Milan Rastislav Štefánik

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

21.7.1880 Košiariská u Senice 4.5.1919 Vajnory u Bratislavy Pohřben na Bradle u Senice

Pomník,B.Kafka 1994 Petřín u hvězdárny



Slovenský astronom a politik.První ministr obrany ČSR.Pracoval v Paříži s astronomem J.Janssenem.Prováděl astronomická pozoro- vání na Mont Blanku,zakládal observatoře a meteorologické stani- ce na Tahity,v Brazilii,Alžíru atd.V 1.světové válce tvořil s T.G. Masarykem a E.Benešem trojici vůdců zahraničního odboje,která při- pravovala vznik samostatného československého státu.


         "Já nechcem žiť za dvadsať-tridsať rokov.
         Teraz,teraz chcem žiť."
                                     M.R.Štefánik


     Proděkan filosofické fakulty prof.J.Vrchlický mu předal doktorský

diplom 18.října 1904 a 28.listopadu Štefánik zamířil do Paříže.Prof.K.V. Zenger,u něhož obhajoval disetaci na téma z astronomie,mu napsal doporu- čující dopis pro slavného francouzského astrofyzika J.Jenssena a přidal k tomu ulomek z jáchymovského uranu s prosbou,aby jej předal populárnímu atronomovi a spisovateli C.Flammarionovi.Když se Štefánik loučil doma se tčřinácti sourozenci a s rodiči,otec jen mávl zklamaně rukou:Eh,chcel som inženiera,a zas im něbudě...

     Po roce Štefánik v Paříži potkal slavného českého kritika F.X.Šaldu

se spisovatelkou Růženou Svobodovou.Doprovodil je ke hrobu H.Heina na mont- martrovský hřbitov.R.Svobodovou se na Štefánika podívala a jemně podotkla: "Ale Štefániku,co se to s Vámi stalo?" Cože se stalo? Asistent Štefánik slovutného prof.Jenssena totiž nedávno zázrakem přežil uragan,hlad a zimu na Mont Blanku,když odsud pozoroval zatmění slunce.A nejen to,šlo mu tekráte doopravdy o život.

     Během roku napsal a předložil sedm vědeckých prací,a to přesto,že

vážně stonal se žaludečními vředy.Oba věhlasní Češi znali mladého astro- noma z Prahy,kdy studoval,psal verše,řečnil,organizoval a prokevoval se

jako bystrý matematik.Byl totiž jedním z mluvčích slovenského studentského spolku "Detvan" a řídil v jeho časopisu "Hlas" literární rubriku.Nebyl to špatný básník,psát i řečnit rovněž uměl a neostýchal se před autorita- mi.A najednou potkají v Příži vyhublého "aristokratického" chování,jemuž Paříž jako pokořiteli Mont Blanku otevírala dveře vědy i společenských salonů.

     Štefánik měl zásadu,kterou si zapsal na Masarykově přednášce: "Dok-

trina - úpadok lidského ducha...".

     Po Jenssenově smrti převzal laboratoř nový ředitel,který Štefáni-

kovi nepřálpřál.Jenže známý ing.Eiffel mu nabídl místo u sebe.Nebylo to ono vysněné místo s dalekohledy do vesmíru.Štefánik se však zanedlouho odvážně pustil na cestu do světa.Odjel do střední Asie,projel Rusko a za- stavil se v Tule u krajana Dušana Markoviče,který byl lékařem L.N.Tolsté- ho.Pak procestoval celý Orient,vystoupil i na Pamír a zamířil s úředním pověřením francouzských na Tahiti.

     Na Tahiti pozoroval srážku Země s Haylleovou kometou,přičemž tu vy-

budoval observatoř a s diplomatickým šarmem přesvědčil Equador,aby obser- vatoř propojil s centrálou na Galapágách.

     V roce 1910 obdržel Štefánik francouzské občanství a za Franvcii

jednal i s brazilskou vládou,od níž získal povolení pro pozorování slun- ce.Štefánik si tím získal důvěru francouzské vlády i vědců (např.H.Poin- carého),kteří v předvečer 1.světové války usilovali o telegrafické propo- jení francouzských ostrovů.

     O atentátu na rakouského nástupce trůnu Ferdinanda d´Este se Štefánik

dověděl v pařížské nemocnici,kde se musel podrobit operaci žaludku.Mobi- lizace jej zastihla v Maroku při budování observatoře,jenže tím skončila jeho kariéra astronoma a otevřela se mu další kapitola života: Štefánik se stal vojákem a politikem Byl ve ve válce výzvědným letcem.Zdokonalil letecké přístroje a zavedl do francouzské armády první metereologickou stanici .Sám nalétal stovky hodin a při jednom letu nad Srbskem zahlédl přípravu Bulharů k ofenzivě.Tehdy se dostal do neřešitelné situace,pro- tože nouzově přistál s z konspiračních důvodů musel spálit své letadlo. Přemohl útrapy,nemoc a pěšky došel až do Říma,aby se tu podrobil operaci. Když se vrátil do Paříže,vítali ho jako hrdinu.

     V Paříži se Štefánik setkal s E.Benešem a T.G.Masarykem.Zprostředko-

val jim spojení s vládními kruhy Francie a byl to Štefánik,kdo navrhl utavit "Národní radu zemí českých",který se stal orgánem československého zahraničního odboje."Národní rada" v dubnu 1916 vyzvala Čechy a Slováky v zahraničí do zbraně.Štefánik inicioval vznik samostatné čsl.letky ve Francii a přivedl z USA do Francie stovky krajanských dobrovolníků.

     Létal na frontě v italské letce 3.armády.Vydal se k ní za odvážným

leteckým kolegou,spisovatelem G.d´Annunziem,který si troufl zaletět až nad rakouskou metropoli Vídeň.Štefánik shazoval mezi české vojáky v ra- kouské armádě letáky s výzvou Masaryka,aby pamatovali na národní povinnost.

     Národní rada organizovala zahraniční legie ve Francii,Itálii a v Ru-

sku.Beneš odjel do Itálie,člen Rady Durych do Ruska,a právě za Durychem se musel vydat i Štefánik,aby zamězil Durychovi v carofilské politice. Musel tu vybojoval těžký zápas o podřízení ruských legií Čsl.národní ra- dě.

     Uzavření míru Ruska s Rakouskem učinilo pobyt českých legií na rus-

lé, území zbytečným.Za Štefánikem přišlo 24.května 1918 do Ruska jmenování generálem a 28.září se ještě dověděl,že "Čsl.národní rada" ustavila vládu a jej jmenovala ministrem národní obrany.Na Štefánika zbýval složitý úkol - jednání o odchodu ruských legií po sibiřské magistrále přes Japonsko domů.

     V dubnu 1919 napsal Štefánik Masarykovi dopis z Říma s povzdechem:

"Toôko,toôko eště na nás čaká a svet je ako slepý".Na jednání v Miláně jej zastihl dopis od Šrobára,v němž ho přítel ze studií v Praze vyzval k návra- tu do Bratislavy.Bylo to volání sirén na válečném moři a Štefánik neodolal a plný naděje a touhy po domově vydal se 4.května 1919 z Říma letadlem domů. Obrovské množství lidí čekalo na svého hrdinu na letišti Vajnory.A tu se nad nimi se ve výšce 400- 500 m objevilo Štefánikovo letadlo.Povlovně slé- távalo,ale najednou se s výšky 100 m jako dravec střemhlav zřítilo k zemi. Na polní cestě v prachu a dýmu ležela tři těla.Ve Štefánikově kapse našli dopis přítelkyni:

      "...pred očami sa mi robia kruhy...Uvidím znova mojú vlasť.Mám
      vlasť.Aká radosť,aká tesknota.Lietadlo ma volá.Zbohom Guiliana!"



PD s bystou,D.Kotek 1990 Dům slovenské kultury, Praha