Karel Sokol a O projektu Pražský pantheon: Porovnání stránek

Z Pražský pantheon
(Rozdíly mezi stránkami)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
{{introtext
 
{{introtext
|intro = Český politik, novinář a vydavatel. Z listů: „Časopis českého studentstva“, „Samostatnost“, „Nové proudy“, „Kronika“, „Radikální listy“. Založil „Vzdělávací bibliotéku“, v níž poprvé vydal J. S. Milla, Th. Carlyla, Bourgeta aj. Odsouzený v procesu s tzv. „Omladinou“.
+
|intro = Pražský pantheon je internetový průvodce po pamětních deskách, bystách, sochách, pomnících, jež Praha postavila a zbourala osobnostem od knížete Václava po herce Hrušínského.
 +
}}
 +
 
 +
=== Úvodní slovo ===
 +
Přítomnost bez vědomí kontinuity velmi často trpívá iluzemi, že je vrcholem moudra. A tak je dobré si všimnout, že kolem osm set osobností je jako navěšeno na tisíciletí českých dějin a vypráví svými životy o sobě, o Praze, o své zemi i o svém životním poslání. Osobnosti pochází nejenom z české země, ale zahrnují na 30 zemí světa, což prezentuje Prahu jako významné kulturní centrum Evropy. Pražský panteon je životopisným vyprávěním o bezmála čtyřech stovkách z těchto velkých osobností, které byly nebo pobývaly v Praze a jimž Praha v ulicích zbudovala a mnohdy také zbourala památník. Každé osobnosti jsou věnovány přibližně dvě stránky, uvedeno je jméno, datum a místo narození a smrti, místo pohřbení, místa působení, něco z díla a zajímavějšího z života.
 +
 
 +
''Text sestaven z poznámek autora''
 +
 
 +
===Autor Pražského pantheonu===
 +
Autorem textů je  PhDr. Jaroslav Gardelka, CSc. (1929 – 2014). O editaci se stará jeho vnuk [http://www.gardelka.name Tomáš Gardelka]. Kontakt: tomas.gardelka@gmail.com, +420 774 905 076.
 +
 
 +
=== Proč je Pražský pantheon Wiki? ===
 +
Již lehce oběhaná moudrost praví, že historii píší vítězové. Je to ale na prahu 21. století stále pravdou? Kdo píše historii v éře po digitální revoluci? Editor Pražského pantheonu se odvažuje tvrdit, že budoucnost psaní historie spočívá ve větší míře spolupráce. Historie publikovaná na platformě digitálního média by neměla být zakonzervovaná jednou provždy, ale měla by ve veřejném digitálním prostoru čekat připravená k neustálé aktualizaci těmi, kteří cítí potřebu se na jejím vývoji podílet.
 +
 
 +
Na druhou stranu, jak můžeme pozorovat u encyklopedie Wikipedia, ideál jednotné konsensuální historie vytvářené všemi zainteresovanými, je více než utopický a možná i trochu iluzorní. Každý historický text musí mít za sebou nutně subjektivitu autora, a tedy specifická názorová východiska, orientaci pohledu a literární styl. Zdá se proto, že není správnou cestou autora zakrývat a též se nevyplácí s nutkavou touhou po nedosažitelné objektivitě historický text zbavovat své specifické poetiky a rétorických figur, které jsou přeci nejlepším způsobem, jak formovat čtenářovu paměť historickým příběhem. Nezbývá tak proto nic jiného, než hledat střední cesty.  
  
}}
+
Pražský pantheon chce býti výrazně subjektivním, a proto i hluboce zainteresovaným vyprávěním autora a chce na čtenáře působit svým specifickým literárním stylem. Ovšem zároveň se nebrání korekcím faktických nepřesností a zásadních interpretačních problémů od svých čtenářů. Každý čtenář si na těchto stránkách může vytvořit registraci a text komentovat, případně i editovat v uživatelském rozhraní známém z encyklopedie Wikipedia. Editor Pražského pantheonu je o těchto editacích informován a vyhrazuje si právo na jejich schvalování.
  
{{quote|text=„Žeň není nikdy těch, kdož sili, kdož bojovali za myšlenku, stavěli kámen po kaménku, jak trpěti svým velkým snem!“|sign=V. Dyk }}
+
''Editor Tomáš Gardelka''
  
{{infobox
+
=== Příbuzné projekty ===
|foto= [[Soubor:Karel_Stanislav_Sokol.jpg ‎|230px|střed]] 
 
|birth= 5. 10. 1867 (Heřmanův Městec)
 
|death= 20. 3. 1922 (Praha)
 
|PD=  
 
* [https://goo.gl/maps/NRoSF3w5Cbc9exdh7 Opletalova 1402/21]; PD s portrétem, L. Šaloun 1924
 
* Pohřben na Olšanech
 
|odkazy=  
 
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Sokol Článek na Wikipedii] 
 
}}
 
  
Tak zaveršoval V. Dyk ve vlaku za poslaneckými povinnostmi právě v den úmrtí dlouholetého přítele. Černé prapory vlály na Národním divadle, na Muzeu, Národní galerii, Rudolfinu, všude, kde senátor Sokol působil. Netrpěl nemocí ješitů křesel, načichlých vládním bontonem, nehrál si na velikého ani důležitého. Byl jakým byl odedávna. V režimu monarchie vyorával brázdu české státnosti a za to byl stíhán.
+
* [http://pamatky.praha.eu/jnp/cz/aktuality/soucasne/archiv_aktualit/pamet_prahy_busty_a_pametni_desky_v.html publikace Paměť Prahy (busty a pamětní desky) v Pražské památkové rezervaci UNESCO] + [http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/pamet-prahy--293243 Reportáž na Českém rozhlasu k vydané publikaci]
   
+
* [https://www.kosmas.cz/knihy/209265/prazske-pametni-desky/ Kniha Pražské pamětní desky Tomáše Koutka (2015)]
Od dětství miloval knihy a přítel A. Hajn to nad jeho rakví připomněl, že „Literatura ani umění mu nebyly cizí, či jen sladkou útěchou. Byly mu povznášením duše jednotlivcovy, mysli lidu, ducha veškerého národa.“
+
* [http://www.pametni-desky-v-praze.cz/ Stránky Pamětní desky v Praze průvodce po pražských pamětních deskách]
   
+
* [http://web.quick.cz/qliska/pomniky.sochy.v.praze/ Seznam pražských pomníků]
Psal do otcova časopisu pro mládež „Jarý věk“ od sedmnácti. S Hajnem začal od 3. května 1889 vydávat „Časopis českého studentstva“. České mládí se dovolávalo českého státního práva, což nebylo pro uši monarchie příjemné. Neměli z toho radost ani čeští poklonkáři režimu ani katolický klér, který byl duchovní oporou habsburské dynastie po staletí.
+
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Pomníky_a_památníky_v_Praze Kategorie Pomníky a památníky v Praze na Wikipedii]
   
+
* [http://www.atlasceska.cz/praha/pamatna-mista/pametni-desky/ Katalog pamětních desek v Atlasu česka]
V roce 1890 zrušila policie studentům akademický spolek, v němž se velmi bouřlivě diskutovalo. Studenti se zrovna pustili do hr. K. Schwarzenberga, který na českém sněmu nechtěl připustit, aby na Národním muzeu byla mezi jinými i Husova pamětní deska. Podle něho byli husité nic jiného, než „banda lupičů a žhářů“, ba jacísi „komunisté“, kteří rozbíjeli majetek šlechty. Na to Češi odpovídali, že jemu podobní Čechy po Bílé hoře málem zahubili. Husovi nešlo o majetek, ale šlo mu o mravní nápravu mocných - církve i šlechty.
+
* [http://www.pametnidesky.estranky.cz Webové stránky Pamětní desky, pomníky apod.]
   
+
* [http://www.databazeknih.cz/knihy/prazske-sochy-a-pomniky-120146 Kniha Pražské sochy a pomníky]
Okamžitě se sbíralo na stavbu Husova pomníku, v čemž byl Sokol velmi aktivní. Vysloužil si vyloučení ze studia pražské filosofie a proto ji dokončoval ve Vídni. Byl velmi agilní v Akademickém spolku, který měl na 1500 členů, velkou knihovnu a studenti zákaz své organizace obešli tím, že se na veřejnosti prezentovali pod názvem „Slavie“. A to byl název poemy Sv. Čecha, v níž se tak jmenovala loď, jež vezla všechny slovanské národy ve vzájemném porozumění.
+
* [https://web.archive.org/web/*/www.prazskepomniky.cz Stránky výstavy Pražské pomníky ve web archivu]
   
+
* [http://www.mistapametinaroda.cz/?lc=cs Projekt místa paměti národa]
Sokol vydával týdeník „Neodvislost“ a po jeho zastavení založil se Škábou časopis „Nové proudy“, kde vyšla Macharova poema „Magdalena“. Masaryk tehdy radikální mládeži připomněl: „Zabývej se politikou, ale zabývej se jí tak, jak se na inteligenci sluší, věcně.“ Jenže to už policie připravila scénář soudního procesu s českou „Omladinou“. Získala křivé svědectví konfidenta Mrvy a utkala obvinění, že existuje tajná organizace, tzv. „Omladina“. Byl to monstrproces, z něhož odvezli do věznice na Bory 67 mladých Čechů obviněných z protistátního spiknutí. Trest vynesl těmto mladým dohromady 96 roků vězení. Mezi čtyřmi „nejprovinilejšími“ byl i Sokol, který dostal 2 a půl roků.
+
* [https://encyklopedie.praha2.cz Encyklopedie Prahy 2]
   
+
* [http://www.pametnimista.usd.cas.cz Pamětní místa na komunistický režim]
Marná byla exkluzivní řeč poslance Herolda na Říšském sněmu s důkazy o konfidentství Mrvy. Sokol a několik jeho přátel nepřijali před završením trestu amnestii.
 
   
 
Jako člen České strany státoprávní založil Sokol měsíčník „Kronika“, v níž glosoval politiku a kulturu. V roce 1908 začal s Hajnem vydávat obdeník „Samostatnost“. Jeho skvělým počinem byla edice „Vzdělávací bibliotéky“, „Levná osvětová knihovna“ a „Bibliotéka sociálních nauk“. Byl to výběr nejlepšího své doby. Celkem vydal v edicích na 150 svazků vybrané četby, mezi nimiž také např. „Kreutzerovu sonátu“ L. N. Tolstého, spisy J. S. Milla „Poddanství žen“ v překladu Ch. G. Masarykové atd. Velmi populární byla knižnice memoárové literatury, do níž autorsky přispěli E. Beneš, P. Moudrá, S. Mokrý, J. Vodák, E. Tonner aj.
 
   
 
Své vydavatelství měl Sokol v Jungmannově ulici i po zrodu ČSR. Zakotvil politicky ve straně České státoprávní demokracie, za níž jej zvolili poslancem a senátorem. Jenže osud mu vyměřil jen necelých šedesát roků života.
 

Verze z 3. 4. 2020, 16:10

Pražský pantheon je internetový průvodce po pamětních deskách, bystách, sochách, pomnících, jež Praha postavila a zbourala osobnostem od knížete Václava po herce Hrušínského.

Úvodní slovo

Přítomnost bez vědomí kontinuity velmi často trpívá iluzemi, že je vrcholem moudra. A tak je dobré si všimnout, že kolem osm set osobností je jako navěšeno na tisíciletí českých dějin a vypráví svými životy o sobě, o Praze, o své zemi i o svém životním poslání. Osobnosti pochází nejenom z české země, ale zahrnují na 30 zemí světa, což prezentuje Prahu jako významné kulturní centrum Evropy. Pražský panteon je životopisným vyprávěním o bezmála čtyřech stovkách z těchto velkých osobností, které byly nebo pobývaly v Praze a jimž Praha v ulicích zbudovala a mnohdy také zbourala památník. Každé osobnosti jsou věnovány přibližně dvě stránky, uvedeno je jméno, datum a místo narození a smrti, místo pohřbení, místa působení, něco z díla a zajímavějšího z života.

Text sestaven z poznámek autora

Autor Pražského pantheonu

Autorem textů je PhDr. Jaroslav Gardelka, CSc. (1929 – 2014). O editaci se stará jeho vnuk Tomáš Gardelka. Kontakt: tomas.gardelka@gmail.com, +420 774 905 076.

Proč je Pražský pantheon Wiki?

Již lehce oběhaná moudrost praví, že historii píší vítězové. Je to ale na prahu 21. století stále pravdou? Kdo píše historii v éře po digitální revoluci? Editor Pražského pantheonu se odvažuje tvrdit, že budoucnost psaní historie spočívá ve větší míře spolupráce. Historie publikovaná na platformě digitálního média by neměla být zakonzervovaná jednou provždy, ale měla by ve veřejném digitálním prostoru čekat připravená k neustálé aktualizaci těmi, kteří cítí potřebu se na jejím vývoji podílet.

Na druhou stranu, jak můžeme pozorovat u encyklopedie Wikipedia, ideál jednotné konsensuální historie vytvářené všemi zainteresovanými, je více než utopický a možná i trochu iluzorní. Každý historický text musí mít za sebou nutně subjektivitu autora, a tedy specifická názorová východiska, orientaci pohledu a literární styl. Zdá se proto, že není správnou cestou autora zakrývat a též se nevyplácí s nutkavou touhou po nedosažitelné objektivitě historický text zbavovat své specifické poetiky a rétorických figur, které jsou přeci nejlepším způsobem, jak formovat čtenářovu paměť historickým příběhem. Nezbývá tak proto nic jiného, než hledat střední cesty.

Pražský pantheon chce býti výrazně subjektivním, a proto i hluboce zainteresovaným vyprávěním autora a chce na čtenáře působit svým specifickým literárním stylem. Ovšem zároveň se nebrání korekcím faktických nepřesností a zásadních interpretačních problémů od svých čtenářů. Každý čtenář si na těchto stránkách může vytvořit registraci a text komentovat, případně i editovat v uživatelském rozhraní známém z encyklopedie Wikipedia. Editor Pražského pantheonu je o těchto editacích informován a vyhrazuje si právo na jejich schvalování.

Editor Tomáš Gardelka

Příbuzné projekty