Maxim Gorkij

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

vl.jm.Alexej Maximovič PEŠKOV

1868 1936 Pohřben

PD,hotel Beránek (dnes Spořitelna),b.r. Bělehradská (odstraněna kolem -1990)


Jeden z největších ruských spisovatelů,básník,dramatik a publicista.Zaujal povídkami o bosácích (lidé bez domova) a jinotajnými poemami.Z románů:Foma Gordějev,Matka,Podnik Artamonových (I.-II.),Život Klima Samgina (I.-IV.),"Moje university" (I.-III.) Z dramat: Měšťáci,Na dně,Jegor Bulyčev a ti druzí,Vasa Železnova.


          "...všecko špatné a dobré je od člověka a pro člověka...
          "chci,aby každý z lidí byl Člověkem".
                                          M.Gorkij


Když dopisoval v letovisku Saarow-Pieskow u Berlína trilogii o svém životě "Moje university",navštívil jej pražský reportér Egon Ervin Kisch. V Lidových novinách se 6.února 1923 objevil titulek: "Návštěvou u Maxima Gorkého".Světoznámý spisovatel Gorkij byl už léta těžce nemocný na tuberku- lózu a často hledal vhodné léčebné prameny nebo podnební klima.Na Gorkého žádost navštívit Prahu Čsl.ministerstvo zahraničí sdělilo,že by jeho praž- ský "pobyt nebyl vítaným".Důvody nesdělilo.Jenže ony byly všeobecně známy, neboť ČSR stejně jako západní země neuznala Leninův převrat v Rusku a tu- diž neexistovaly protokolární vztahy a patrně i proto,že Gorkého knihy a zejména hry nebyly neznámy a proto byla obecná zvědavost na světového spi- sovazele.Byla zřejmá obava hlavně zmladé generace,včetně umělecké,jež ho- řela přídechem "proletářské poesie" a kultem ruského sociálního experimentu.

Gorkij byl koneckonců osobní Leninův přítel,s nimž mnohokráte polemi- zoval,což bylo pro oba samozřejmou nezbytností ve výměně názorů.Nyl to vztah mezi spisovatelem a politikem-vědcem,kteří se shodli v základním: jak carismus,,válku a bídu vymazat z dějin světa.Polemizovali o filosofii ujařmeného lidství.

Nakonec Gorkij čsl.vizum přecjenom obdržel a přijel do Prahy 27.lis- topadu 1923.Praha byla už sychravá,barevná a tak se s Garkij s přítelem malířem Rakitským a se svou vydali s českými průvodci po Praze.Ubytovali se v hotelu "Beránek" na Vinohradech na Tylově náměstí (dnes Česká spoři-

telna).Gorkij neuvěřitelně pilně pracoval a ve chvílích oddechu zbrouzdal kdeco.Byl v městě nad Vltavou poprvé.Nemohl se dosytit krásy "města mi- nulosti a budoucnosti,v němž každá dějinná událost zanechala stopy a kaž- dá příští tudy projde",napsal později.

Z Prahy se vydal 6.prosince na léčení do Marianských lázní a usídlil se v lázeňském hotelu "Maxhof".Právě si listoval ve svém těžkém životě bosáka (chudáci chodící naboso),siroty,kterého vychovali babička s dědou. Pak úplně osiřel a jeho školou,univrzitou se stala společnost až na dně lidské bídy.Měl život opravdu hořký (= rusky gorkij).Žil s lidmi vyvrže- ných až na okraj života.Jenže se v něm probudil rodinný hlad,touha,ctižá- dost o té krutosti,hořkosti života psát.Začal črtami,pokračoval povídkami a postupně se,jak říkal,naučil "rozuměti živým lidem".Zprvu z něj vyvytry- skly dvě romanticky svobodomyslné poemy "Píseň o sokolu" nebo o "bouřňáku". Byl to výkřik svobody až ze dna života a trápení.

V revolučním roce 1905 táhl Gorký s tisíci ujařmenými v Petrohradě k Zimnímu paláci,aby prosili cara o životní "almužnu",aby žádali o právo na život.Viděl,jak do davu vrazili kozáčtí dragouni a tekla krev a byli mrtví.Na rozkaz car.Zatkli Mezi tisíci i Gorkého a uvěznili.V rusku těch proticarských vzpour už bylo dost,od mladých důstojníků,tzv."děkabristů" po onen dlouhý průvod na Sibiř,v němž byl i Dostojevský.

Gorkého romány "Foma Gordějev"(1887),"Matka"(1905),řada povídkových knih,11 dramat,např."Měšťáci"(1902 hráno v pražském ND),"Na dně","Jegor Bulyčev a ti druzí",to byl nový pohled na ruský život.Bylo to Rusko soci- ální i mravní bídy,v níž se Gorkij naučil Dickensovu "umění milovat lidi". Opovrhoval duševní prázdnotou měšťáctví a nadutostí dobyvatelů peněz.

Marianské lázně Gorkého prospívaly.Žil v ústraní a pracoval na sbír- ce novel "Poznámky z deníku".Napsal tu i několik povídek a dokončil své vzpomínky na ženu L.N.Tolstého.Denně dostával odevšad spoustu dopisů a hodně se o něm psalo i v zahraničním tisku.Na dotaz,co si myslí o různých článcích v novinách,odpovídal: "O otázkách politických vůbec nikdy nedávám intervievů,protože se za politika nepovažuji...Nikdy nevyvracím lží,kle- pů a hloupostí,jež o mně píší".

V tom čase mu přišel do lázní dopis od učitele Hurníka a jeho dětí z obecné školy v Porubě u Ostravy.Gorkij byl dojatý a hned odepsal:"Řek- něte dětem,že v jejich letech jsem žil velmi těžce,velmi krušně,ale už tehdy jsem plně chápal,že všecko špatné i dobré je od člověka a pro člo- věka".

V Marianských lázních jej zastihla zpráva,že 21.ledna 1924 zemřel v Gorkách u Moskvy V.I.Lenin (Uljanov).Leninova choť Krupská Gorkému na- psala,že si manžel nechal před smrtí předčítat z jeho trilogie "Moje university".Gorkij ponechal všechno stranou a napsal vzpomínku na přítele Lenina,jehož znal od roku 1907.Dne 3.dubna 1924 se vydal přes Prahu do jižního klimatu italských lázní v přímořském Sorrentu.Pod tímto jižním nebem se v roce 1912 setkal i s T.G.Masarykem,který jej na ostrově Capri navštívil.

Gorký byl po Marianských lazních ještě čtyři roky mimo Rusko.Po Říj- nové revoluci 1917 jej prosili,aby se vrátil domů,ale dopisoval právě zamýšlenou ságu rodu románu "Podnik Artamonových" a vrátil se domů až v roce 1928.Na bělorusko-baltickém nádraží v Moskvě jej uvítaly tisíce li- dí.Přivezl sebou dva svazky svého vrcholného díla,tetralogie "Život Klima Samgina",v němž až do dřeně vystopoval čtyřicetiletí ruské společnosti před Říjnovou revolucí 1917.Připravili mu důstojné oslavy šedesátin a pak vycestoval za poznáním rodné země.

Všichni mladí spisovatele mu denně psali a přikládali své literár- ní pokusy a Gorký jim odepisoval a rádil,jak úsporně,logicky a pravdivě psát.V roce 1934 stál Gorký za řečnickým pultem prvního shromáždění sovět- ských spisovatelů,jež založilo svůj Svaz a Gorkého zvolili do jeho čela. Byli přítomni vynikající tvůrci z celého světa.Maďarský spisovatel Illes Béla vzpomíná na večer rok poté u Gorkého.Ve čtyřech pokojích přeplněných knihami se debatovalo do rána.Gorkij tvrdil,že válka s Hitlerem je nevyhnu- telná,ale Romain Rolland tvrdil opak,že je možno válce zabránit.Když se rozednilo řekl s úsměvem Gorkij:"Je to dost smutné,že jedna z nejosvíce- nějších myslících hlav,že ani Romain Rolland nevidí,že je válka nevyhnu- telná." Načež Rolland mu odpověděl:"Je to dost smutné,že největší žijící spisovatel,že ani Maxim Gorkij nedovede uvěřit tomu,že lidstvo nemůže spáchat největší padoušství světových dějin - samo na sobě.".