František Ladislav Rieger a Josef Ressel: Porovnání stránek

Z Pražský pantheon
(Rozdíly mezi stránkami)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
{{introtext
 
{{introtext
|intro = Staročech, čtyři desítky roků v čele české politiky. Říšský a zemský poslanec usilující s Palackým o rakouskou federaci národů. Zasloužil se o postavení Národního divadla, vznik spolků, vydal „Slovník naučný“ 11 svazků a svazek doplňků.
+
|intro = Český vynálezce, povoláním lesník. V devatenácti (1812) vynalezl šroub pro pohon lodi a balonu, 1826 jej vyrobil a 1829 jím poháněl parník „Civetta“ (6 koní). Připraven o prvenství Angličany. Prvenství mu přiznali až po smrti. Autor vynálezu lisu na kovové předměty, víno, olej aj.
 
}}
 
}}
  
{{quote|text=„Který pak národ nechá se jinými předstihnouti v práci plodné a vzdělanosti, ten brzo musí podlehnouti i hmotné převaze souseda svého… V práci a vědění je naše spasení!“|sign=F. L. Rieger, 13. července 1873 při odhalení základního kamene k Jungmannovu pomníku }}
+
{{quote|text=„Já, Josef Ressel, c. k. lesmistr, zde oznamuji tímto slušně, že jsem učinil vynález, který záleží v tomto: Pomoci kola, které je nekonečný šroub, pohybovaného ve vodě vnější silou, lze táhnouti lodi na moři, nebo na jezeře, jakož i na tekoucích vodách, dá se použít též jako pohonné kolo pro lodní nebo větrné mlýny.“|sign=J. Ressel v žádosti o dvouleté privilegium na vynález }}
  
 
{{infobox
 
{{infobox
|foto= [[Soubor:František L Rieger.jpg ‎|230px|střed]]   
+
|foto= [[Soubor: ‎|230px|střed]]   
|birth= 10. 12. 1818 (Semily)
+
|birth= 29. 6. 1793 (Chrudim)
|death= 3. 3. 1903 (Praha)
+
|death= 9. 10. 1857 (Lublaň)
 
|PD=  
 
|PD=  
* [https://goo.gl/maps/qFL71SfxLXVVnL2U6 Palackého 720 (MacNevenův palác)]; PD, 1905
+
* [https://goo.gl/maps/fdPxtzwUrzYv3Nmt6 Karlovo nám. 293/13 (vestibul Vysoké školy technické)]; PD, J. Popp a arch. J. Koula 1893
* [https://goo.gl/maps/AfUns6SFgo8HNe3t9 Riegrovy sady]; Socha, J. V. Myslbek 1913
+
* Pohřben v Lublani
* Pohřben na Vyšehradě
 
 
|odkazy=  
 
|odkazy=  
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Ladislav_Rieger Článek na Wikipedii]
+
* [ Článek na Wikipedii]
* [https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/744-frantisek-ladislav-rieger Encyklopedie Prahy 2]
 
 
}}
 
}}
  
Na plácku pod kostelem P. Marie Sněžné se dav lidí obrátil k Široké (dnes Jungmannově) ulici, odkud přicházela řada známých tváří v čele s Palackým a Riegrem. Lidé se rozestupovali jak obilí, když do něj zavane vítr. A pak se kolem velkého balvanu vytvořil kruh a uprostřed zůstal, trochu stranou, širokoplecí řečník Rieger. Za ním, hned zkraje Široké (dnes Jungmannovy) ulice, stál vysoký dům, v němž kdysi Jungmann, rodák z podbrdských Hudlic, bydlel.
+
Ve svých pamětech „Dějiny šroubu v otčině“ Ressel napsal: „Šroub se mi zamlouval nejvíce, poněvadž jsem si představoval vodu jako šroubovou matici.“ Ressel studoval teprve 1. ročník vídeňské techniky. Něco vymyslet je hrou náhody, talentu a píle, ale něco v životě uplatnit, to je věcí obchodního ducha.
 
      
 
      
Rieger se trošku zaklonil do pózy řečníka, který bez ostychu, prostě a samozřejmě, přehlédl dav: „Národe můj! Pravím národe můj, neboť vidím, po čem jsem vždy toužil, co viděti jsem vždy doufal, vidím zástupce všech vrstev národa mého, kteří zde jsou pospolu, vedeni jednou myšlenkou nadšení, jediným duchem vděčnosti a hrdosti nade skutky jednoho duševních velikánů národu.“ Květnatými slovy se vrátil do dějin: „Šlechta národu našemu naprosto odcizena, jazyka jeho neznajíc a neužívajíc jeho leda k pošklepkům, jsouc pohroužena v hnusnou servilnost stranila se národa svého i jazyka jeho z pýchy a nechuti, nemajíc při tom žádného přesvědčení, ani mravního, ani národního, ani politického.“ Mluvil dlouho, aby odkryl všechnu bídu, kterou pobělohorský čas na český národ navalil a z níž se dokázal vzkřísit, neboť národ lze pokořit, ale nelze jej zničit.
+
Otec přišel o místo finančního úředníka a Josef, který absolvoval v Linci a dva ročníky dělostřelecké školy v Č. Budějovicích, ztratil podporu rodiny a musel vídeňskou techniku opustit. Jenže měl koumáckou duši. Jednou nakreslil miniaturní obrázek bitvy u Lipska a krajan Jelínek, který byl komorníkem na císařském dvoře, obrázek podstrčil císaři. Bylo z toho císařské stipendium pro studium na lesnické akademii. V roce 1817 už Ressel brouzdal po rozsáhlých lesích. Po třech letech jej povýšili na lesmistra v Terstu, kde den co den vycházel z domu a nemohl se nasytit vlhkého rána a moře, po němž se kolébal kolesový parník majitele Morgana. Parník zdolával trasu Terst-Benátky.
 
      
 
      
Lidé naslouchali, tleskali a Rieger jakoby věštecky ukončil: „Budiž též pomníkem našeho národu zmrtvýchvstání a základním kamenem lepší budoucnosti.
+
Ressel pozoroval tu starou kocábku a představoval si, že by se snad pohybovala i rychleji, kdyby měla vepředu nějaký velký otáčivý šroub, který se jakoby šroubuje do vody. Byl tu nápad a po nápadu to už je jenom dřina po nocích a výkresy.
 
      
 
      
Byl jediným dítětem mlynáře ze Semil. Jeho otec nepočítal s tím, že se vydá na studia, ale on vystudoval první ročník tajně a pak doma ukázal vysvědčení. Překypoval talenty a hořel češstvím. Jako mladíček s přítelem Vrťátkem zajeli na Slovensko navštívit básníka „Slávy dcera“ Jána Kollára. V Praze byl u všeho, řečnil, psal, zakládal spolky, kamarádil s Máchou a velmi truchlil nad jeho smrtí. Před obhajobou doktorátu jej držela 14 dní policie pro pašování zakázaných knih Polákům. Práva dokončil až 19. června 1847 a u zkoušek mluvil jen česky. I on byl byl obětí tuberkulózy a léčil se roku 1848 v Itálii, ale přesto se přidal k české delegaci za císařem do Vídně.
+
V roce 1826 byl na tom finančně poměrně dobře a mohl si dát šroub, který vymyslel a nakreslil, vyrobit. Pak přemlouval obchodníky, aby mu půjčili nějakou loď. Měl už dva roky užívací právo na svůj šroub, ale nikdo si netroufl investovat do jeho šroubu peníze. Zájem projevil egyptský místokrál, ale ten měl prázdnou kapsu. Teprve v roce 1829 našel investora ve velkoobchodníkovi Fontanovi a na modré hladině se poprvé objevila loď „Civette“ o síle šesti koní, poháněna šroubem. Jakoby bylo málo na tom, že musel přemlouvat ty, co měli peníze. Na jedne plavbě „Civettě“ praskla roura a policie z bezpečnostních důvodů její plavbu se šroubem zakázala.
 
      
 
      
Osmnáctiletý císař Franz Josef I. vojensky rozehnal Kroměřížský sněm, ale přestože Rieger věděl, že Češi bitvu o federaci národů nevyhrají, řečnil až do konce, ba prohlásil: „Všechna moc vychází z lidu.“ A pak přišlo zatýkání. Rieger utekl do Francie, jednal se státníky, studoval národní hospodářství a napsal několik brožur. Po návratu v ústraní „přežil“ Bachovu diktaturu až do 24. června 1859, kdy Italové císaře porazili u Solferina. Ten rychle národy chlácholil tzv. „Říjnovým diplomem“ (20. 10. 1860), u jehož zrodu byl však i Rieger.
+
Bezelstný Ressel přijal nabídku francouzské firmy na postavení lodi s jeho šroubem, jenže vynálezce netušil, že v životě jsou mezi poctivci i vypočítaví a velkohubí zloději. Půjčil šroub francouzské firmě bez smlouvy a firma jej o patent nejen připravila, ale nedala mu peníze ani na cestu z Francie domů. Podobně skončil v roce 1828 se svým vynálezem vyluhování barviva ze dřeva. Továrník, jemuž jej svěřil, mu jen velkoryse podal ruku a pogratuloval k talentu.
 
      
 
      
V době, kdy jako houby po dešti vyrůstaly české spolky a instituce, např. pěvecký Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, Prozatímní divadlo atd., on už žil u Palackého, jehož dceru Marii si vzal. Nebylo nic, u čeho by Rieger nestál. Zasloužil se o vznik Staročeské strany, jejích novin a ve volbách do českého sněmu (1862) se s Palackým stali jeho členy. Vlivem Tyla přilnul k divadlu a zasloužil se o vznik Prozatímního i Národního divadla, jehož byl intendantem (vrchní dozor).
+
Ani velkoobchodník Fontana, který znovu začal brázdit moře se svou „Civettou“, poháněnou Resselovým šroubem, se do smrti s vynálezcem finančně nevyrovnal a soudní při museli dokončit Resslovi dědici.
 
      
 
      
Stal se mluvčím českého národa. Zajímavá byla jeho řeč o školství (4. 3. 1863), v níž zdůrazňoval, že školné mají platit rodiče, aniž si povšiml, že většina kolegů pocházela z chudých rodin a rodiče nebýt mecenášů by na studia neměli. Po smrti rodičů prodal rodný mlýn v Semilech a koupil si od Karla von Auersperga v Malči na Chotěbořsku velkostatek i s vnitřním zařízením, v němž ke stáří odpočíval i Palacký.
+
Oškubaný, pomluvený poctivec Ressel se topil ve finančních starostech. V roce 1835 jej přemístili do Motovunu na místo vrchního nadlesního. Zakrátko mu přidali povinnost pečovat o erární lodě pro benátský arsenal. Po čtyřech letech byl odvelen do Istrie a Kerku k námořnické správě, a odtud putoval do Benátek.
 
      
 
      
V době, kdy řečnil u základního kamene k Jungmannovu pomníku, čeští poslanci na protest proti vídeňské politice odešli na 16 roků do tzv. pasivní rezistence, čili ignorovali sněm. Ale to už se ve staročeské straně projevily rozpory. V roce 1874 se z vnitřní opozice zrodila strana mladočechů v čele s J. Grégrem. Byli to mladí, nacionálně rozhodnější a radikálnější lidé, kteří už kladli Rakousku-Uhersku státoprávní požadavky Čechů. Od roku 1878 se probudilo i hnutí sociální demokracie a přišel Masaryk s „Realistickou stranou“.
+
V roce 1855, když monarchie reorganizovala válečné loďstvo, stal se Ressel lesním intendantem námořnictva. Ale neuměl složit ruce do klína a vychutnávat klidu svého živobytí. Překvapoval, ale zároveň znepokojoval leckteré lidi dalšími vynálezy, např. ložiska bez tření. Přece jenom si ještě sedl ke stolu, aby napsal pojednání „O používání bezplatných sil přírodních“, napsal učebnici „Nautická geometrie“ a myslel na zužitkování sil, jež příroda sama nabízela.
 
      
 
      
Nebylo české instituce, jíž by Rieger nepomohl k životu: Národní divadlo (1882-3), Národní muzeum (1891), česká univerzita (1882) atd. V politice Rieger spolupracoval s historickou šlechtou, která však byla srostlá s rakouskou dynastií. Bylo mu to často vytýkáno, jenže Rieger viděl věci spíše očima víry, že národ povede historická šlechta. Po smrti Palackého (1876) se Rieger postavil do čela staročechů. Tím se stal i hlavním politickým vůdcem českého národa. Mladočeši však získávali příznivce především mezi mladou generací a vytýkali staročechům malou razantnost v jednání s Vídní. Už Palacký dospěl k názoru, že v politice významnější veci nelze prosadit, a proto mluvil o tzv. „drobečkové politice“, čili když to nejde najednou, ulamovat na rakouské politice jen „droby“.
+
V roce 1852 jej překvapila zpráva, že anglická admiralita vypsala odměnu 20 tisíc liber tomu, kdo prokáže své prvenství ve vynálezu lodního šroubu. Ressel sedl a poctivě, jak on to uměl, s daty a nákresy vypsal svou dlouhou cestu svého vynálezu až od studentských let. Jenže nešlo tu o právo o prvenství, ale spíše o skrytou hru. Angličané totiž chtěli privilegovat svého vynálezce Smitha, který konal pokusy s lodním šroubem o mnoho let později, než Ressel. Ressel jim poslal všechny doklady o svém prvenství po rakouském velvyslanci v Londýně, a prosil arcivévodu Ferdinanda Maxmiliána, bratra císaře, aby mu svou autoritou pomohl.
   
+
 
Rieger si neúspěchu české politiky byl vědom. „Bože, kam jsme se dostali od deklarace, od fundamentálek a státoprávní autonomie království. Já se stydím, opravdu!“ povzdechl si v dopise hr. Clamovi roku 1883. Vzpomínal na poslance „deklaranty“ ze dne 22. 8. 1868, kteří žádali stejné vyrovnání, jako mělo Uhersko. Myslel na nezdar vyrovnání Čechů s Němci v tzv. „fundamentálkách“ vypracovaných hr. Clam-Martinicem po císařském reskriptu 18. 9. 1871, v němž císař dokonce přislíbil svou korunovaci na českého krále.
+
Odpovědi z Anglie se nedočkal. Přežil i krutý čas smrti své choti a jen kratičce se dožil trocha osobního štěstí. Zemřel na inspekční cestě do lublaňských bahnišť. Teprve v únoru 1858, necelý půl rok po smrti, převzal Resselovo syn Jindřich z Londýna dopis s oznámením, že cena admirality byla rozdělena mezi pět anglických konstruktérů.
   
+
 
Tečku za Riegrovou vůdčí rolí v české politice učinily tzv. „punktace“. Jednalo se o česko-německé jazykové vyrovnání v různých oblastech české země. Rieger na českém sněmu prohrál ve sporu s Němci v boji o jazyková česká práva. Začátkem ledna 1890 svolala vláda tajné jednání do Vídně. Šlo o rozdělení české země na dva správní celky - německý a česko-německý. Riegrovi se nepodařilo naplnit požadavky na uplatnění češtiny v oborech státní správy v českých oblastech. Přistoupil na kompromis. A když vláda ujednání provedla a vyhlásila, Rieger pořád obhajoval české ústupky. To Riegra smetlo z české politiky a jejího vedení. Českého národa se ujali Grégrovi mladočeši.
+
Po pěti letech postavili Resselovi pomník ve Vídni. Je na něm napsáno: „Josefu Resselovi, vlastí Rakušanovi, rodem Čechovi, který první ze všech použil šroub k pohonu parních lodí roku 1827.
   
 
Rieger odešel do ústraní rodiny jeho dcery, Libuše Bráfové. Ještě ve dvaaosmdesáti si zajel na výstavu do Paříže a doma se těšil z plánů přestavby svého zámku v Maleči. A nakonec, po Palackém, nebylo většího pohřbu v Čechách. Velkého mrtvého, který symbolizoval půl století české politiky, vynesli z panteonu Národního muzea, a tisíce lidí jej vyprovázely na Vyšehrad.
 

Verze z 3. 4. 2020, 21:51

Český vynálezce, povoláním lesník. V devatenácti (1812) vynalezl šroub pro pohon lodi a balonu, 1826 jej vyrobil a 1829 jím poháněl parník „Civetta“ (6 koní). Připraven o prvenství Angličany. Prvenství mu přiznali až po smrti. Autor vynálezu lisu na kovové předměty, víno, olej aj.
„Já, Josef Ressel, c. k. lesmistr, zde oznamuji tímto slušně, že jsem učinil vynález, který záleží v tomto: Pomoci kola, které je nekonečný šroub, pohybovaného ve vodě vnější silou, lze táhnouti lodi na moři, nebo na jezeře, jakož i na tekoucích vodách, dá se použít též jako pohonné kolo pro lodní nebo větrné mlýny.“
— J. Ressel v žádosti o dvouleté privilegium na vynález

[[Soubor: ‎|230px|střed]]

Narození a úmrtí
  • 29. 6. 1793 (Chrudim)
  • 9. 10. 1857 (Lublaň)
Památníky
Odkazy
  • [ Článek na Wikipedii]

Ve svých pamětech „Dějiny šroubu v otčině“ Ressel napsal: „Šroub se mi zamlouval nejvíce, poněvadž jsem si představoval vodu jako šroubovou matici.“ Ressel studoval teprve 1. ročník vídeňské techniky. Něco vymyslet je hrou náhody, talentu a píle, ale něco v životě uplatnit, to je věcí obchodního ducha.

Otec přišel o místo finančního úředníka a Josef, který absolvoval v Linci a dva ročníky dělostřelecké školy v Č. Budějovicích, ztratil podporu rodiny a musel vídeňskou techniku opustit. Jenže měl koumáckou duši. Jednou nakreslil miniaturní obrázek bitvy u Lipska a krajan Jelínek, který byl komorníkem na císařském dvoře, obrázek podstrčil císaři. Bylo z toho císařské stipendium pro studium na lesnické akademii. V roce 1817 už Ressel brouzdal po rozsáhlých lesích. Po třech letech jej povýšili na lesmistra v Terstu, kde den co den vycházel z domu a nemohl se nasytit vlhkého rána a moře, po němž se kolébal kolesový parník majitele Morgana. Parník zdolával trasu Terst-Benátky.

Ressel pozoroval tu starou kocábku a představoval si, že by se snad pohybovala i rychleji, kdyby měla vepředu nějaký velký otáčivý šroub, který se jakoby šroubuje do vody. Byl tu nápad a po nápadu to už je jenom dřina po nocích a výkresy.

V roce 1826 byl na tom finančně poměrně dobře a mohl si dát šroub, který vymyslel a nakreslil, vyrobit. Pak přemlouval obchodníky, aby mu půjčili nějakou loď. Měl už dva roky užívací právo na svůj šroub, ale nikdo si netroufl investovat do jeho šroubu peníze. Zájem projevil egyptský místokrál, ale ten měl prázdnou kapsu. Teprve v roce 1829 našel investora ve velkoobchodníkovi Fontanovi a na modré hladině se poprvé objevila loď „Civette“ o síle šesti koní, poháněna šroubem. Jakoby bylo málo na tom, že musel přemlouvat ty, co měli peníze. Na jedne plavbě „Civettě“ praskla roura a policie z bezpečnostních důvodů její plavbu se šroubem zakázala.

Bezelstný Ressel přijal nabídku francouzské firmy na postavení lodi s jeho šroubem, jenže vynálezce netušil, že v životě jsou mezi poctivci i vypočítaví a velkohubí zloději. Půjčil šroub francouzské firmě bez smlouvy a firma jej o patent nejen připravila, ale nedala mu peníze ani na cestu z Francie domů. Podobně skončil v roce 1828 se svým vynálezem vyluhování barviva ze dřeva. Továrník, jemuž jej svěřil, mu jen velkoryse podal ruku a pogratuloval k talentu.

Ani velkoobchodník Fontana, který znovu začal brázdit moře se svou „Civettou“, poháněnou Resselovým šroubem, se do smrti s vynálezcem finančně nevyrovnal a soudní při museli dokončit Resslovi dědici.

Oškubaný, pomluvený poctivec Ressel se topil ve finančních starostech. V roce 1835 jej přemístili do Motovunu na místo vrchního nadlesního. Zakrátko mu přidali povinnost pečovat o erární lodě pro benátský arsenal. Po čtyřech letech byl odvelen do Istrie a Kerku k námořnické správě, a odtud putoval do Benátek.

V roce 1855, když monarchie reorganizovala válečné loďstvo, stal se Ressel lesním intendantem námořnictva. Ale neuměl složit ruce do klína a vychutnávat klidu svého živobytí. Překvapoval, ale zároveň znepokojoval leckteré lidi dalšími vynálezy, např. ložiska bez tření. Přece jenom si ještě sedl ke stolu, aby napsal pojednání „O používání bezplatných sil přírodních“, napsal učebnici „Nautická geometrie“ a myslel na zužitkování sil, jež příroda sama nabízela.

V roce 1852 jej překvapila zpráva, že anglická admiralita vypsala odměnu 20 tisíc liber tomu, kdo prokáže své prvenství ve vynálezu lodního šroubu. Ressel sedl a poctivě, jak on to uměl, s daty a nákresy vypsal svou dlouhou cestu svého vynálezu až od studentských let. Jenže nešlo tu o právo o prvenství, ale spíše o skrytou hru. Angličané totiž chtěli privilegovat svého vynálezce Smitha, který konal pokusy s lodním šroubem o mnoho let později, než Ressel. Ressel jim poslal všechny doklady o svém prvenství po rakouském velvyslanci v Londýně, a prosil arcivévodu Ferdinanda Maxmiliána, bratra císaře, aby mu svou autoritou pomohl.

Odpovědi z Anglie se nedočkal. Přežil i krutý čas smrti své choti a jen kratičce se dožil trocha osobního štěstí. Zemřel na inspekční cestě do lublaňských bahnišť. Teprve v únoru 1858, necelý půl rok po smrti, převzal Resselovo syn Jindřich z Londýna dopis s oznámením, že cena admirality byla rozdělena mezi pět anglických konstruktérů.

Po pěti letech postavili Resselovi pomník ve Vídni. Je na něm napsáno: „Josefu Resselovi, vlastí Rakušanovi, rodem Čechovi, který první ze všech použil šroub k pohonu parních lodí roku 1827.“