Změny

vl.jm.Alexej Maximovič PEŠKOVPeškov

28. 3. 18681936Pohřben Nižnij Novgorod

PD,hotel Beránek (dnes Spořitelna),b18.r6.Bělehradská (odstraněna kolem -1990)1936 Gorki Leninskije, Moskva

'''Jeden z největších ruských spisovatelů,básník,dramatik „Všecko špatné a publicista.Zaujal povídkami o bosácích (lidé bez domova) dobré je od člověka a jinotajnými poemamipro člověka.Z románů:Foma GordějevChci,Matka,Podnik Artamonových (Iaby každý z lidí byl Člověkem.“ -II.),Život Klima Samgina (I.-IV.),"Moje university" (I.-III.) Z dramat: Měšťáci,Na dně,Jegor Bulyčev a ti druzí,Vasa ŽeleznovaM.'''Gorkij

"Když dopisoval v letovisku Saarow-Pieskow u Berlína trilogii o svém životě „Moje university“, navštívil jej pražský reportér Egon Erwin Kisch.V Lidových novinách se 6.2.všecko špatné 1923 objevil titulek: „Návštěvou u Maxima Gorkého.“ Světoznámý spisovatel Gorkij byl už léta těžce nemocný na tuberkulózu a dobré je od člověka a pro člověkačasto hledal vhodné léčebné prameny nebo podnební klima. Na Gorkého žádost navštívit Prahu Čsl.ministerstvo zahraničí sdělilo, že by jeho pražský „pobyt nebyl vítaným“.Důvody nesdělilo. "chciJenže ony byly všeobecně známé, neboť ČSR, stejně jako západní země, neuznala Leninův převrat v Rusku,aby každý a tudíž neexistovaly protokolární vztahy. A patrně i proto, že Gorkého knihy a hry nebyly neznámé, byla obecná zvědavost na světového spisovatele. Obavy z lidí byl Člověkem"mladé generace, včetně umělecké, jež hořela přídechem „proletářské poezie“ a kultem ruského sociálního experimentu, byly zřejmé. M.Gorkij

Když dopisoval v letovisku Saarow-Pieskow u Berlína trilogii o svémživotě "Moje university",navštívil jej pražský reportér Egon Ervin KischNakonec Gorkij čsl. vízum přece jenom obdržel a přijel do Prahy 27.V Lidových novinách se 611.února 1923 objevil titulek: "Návštěvou u MaximaGorkého".Světoznámý spisovatel Gorkij byl Praha už léta těžce nemocný na tuberku-lózu byla sychravá a často hledal vhodné léčebné prameny nebo podnební klimabarevná, tak se s Gorkij s přítelem, malířem Rakitským, vydali s českými průvodci po Praze.Na Gorkéhožádost navštívit Prahu ČslUbytovali se v hotelu „Beránek“ na Vinohradech na Tylově náměstí (dnes Česká spořitelna).ministerstvo zahraničí sděliloGorkij neuvěřitelně pilně pracoval,že by jeho praž-ský "pobyt nebyl vítaným"ale ve chvílích oddechu prochodil kdeco.Důvody nesděliloByl ve městě nad Vltavou poprvé.Jenže ony byly všeobecně známyNemohl se nasytit krásy „města minulosti a budoucnosti,neboť ČSR stejně jako západní země neuznala Leninův převrat v Rusku a tu-diž neexistovaly protokolární vztahy němž každá dějinná událost zanechala stopy a patrně i protokaždá příští tudy projde,že Gorkého knihy azejména hry nebyly neznámy a proto byla obecná zvědavost na světového spi-sovazele.Byla zřejmá obava hlavně zmladé generace,včetně umělecké,jež ho-řela přídechem "proletářské poesie" a kultem ruského sociálního experimentu“ napsal později.

Gorkij byl koneckonců osobní Leninův přítelZ Prahy se vydal 6. 12. na léčení do Mariánských lázní. Usídlil se v lázeňském hotelu „Maxhof“. Právě si listoval ve svém těžkém životě bosáka (chudáci chodící naboso),siroty, kterého vychovali babička s nimž mnohokráte polemi-zoval,což bylo pro oba samozřejmou nezbytností ve výměně názorůdědou.Nyl tovztah mezi spisovatelem Pak úplně osiřel a politikem-vědcemjeho školou se stala společnost až na dně lidské bídy. Měl život opravdu hořký (= rusky gorkij). Žil s lidmi vyvrženými až na okraj společnosti,kteří ale probudil se shodli v základním:něm rodinný hlad, touha a ctižádost o té krutosti, hořkosti života psát. Začal črtami, pokračoval povídkami a postupně se naučil, jak carismus„válku říkal, „rozuměti živým lidem.“ Zprvu z něj vytryskly dvě romanticky svobodomyslné poemy „Píseň o Sokolu“ a bídu vymazat z dějin světa„Zpěv o ptáku Bouřliváku“.Polemizovali o filosofiiujařmeného lidstvíByl to výkřik svobody až ze dna života a trápení.

Nakonec V revolučním roce 1905 táhl Gorkij čsls tisíci ujařmenými v Petrohradu k Zimnímu paláci, aby prosili cara o životní „almužnu“, aby žádali právo na život.vizum přecjenom obdržel Viděl, jak do davu vrazili kozáčtí dragouni a přijel do Prahy 27tekla krev, byli mrtví.lis-topadu 1923Na rozkaz cara zatkli mezi tisíci i Gorkého a uvěznili ho.Praha byla V Rusku těch proticarských vzpour už sychravábylo dost,barevná a tak se s Garkij s přítelemmalířem Rakitským a se svou vydali s českými průvodci od mladých důstojníků, tzv. „děkabristů“ po Prazeonen dlouhý průvod na Sibiř, v němž byl i Dostojevskij.Ubytovalise v hotelu "Beránek" na Vinohradech na Tylově náměstí (dnes Česká spoři-

telnaGorkého romány „Foma Gordějev“ (1899).Gorkij neuvěřitelně pilně pracoval , „Matka“ (1906), řada povídkových knih a ve chvílích oddechu zbrouzdalkdecodramat, např.Byl „Měšťáci“ (1902 hráno v městě nad Vltavou poprvépražském ND), „Na dně“, „Jegor Bulyčov a ti druzí“, to byl nový pohled na ruský život.Nemohl se dosytit krásy "města mi-nulosti a budoucnostiBylo to Rusko sociální i mravní bídy,v němž každá dějinná událost zanechala stopy níž se Gorkij naučil Dickensovo „umění milovat lidi“. Opovrhoval duševní prázdnotou měšťáctví a kaž-dá příští tudy projde",napsal pozdějinadutostí dobyvatelů peněz.

Z Prahy se vydal 6Mariánské Lázně Gorkému prospívaly.prosince Žil v ústraní a pracoval na léčení do Marianských lázní a usídlilse v lázeňském hotelu "Maxhof".Právě si listoval ve svém těžkém životěbosáka (chudáci chodící naboso),siroty,kterého vychovali babička s dědousbírce novel „Poznámky z deníku“.Pak úplně osiřel Napsal tu i několik povídek a jeho školou,univrzitou se stala společnost až dokončil své vzpomínky na dnělidské bídyženu L.Měl život opravdu hořký (= rusky gorkij)N.Žil s lidmi vyvrže-ných až na okraj životaTolstého.Jenže Denně dostával odevšad spoustu dopisů a hodně se o něm psalo i v něm probudil rodinný hladzahraničním tisku. Na dotaz,touhaco si myslí o různých článcích v novinách,ctižá-dost o té krutostiodpovídal: „O otázkách politických vůbec nikdy nedávám interview,hořkosti života psátprotože se za politika nepovažuji.Začal črtamiNikdy nevyvracím lží,pokračoval povídkamiklepů a postupně sehloupostí,jak říkal,naučil "rozuměti živým lidem"jež o mně píší.Zprvu “V tom čase mu přišel do lázní dopis od učitele Hurníka a jeho dětí z něj vyvytry-skly dvě romanticky svobodomyslné poemy "Píseň o sokolu" nebo o "bouřňáku"obecné školy v Porubě u Ostravy.Byl to výkřik svobody až ze dna života Gorkij byl dojatý a hned odepsal: „Řekněte dětem, že v jejich letech jsem žil velmi těžce, velmi krušně, ale už tehdy jsem plně chápal, že všecko špatné i dobré je od člověka a trápenípro člověka.“

V revolučním roce 1905 táhl Gorký s tisíci ujařmenými v Petrohraděk Zimnímu paláciMariánských Lázních jej zastihla zpráva,aby prosili cara o životní "almužnu",aby žádali o právona životže 21. 1.Viděl,jak do davu vrazili kozáčtí dragouni a tekla krev a bylimrtví1924 zemřel v Gorkách u Moskvy V.Na rozkaz carI.Zatkli Mezi tisíci i Gorkého a uvězniliLenin (Uljanov).V rusku těchproticarských vzpour už bylo dostLeninova choť Krupská Gorkému napsala,od mladých důstojníků,tzvže si manžel nechal před smrtí předčítat z jeho trilogie „Moje university“."děkabristů"po onen dlouhý průvod Gorkij ponechal všechno stranou a napsal vzpomínku na Sibiřpřítele Lenina,jehož znal od roku 1907. Dne 3. 4. 1924 se vydal přes Prahu za příjemným klima italských lázní v přímořském Sorrentu. Pod tímto jižním nebem se v němž byl roce 1912 setkal i Dostojevskýs T. G. Masarykem, který jej na ostrově Capri navštívil.

Gorkého romány "Foma Gordějev"(1887),"Matka"(1905),řada povídkovýchknih,11 dramat,napřGorkij byl po Mariánských Lázních ještě čtyři roky mimo Rusko."Měšťáci"(1902 hráno v pražském ND)Po Říjnové revoluci 1917 jej prosili,"Na dně"aby se vrátil domů,"JegorBulyčev ale dopisoval právě zamýšlenou ságu rodu románu „Podnik Artamonových“ a ti druzí",to byl nový pohled na ruský životvrátil se domů až v roce 1928.Bylo to Rusko sociNa bělorusko-ální i mravní bídybaltském nádraží v Moskvě jej vítaly tisíce lidí. Přivezl s sebou dva svazky svého vrcholného díla, tetralogie „Život Klima Samgina“,v níž se Gorkij naučil Dickensovu "umění milovat lidi"němž až do dřeně vystopoval čtyřicetiletí ruské společnosti před „Říjnovou revolucí“ 1917.Opovrhoval duševní prázdnotou měšťáctví Připravili mu důstojné oslavy šedesátin, a nadutostí dobyvatelů penězpak vycestoval za poznáním rodné země.

Marianské lázně Gorkého prospívaly.Žil v ústraní a pracoval na sbír-ce novel "Poznámky z deníku".Napsal tu i několik povídek a dokončil svévzpomínky na ženu L.N.Tolstého.Denně dostával odevšad spoustu dopisů ahodně se o něm psalo i v zahraničním tisku.Na dotaz,co si myslí o různýchčláncích v novinách,odpovídal: "O otázkách politických vůbec nikdy nedávámintervievů,protože se za politika nepovažuji...Nikdy nevyvracím lží,kle-pů a hloupostí,jež o mně píší". V tom čase mu přišel do lázní dopis od učitele Hurníka a jeho dětíz obecné školy v Porubě u Ostravy.Gorkij byl dojatý a hned odepsal:"Řek-něte dětem,že v jejich letech jsem žil velmi těžce,velmi krušně,ale užtehdy jsem plně chápal,že všecko špatné i dobré je od člověka a pro člo-věka". V Marianských lázních jej zastihla zpráva,že 21.ledna 1924 zemřelv Gorkách u Moskvy V.I.Lenin (Uljanov).Leninova choť Krupská Gorkému na-psala,že si manžel nechal před smrtí předčítat z jeho trilogie "Mojeuniversity".Gorkij ponechal všechno stranou a napsal vzpomínku na příteleLenina,jehož znal od roku 1907.Dne 3.dubna 1924 se vydal přes Prahudo jižního klimatu italských lázní v přímořském Sorrentu.Pod tímto jižnímnebem se v roce 1912 setkal i s T.G.Masarykem,který jej na ostrově Caprinavštívil. Gorký byl po Marianských lazních ještě čtyři roky mimo Rusko.Po Říj-nové revoluci 1917 jej prosili,aby se vrátil domů,ale dopisoval právězamýšlenou ságu rodu románu "Podnik Artamonových" a vrátil se domů ažv roce 1928.Na bělorusko-baltickém nádraží v Moskvě jej uvítaly tisíce li-dí.Přivezl sebou dva svazky svého vrcholného díla,tetralogie "Život KlimaSamgina",v němž až do dřeně vystopoval čtyřicetiletí ruské společnostipřed Říjnovou revolucí 1917.Připravili mu důstojné oslavy šedesátin a pakvycestoval za poznáním rodné země. Všichni mladí spisovatele spisovatelé mu denně psali a přikládali své literár-ní literární pokusy a Gorký Gorkij jim odepisoval a rádilradil,jak úsporně,logicky a pravdivěpsát.V roce 1934 stál Gorký Gorkij za řečnickým pultem prvního shromáždění sovět-ských sovětských spisovatelů,jež založilo svůj Svaz svaz a Gorkého zvolili do jeho čela.Byli přítomni vynikající tvůrci z celého světa.Maďarský spisovatel IllesBéla Illés vzpomíná na večer u Gorkého rok poté u Gorkého.Ve čtyřech pokojích přeplněnýchknihami se debatovalo do rána.Gorkij tvrdil,že válka s Hitlerem je nevyhnu-telnánevyhnutelná,ale Romain Rolland tvrdil opak,že je možno válce zabránit.Když serozednilo , řekl s úsměvem Gorkij:"Je „Je to dost smutné,že jedna z nejosvíce-nějších nejosvícenějších myslících hlav,že ani Romain Rolland nevidí,že je válka nevyhnu-telnánevyhnutelná." “ Načež Rolland mu odpověděl:"Je „Je to dost smutné,že největší žijícíspisovatel,že ani Maxim Gorkij nedovede uvěřit tomu,že lidstvo nemůžespáchat největší padoušství světových dějin - samo na sobě.".“