr

přežil německé okupanty.Ještě 18.ledna 1962 sedl k malířskému stojanu,aby nakreslil svého vnuka Martina.