Joseph Stepling a František Ženíšek: Porovnání stránek

Z Pražský pantheon
(Rozdíly mezi stránkami)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
 
Řádek 1: Řádek 1:
−
29. 6. 1716 Řezno
+
{{introtext2
 +
|intro = Jeden z malířů „Generace českého Národního divadla“. Pro Národní divadlo s Alšem vyzdobil foyer, sám namaloval první oponu (byla zničena požárem) a strop hlediště. Na Staroměstské radnici namaloval „Hájení pražského mostu proti Švédům 1648“, v panteonu Národním muzea „Povolání Přemysla Oráče k vládě“ a „Svatý Metoděj“, v Národní galerii v Praze „Oldřich a Božena“ aj.
  
−
11. 7. 1778 Praha
+
}}
  
−
Pohřben v kostele sv. Salvatora
+
{{infobox
 +
|foto= [[Soubor:Jan Vilímek - František Ženíšek.jpg ‎|230px|střed]] 
 +
|birth= 25. 5. 1849 (Praha)
 +
|death= 15. 11. 1916 (Praha )
 +
|PD=
 +
* [https://goo.gl/maps/YuXDanTCTwThGu3v6 Žitná 610/23]; PD s portrétem, J. Šejnost 1929
 +
* Pohřben na Olšanech
 +
|odkazy=
 +
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Ženíšek Článek na Wikipedii]
 +
* [https://encyklopedie.praha2.cz/pametni-deska/659-frantisek-zenisek-zitna-cp-61023-stepanska  Encyklopedie Prahy 2]
 +
}}
  
−
Pomník s putti, urnou a dalekohledem, Ignác Platzer 1778 (podle návrhu malíře Quirina Jahna) Mariánské náměstí 190 (Klementinum-nádvoří)
+
Bůh ví, proč knihkupec Ženíšek na rohu Štěpánské a Žitné ulice vybral synkovi pro život lesnictví. Jenže naštěstí mu na německé reálce řekli, že by byla škoda jeho kreslířského talentu. Jen přes ulici bylo vidět do ateliéru malíře historických obrazů F. Javůrka, a tak s ním synovi sjednal alespoň základní kreslířský kurz. Zjistilo se, že kluk má opravdu nevšední talent. Ve čtrnácti už byl zralý pro pražskou akademii. Odtud si jej po čase profesor Engerth odvezl na akademii do Vídně.
  
−
'''Český hvězdář, matematik, fyzik. Založil pražskou hvězdárnu na věži v Klementinu a vybavil ji přístroji. Určil astronomickou polohu Prahy, zavedl od roku 1775 pravidelná meteorologická pozorování, vypočetl vzdálenost observatoře od Paříže a základního poledníku. Z díla: „Demonstrace Euclidovské algebry“, „Úplné zatmění pozorované v Praze 1748“ aj.'''
+
Ve dvaadvaceti namaloval Ženíšek s přítelem Tulkou řadu alegorií pro Thunův palác na Malé Straně. To byla jakási předpremiéra Ženíškovy pozdější účasti v soutěži na výzdobu Národního divadla. V tom čase měli společný ateliér s Brožíkem, potom s Chittussim a zanedlouho získal ateliér v akademii. To mluvilo samo za sebe. Ženíškův renesančně uhlazený rukopis doba přijala s obdivem.
  
 +
Ženíšek se poprvé představil veřejnosti na žofínské výstavě. Bylo to v roce 1869. Vystavil karton „Lazar před branou bohatého prostopášníka“ a uspěl. Přicházely zakázky, ba i prof. Swerts jej pověřil, aby s Roubalíkem zpracovali jeho návrh nástěnné malby pro radnici v Courtrai. Prof. Trenkwald dal v letech 1875-77 jemu, Pirnerovi a Tulkovi za úkol namalovat kartony pro sklomalby do votivního chrámu ve Vídni.
  
−
Roku 1748 mu bylo uloženo, aby veřejně učil aristotelskou filosofii. Tuto stolici na univerzitě však nepřijal s odůvodněním, že jako čestný muž nehodlá jiným vnucovat nauku, kterou si sám oškliví. Naproti tomu žádal o svolení, aby mohl své spolubratry vyučovat v matematice a experimentální fyzice. Stepling se tedy stal prvním učitelem experimentální fyziky, ale jedině pro jezuity, napsal mladší Steplingův současník, historik F. M. Pelcl.
+
Ženíšek oplácel svým dobrodincům jejich pozornost. Vídeňské akademii poděkoval za stipendium na pařížskou výstavu roku 1878 skvělou kopií „Kláry Eugenie“ podle Velasqueze. Nejvíce poct však získal za své akvarely „Pohádky o zvířátkách a Petrovských“, jež maloval v pozdně romantickém stylu. Jeho malířská hvězda vyletěla jako meteor.
  
−
Byl to člověk tělesně slaboučký, ale nesmírně hlubokého myšlení a ryzího charakteru. Odmítl oficiální aristotelovskou scholastiku jezuitů, třebaže byl jezuity vychován. Přestože si to jeho představení uvědomovali, respektovali jeho genialitu, byli k němu shovívaví. Stepling chápal pohyb planet v souladu s Newtonovými zákony.
+
Celá jeho generace hluboce ctila Josefa Mánesa, proto se většině malířů říkalo „mánesovci“. Setkávali se u mecenáše malířů Brandejse na jeho pronajatém statku v Suchdole u Prahy nejen pro statkářovo štědrost, ale neméně pro nádhernou krajinu, jež se svažovala k Vltavě, nad níž se mezi skalami v zeleni lesa vypíná staré přemyslovské sídlo Levý Hradec. Tehdy Brandejs pomohl v nejhorším Alšovi přístřeším a snad to byla Brandejsova myšlenka nad Alšovým cyklem kartonů „Vlast“, že by ho s Ženíškem měli přihlásit do soutěže o výzdobu Národního divadla. Učinili tak pod anonymním heslem „okřídlená paleta“ a vyhráli 1. cenu.
  
−
Marie Terezie si jej tak vážila, že mu dala postavit ve dvoře Klementina pomník. Po zrušení jezuitů (1773) mohl jenom on dále přednášet na univerzitě, ostatní museli odejít. Steplingovým žákem byl prof. Stanislav Vydra, matematik známý z Jiráskova románu F. L. Věk, a ten napsal první Steplingův životopis.
+
V realizační komisi k arch. Zítkovi ze srdce promluvil Ženíškův brilantní neorenesanční styl, který vyhrál nad Alšovou robustností. Oba přátelé pracovali na realizaci cyklu spolu, ale Ženíšek musel Alšovu zdrsnělost uhlazovat. Přátelé se poškorpili, ale dějiny je spravedlivě zařadily.
  
−
Stepling nepoznal otce, protože zemřel hned po jeho narození. Byl sekretářem císařského vyslanectví v Řezně. Matka se jako Češka vrátila do Prahy a svěřila syna do výchovy jezuitům. Šestnáctiletý matematický samouk 28. března 1733 vypočetl čas zatmění měsíce a udivil tím vědce. Podle pravidel mnišského řádu jej poslali na filosofii do Olomouce. Teologii studoval v Praze a v Jičíně.
+
Ženíšek kreslil na stropě v Národním divadle alegorie osmi múz (Epika, Mimika, Malba, Tanec, Hudba, Sochařství, Architektura) a oponu, jež 12. srpna 1881 při požáru divadla shořela. U Ženíška teoretici oceňují smyslnost a idealizaci linie, v mnohém podobné Josefu Mánesovi. Tyto rysy jeho malby jsou velmi zřetelné v jeho alegorii města Prahy a Vltavy.
  
−
V roce 1748 mu Grimm, jeho představený v Klementinu, předal dopis z berlínské Akademie věd, v němž žádali o jeho údaje z pozorování zatmění měsíce. A téhož roku mu v Berlíně otiskli práci, která byla první prací o pražské observatoři, s názvem: „Pozorování úplného zatmění měsíce v Praze 8. srpna 1748“. Požádali ho také o spolupráci.
+
V roce 1885 Ženíšek dovršil svůj malířský život profesurou figurální kresby na založené uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho asistentem byl Jakub Schikaneder. V počátku kantorské dráhy namaloval řadu portrétů, které započal autoportrétem. Obdivuhodná je bohatá žeň brilantní malby pro různé interiéry. Vyzdobil okno kostela sv. Ludmily na Vinohradech, lunety Národního muzea obrazy „Povolání Přemysla Oráče k vládě“ a „Svatý Metoděj“. Na Staroměstské radnici maloval scény „Hájení pražského mostu proti Švédům v roce 1648“ a malby oken v karlínském kostele svatého Cyrila a Metoděje.
  
−
Stepling proměnil věž Klementina na observatoř a do roku 1751 ji vybavil přístroji. Když observatoř v roce 1777 předával nástupci prof. Františku Zenoovi, měla 20 přístrojů. Za jejich nákup utratil celé svoje věno, 4 tisíce zlatých. Od stavů obdržel 400 zlatých, ale od jezuitů neobdržel nic. V letech 1759-1761 spolupracoval s vídeňským astronomem Hellerem při zatmění Jupiterových měsíců. Vypočetl, že klementinská hvězdárna leží na 50. stupni 5´ l9´´ severní šířky a 14 stupních 25´ 17´´ východní délky od Greenwiche.
+
Po Národopisné výstavě v roce 1895 Ženíška spolu s Myslbekem povolali Akademii výtvarných umění v Praze. Vychoval českému umění řadu vynikajících malířů, jakými byli např. Jan Preisler, Jaroslav Špillar a další.
  
−
V roce 1775 už pražská hvězdárna měla pro vědecké zkoumání kvalitní vybavení. Právě od tohoto roku hvězdárna zavedla a zapisovala meteorologická pozorování: teploty vzduchu, vodní srážky, barometrického tlaku, síly a směru větru, oblačnosti i délky slunečního svitu. Pozorování, z jehož záznamů se dodnes vychází, má tudíž základy v Steplingově práci už z let 1750-56.
+
Často se poukazuje na souvislost Ženíškova malířského, idealizovaného rukopisu s jeho hlubokým vztahem k Tyršově ideálu tělesné a duševní souhry řecké „kalokagathie“, čili souhry duchovní a tělesné krásy národa. Ženíšek byl v Sokole od roku 1866, žil tímto ideálem a zajisté ho i umělecky utvářel.
  
−
Steplingovy pokusy byly velmi atraktivní. Demonstroval v Klementinu např. vedení elektřiny pomocí cca 800 m dlouhého řetězu, který procházel chodbami Klementina a na cihlové podlaze observatoře leželo lano napříč místností, jež vymezovalo pražský poledník. Byl to Stepling, kdo přivedl studenty k heliocentrickému chápání vesmíru, a potřeba dodat, že v tom čase to byl čin výjimečný.
+
[[Kategorie:Umělci]]
−
 
+
[[Kategorie:Malíři]]
−
Stepling měl blízko k lidem, jakým byl G. Swieten u dvora císařovny. Tito lidé se postarali, aby se už na školách přestala vyučovat aristotelovská scholastika. Steplingovi byl rovněž blízký vynikající přírodovědec Ignát Born, vůdčí duch zednářských osvícenců v Čechách, který Steplingovi otiskl 14 vědeckých prací v „Pojednáních soukromé společnosti v Čechách“. V roce 1776 Stepling zveřejnil studii „Určení zeměpisné délky Prahy“, kde udal výpočty vzdálenosti klementinské observatoře od Paříže a od základního poledníku.
 
−
 
 
−
Geniální matematik byl rovněž experimentálním fyzikem a ke svým výzkumům vytvořil rtuťový teploměr. Těch Steplingových objevů byla řada a generace po něm je už považují za obecně dané, aniž si vzpomenou, že pochází z klementické věže, čouhající dodnes jako výčnělek z rozsáhlého areálu Klementina.
 
−
 
 
−
U Steplingovy rakve stáli v úctě jeho žáci J. Dobrovský, F. M. Pelcl a prof. S. Vrba, jeho žák a důvěrný přítel, který pronesl nad rakví smuteční rozloučení.
 

Verze z 9. 4. 2020, 20:43

Jeden z malířů „Generace českého Národního divadla“. Pro Národní divadlo s Alšem vyzdobil foyer, sám namaloval první oponu (byla zničena požárem) a strop hlediště. Na Staroměstské radnici namaloval „Hájení pražského mostu proti Švédům 1648“, v panteonu Národním muzea „Povolání Přemysla Oráče k vládě“ a „Svatý Metoděj“, v Národní galerii v Praze „Oldřich a Božena“ aj.
Jan Vilímek - František Ženíšek.jpg
Narození a úmrtí
  • 25. 5. 1849 (Praha)
  • 15. 11. 1916 (Praha )
Památníky
  • Žitná 610/23; PD s portrétem, J. Šejnost 1929
  • Pohřben na Olšanech
Odkazy

Bůh ví, proč knihkupec Ženíšek na rohu Štěpánské a Žitné ulice vybral synkovi pro život lesnictví. Jenže naštěstí mu na německé reálce řekli, že by byla škoda jeho kreslířského talentu. Jen přes ulici bylo vidět do ateliéru malíře historických obrazů F. Javůrka, a tak s ním synovi sjednal alespoň základní kreslířský kurz. Zjistilo se, že kluk má opravdu nevšední talent. Ve čtrnácti už byl zralý pro pražskou akademii. Odtud si jej po čase profesor Engerth odvezl na akademii do Vídně.

Ve dvaadvaceti namaloval Ženíšek s přítelem Tulkou řadu alegorií pro Thunův palác na Malé Straně. To byla jakási předpremiéra Ženíškovy pozdější účasti v soutěži na výzdobu Národního divadla. V tom čase měli společný ateliér s Brožíkem, potom s Chittussim a zanedlouho získal ateliér v akademii. To mluvilo samo za sebe. Ženíškův renesančně uhlazený rukopis doba přijala s obdivem.

Ženíšek se poprvé představil veřejnosti na žofínské výstavě. Bylo to v roce 1869. Vystavil karton „Lazar před branou bohatého prostopášníka“ a uspěl. Přicházely zakázky, ba i prof. Swerts jej pověřil, aby s Roubalíkem zpracovali jeho návrh nástěnné malby pro radnici v Courtrai. Prof. Trenkwald dal v letech 1875-77 jemu, Pirnerovi a Tulkovi za úkol namalovat kartony pro sklomalby do votivního chrámu ve Vídni.

Ženíšek oplácel svým dobrodincům jejich pozornost. Vídeňské akademii poděkoval za stipendium na pařížskou výstavu roku 1878 skvělou kopií „Kláry Eugenie“ podle Velasqueze. Nejvíce poct však získal za své akvarely „Pohádky o zvířátkách a Petrovských“, jež maloval v pozdně romantickém stylu. Jeho malířská hvězda vyletěla jako meteor.

Celá jeho generace hluboce ctila Josefa Mánesa, proto se většině malířů říkalo „mánesovci“. Setkávali se u mecenáše malířů Brandejse na jeho pronajatém statku v Suchdole u Prahy nejen pro statkářovo štědrost, ale neméně pro nádhernou krajinu, jež se svažovala k Vltavě, nad níž se mezi skalami v zeleni lesa vypíná staré přemyslovské sídlo Levý Hradec. Tehdy Brandejs pomohl v nejhorším Alšovi přístřeším a snad to byla Brandejsova myšlenka nad Alšovým cyklem kartonů „Vlast“, že by ho s Ženíškem měli přihlásit do soutěže o výzdobu Národního divadla. Učinili tak pod anonymním heslem „okřídlená paleta“ a vyhráli 1. cenu.

V realizační komisi k arch. Zítkovi ze srdce promluvil Ženíškův brilantní neorenesanční styl, který vyhrál nad Alšovou robustností. Oba přátelé pracovali na realizaci cyklu spolu, ale Ženíšek musel Alšovu zdrsnělost uhlazovat. Přátelé se poškorpili, ale dějiny je spravedlivě zařadily.

Ženíšek kreslil na stropě v Národním divadle alegorie osmi múz (Epika, Mimika, Malba, Tanec, Hudba, Sochařství, Architektura) a oponu, jež 12. srpna 1881 při požáru divadla shořela. U Ženíška teoretici oceňují smyslnost a idealizaci linie, v mnohém podobné Josefu Mánesovi. Tyto rysy jeho malby jsou velmi zřetelné v jeho alegorii města Prahy a Vltavy.

V roce 1885 Ženíšek dovršil svůj malířský život profesurou figurální kresby na založené uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho asistentem byl Jakub Schikaneder. V počátku kantorské dráhy namaloval řadu portrétů, které započal autoportrétem. Obdivuhodná je bohatá žeň brilantní malby pro různé interiéry. Vyzdobil okno kostela sv. Ludmily na Vinohradech, lunety Národního muzea obrazy „Povolání Přemysla Oráče k vládě“ a „Svatý Metoděj“. Na Staroměstské radnici maloval scény „Hájení pražského mostu proti Švédům v roce 1648“ a malby oken v karlínském kostele svatého Cyrila a Metoděje.

Po Národopisné výstavě v roce 1895 Ženíška spolu s Myslbekem povolali Akademii výtvarných umění v Praze. Vychoval českému umění řadu vynikajících malířů, jakými byli např. Jan Preisler, Jaroslav Špillar a další.

Často se poukazuje na souvislost Ženíškova malířského, idealizovaného rukopisu s jeho hlubokým vztahem k Tyršově ideálu tělesné a duševní souhry řecké „kalokagathie“, čili souhry duchovní a tělesné krásy národa. Ženíšek byl v Sokole od roku 1866, žil tímto ideálem a zajisté ho i umělecky utvářel.

Citováno z „http://prazskypantheon.cz/index.php?title=Joseph_Stepling&oldid=1690“