Laco Novomeský a Vilém Laufberger: Porovnání stránek

Z Pražský pantheon
(Rozdíly mezi stránkami)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
{{introtext
 
{{introtext
−
|intro = Slovenský básník, novinář a politik. Ministr vědy a umění, předseda Slovenské národní rady, Matice slovenské, Svazu spisovatelů aj. Ze sbírek: „Otvorené okná“ (1935), „Vila Tereza“, „Stamodtiaľ“. Z publicistiky: „Čestná povinnosť“.
+
|intro = Český fyziolog a lékař. Vstoupil do světové vědy teorií o účinku inzulínu. Objevil „ferritin“, tj. tkáňovou bílkovinu s vysokým obsahem železa. Formuloval teorii o existenci buňečné mřížky, dal svou „Teorií vzruchu“ základ pro mnoho objevů v mozkové činnosti. Vypracoval metodu tzv. „spaciokardiografie“.
 
}}
 
}}
  
−
{{quote|text=„Len čo prestáva byť ´idea´ púhym ideálom a prevtěluje sa do systému vlády a jej moci, okrátko ztráca svoj povab od chvile, keď sa stala mocou, dokonca nešetrnou mocou nad ludmi, a nie s ludmi a pre ludi.“|sign=Laco Novomeský: Slovenské pohľady 1968 }}
+
{{quote|text=„Věda je všelidská služba člověku. První lékařskou ctností je svědomitost. Druhou ctností jest pokora nepřeceňující osobní schopnosti. Obecnou ctností je ctižádost. Lékařskému povolání specifickou ctností jest obětavost.“|sign=V. Laufberger }}
  
 
{{infobox
 
{{infobox
−
|foto= [[Soubor:Portrait novomesky-laco.jpg ‎|230px|střed]]   
+
|foto= [[Soubor:IV-I-682.jpg ‎|230px|střed]]   
−
|birth= 27. 12. 1904 (Budapešť)
+
|birth= 29. 8. 1890 (Turnov)
−
|death= 4. 9. 1976 (Bratislava)
+
|death= 29. 12. 1986 (Praha)
 
|PD=  
 
|PD=  
−
* [https://goo.gl/maps/hM1Z9P1moRLsykhz9 Purkyňova 4, Dům slovenské kultury]; PD bystou, A. Trizuljak, D. Kotek 1986 (odstraněno)
+
* [https://goo.gl/maps/wiNXZBom3Rw7QATL9 Šrobárova 48 (Státní zdravotní ústav)]; PD, 1990
−
* Pohřben v Bratislavě
 
 
|odkazy=  
 
|odkazy=  
−
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Laco_Novomeský Článek na Wikipedii]   
+
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Vilém_Laufberger Článek na Wikipedii]   
 
}}
 
}}
  
−
F. X. Šalda z Lacovo první sbírky „Nedeľa“ (1927) postřehl, že se zrodil nevšedně osobitý básník s „dobrou proletářskou poezií většinou čisté práce“. Na poetu jej už pasovali na učitelském ústavu v Modré. Potom učil v Bratislavě, a to už se rodině krejčího vedlo pak lépe. Novomeský byl mezi mladými slovenskými básníky rozpoznatelný. Jeho verš byl jasný, poetický a myšlenkově hutný. Prostě rozpoznatelný ve slovenské mladé poezii. Laco psal do časopisu „Mladé Slovensko“ a nebál se jasně formulovat poctivě vytrápené myšlenky.  
+
V úvahách o svém životě napsal: „Tak jako mě první světová válka vytrhla z práce plné mladického nadšení a zbavila mě po čtyři léta vědeckého prostředí a možnosti vědeckého růstu, tak i tato druhá světová válka přidala k tomu dalších pět let, v nichž jsem byl vyloučen z možnosti vědecky pracovat, pět let, tentokráte už života zkušeného badatele vytrženého ze středu problému žhavě sledovaných.“
  
−
V roce 1924, když mu bylo dvacet, přihlásil se v Praze na studium literatury. To už byla doba, kdy dohasínalo údobí tzv. proletářské poezie, která se zrodila z vlivu socialistické ruské revoluce. Novomeský vstoupil na škole do „Volného sdružení studentů socialistů“. Na nebi slovenské kultury se objevila trojice mladých intelektuálů: D. Okáli, A. Sirácký a V. Klementis, která se názorově profilovala v literární a vědecké revue „DAV“. Jejich mladá polemika často neznala kompromisu a Novomeský nezůstal pozadu v odvážné formulaci svých názorů.  
+
Je to povzdech člověka, který mohl víc, než dokázal, ale přesto dokázal víc, než obvykle dokáže jeden pilný lidský život. Samotný čas, který nemohl ovlivnit, rozdělil jeho vědecký život do tři údobí: předválečné, meziválečné a poválečné.
  
−
Začas přesídlil do Prahy natrvalo a pracoval v redakci „Rudého práva“. Bylo mu čtyřiadvacet (1928), když jako známý literát a novinář provázel po Slovensku ruského spisovatele I. Erenburga. Pro něj psát znamenalo hledat kořeny příčin, souvislosti toho či onoho jevu. Měl k tomu velkou příležitost v lednu 1931, kdy v ČSR nezaměstnanost vzrostla vlivem světové hospodářské krize málem na milion lidí a Novomeský v DAVu jakoby prorocky napsal: „Dějiny nezaznamenaly krutější přechodné období, jaké bude v nastávající roky, potřísněné krví a slzami.“
+
Před l. světovou válkou a v ní: pocházel z váženého a vzdělaného rodu lékařů, takže už na gymnáziu v Praze a Chrudimi nebylo pochyb, že půjde na lékařskou fakultu do Prahy a dokonce věděl, že bude lékařem a vědcem. Bylo pak samozřejmostí, že výtečný student bude pracovat v laboratoři prof. Babáka. Ale než do laboratoře nastoupil, ještě pobyl u významného prof. Horbaczewského a v německém Halle si u prof. Abderhaldena osvojil poznatky z chemie. Vyústěním jeho důkladné přípravy a horečného výzkumu bylo, že už v roce 1913, jako třiadvacetiletý, objevil spolu s prof. Babákem morfogenický (schopnost měnit tvar) vliv štítné žlázy. Laufberger experimentem prokázal, že lze obojživelného mloka axolotla proměnit z vodního živočicha na suchozemského. Mladý vědec se stal spoluzakladatelem endokrinologie, čili vědy o funkci žláz s vnitřní sekrecí (vyměšování).
  
−
Byly to tři roky před nástupem Hitlera k moci. Kdo tehdy lépe poodkryl vývoj času? Kdo hlouběji vytušil, že Hitler zneužije sociální bídy a německého šovinismu k rozpoutání nacionální hysterie. Do tří let už Hitler rozjitřil i sudetské Němce. Novomeský se účastnil kongresů pokrokových umělců v Paříži a Barceloně a s Picassem, Aragonem, Moraviou, P. Nerudou a mnoha osobnostmi varoval svět před německým fanatismem. V roce 1937 už jeho sbírka „Španělská obloha“ byla plná obav z výsledků bitvy demokracie s fašismem ve Španělsku, který zabil nejlepšího španělského básníka Lorcu. Novomeského sbírky ze začátku třicátých let „Romboid“ (1932) a „Otvorené okná“ (1935, státní cena) jsou přechodem od proletářské poezie dvacátých let k hlubšímu poznání lidství. To je koneckonců zřejmé z jeho vývojové jasnozřivosti. Výtvarně doprovodila jeho oceněnou sbírku malířka Toyen a teoretik a grafik Teige. Organizace levých intelektuálů třicátých let „Levá fronta“ zorganizovala celonárodní diskusi o živých otázkách kultury doby. Novomeský napsal hodně polemik a studií. Narážel pochopitelně na cenzuru, takže si tiskové přestupky často odpykával za mřížemi.  
+
„Díky vývoji vnitřní sekrece nabyli obratlovci a člověk převahy nad tvorstvem ostatním,“ napsal Laufberger.
 +
Nadějný student-vědec, který měl před sebou ještě 5. ročník studia, byl povolán „Manifestem“ císaře pána do 1. světové války, aby potrestal Srby, kteří odplatou za rakouskou anexi jejich území, spáchali atentát na následníka trůnu Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Mladý vědec ještě v roce 1916 stačil promovat a ve válce tak mohl být zařazen jako lékař a pracovat v lazaretu. Měl štěstí. Vrátil se z války. Nevzdali mu čest památníkem, jako milionům padlých. Svlékl vojenský mundúr a vrhl se do studia experimentální patologie a organické chemie.
  
−
Další sbírka „Pašovaná ceruska“ je už psána těsně před Hitlerovou anexí ČSR. Tehdy si odpykával své názorové „viny“ ve věznici v Ilavě. Novomeský psal slovensky i česky a působil v českých i slovenských novinách. Vyjížděl do zahraničí, řečnil na shromážděních, provázel účastníky pražského sjezdu Pen-clubu po Slovensku. Teige jej tehdy vybídl, aby se vyslovil k době básnicky a Novomeský napsal známou sbírku „Svätý za dedinou“. Psal ji roku 1938 v Senici, kde mu srdcem protékalo dětství u dědy a babičky o prázdninách, a kde znal každý kout, ba i svatého, stojícího za dědinou.  
+
Meziválečné období 1918-1938: v roce 1920 jej prof. Babák pověřil založením Katedry obecné a experimentální patologie na Masarykově univerzitě v Brně. Třicetiletý lékař a vědec si uvědomil, že jej potkalo mimořádné štěstí, protože všechno si musel budovat sám od počátku. Moravská metropole nebyla Prahou se staletou univerzitní tradicí, ale tím lépe pro člověka, který byl posedlý činnorodostí a neuměl jen sednout k hotovému.
  
−
V roce 1940 jej v Bratislavě, kde bydlel u spisovatele J. G. Tajovského a úřadoval v Obilní společnosti, zatkli. Dvakrát seděl ve věznici v Ilavě. V roce 1943 dovršil ilegální činnost tím, že se stal členem ilegálního vedení Komunistické strany Slovenska v povstalecké Banské Bystrici. Dne 7. dubna 1944 jako člen Slovenské národní rady odstartoval z letiště Tri duby do Londýna za Dr. Benešem, aby jej informoval o průběhu slovenského povstání. Pak cestoval do Moskvy. Po válce promluvil 28. srpna 1945 už jako předseda Národnej rady a poverenec školstva a osvety v Banskej Bystrici k vědcům a umělcům: „Vlastní matkou evropské tragédie v letech 1933 až 1945 bylo důsledně liberalistické chápání demokracie, jež opanovalo západní Evropu. Bylo pro svobodu i za cenu nesvobody.“
+
V roce 1921 se v oboru habilitoval a hned za rok (1922) mu udělili mimořádnou profesuru. Po pěti letech byl jmenován řádným profesorem obecné a pokusné patologie (1927). Brzy se zařadil mezi přední světové vědce lékařství, objevem účinku inzulínu, který krátce předtím vyvinuli Banting a Best. Laufberger už v roce 1924 zjistil, že inzulin způsobuje blokádu glukoneogeneze (nakupování cukru) v krvi.
  
−
Za pět roků jej obvinili z buržoazního nacionalismu a odsoudili na 10 let žaláře. V roce 1955 byl podmíněně propuštěn, ale rehabilitován až po osmi letech (1963). Vrátil se k poezii vzpomínkovou poemou „Vila Tereza“ (1963, státní cena) a sbírkou „Stamodtiaľ“ s moudrým podtextem návratů k brutalitám, které mu tvrdě vydláždily život. Sbírkou „Nezbadaný svet“ a výběrem z bohaté publicistiky „Čestná povinnosť“, „Slávnosť istoty“ aj. uzavřel svůj plodný, tragický, moudře vyrovnaný život. Četná vyznamenání a řády, jimiž ho ověnčili, nezacelily rány. Zbyly jizvy poznání. Ehrenburg napsal, že jej pokládá „za velkého básníka naší epochy“ a ctil „roky jeho života - ty jsou neodmyslitelné“.
+
V půli 20. let překvapil svět vědy důkazem, že vitamíny jsou nezbytné pro nižší obratlovce. A v druhé půli 20. let se přičinil o to, že byla jeho zásluhou, jak sám píše: „Poprvé vyslovena a experimentálně podpořena mřížková teorie struktury buněčné.“
 +
 
 +
Laufberger odešel z Brna do Prahy v roce 1936 a nesl si s sebou další vědecký úspěch. Podařilo se mu lékařské veřejnosti předat další tajemství živočišného organismu. Psal se rok 1934, svět byl v křečích lidského zoufalství ze sociální bídy a v Německu se chystala nová válečná jatka, ale český vědec otevřel nový způsob, jak lidský život zachránit. Laufberger o svém objevu informoval vědce na mezinárodním sjezdu fyziologů v roce 1935 v Leningradě (dnes Petrohrad). Rozborem jaterního extraktu přišel na to, že obsahuje 26 % železa. Do lékařské praxe se rozletěla zpráva o existenci ferritinu, který Laufberger dokázal připravit i krystalicky.
 +
 
 +
Jako vědec světové biochemické špičky o tomto objevu ještě referoval na 16. mezinárodním fyziologickém sjezdu v Curychu (1938). Laufberger působil na Karlově univerzitě, kde nastoupil na místo zemřelého prof. Hanáka. Československou republiku právě v Mnichově „prodali“ (29. září 1938) Hitlerovi, Německo obsadilo ČSR (15. 3. 1939) a Němci uzavřeli české vysoké školy i vědecké ústavy. Laufberger odešel jako praktický lékař na celou válku do Státního zdravotního ústavu.
 +
 
 +
Po roce 1945: už v roce osvobození ČSR začal Laufberger pracovat na teorii nervové činnosti, o níž psal už roku 1928 a při rutinní práci lékaře ji studoval i za války. Potřeboval teorii ověřit experimentálně. Roku 1940 vydal k problému nevelkou studii a za dva roky (1947) už vyšla knižně jeho objevná monografie oboru s názvem „Vzruchová teorie“. V této knize položil základy objevům, jež se týkaly modelu mozkové činnosti na principech kybernetiky, o níž v roce 1948 napsal knihu N. Wiener. Laufberger zkoušel svou originální teorii na lidech a dal se do sestavování kybernetických modelů. Od něho pochází termín „vzruchové pole“. Při této práci jej uchvátily grafické metody, čili sledování jednotlivých funkcí v čase.
 +
 
 +
Laufberger svým výzkumem obsáhl celou fyziologii. Byl vášnivým matematikem, fyzikem, chemikem, zvládl statistické metody a základy elektroniky. Vyústěním jeho vědecké práce v roce 1953 byly metody spaciokardiografie (prostorová diagnostika, jež znázorňuje trojrozměrně srdeční elektrické pole).
 +
 
 +
Laufberger napsal bezpočet článků, studií, knížek a studentům vždycky důtklivě připomínal: „Vědomosti jsou materiálem, schopnosti jich užívat nástrojem, a mravní kvalita duchem, který nástroj řídí.“
 +
 
 +
Třebaže byl vědec se zoufalým nedostatkem času, byl kantorem posedlým hledáním. Celý život aktivně sportoval a miloval hudbu. Lidi rozlišoval podle jejich schopností a charakteru.

Verze z 6. 4. 2020, 21:34

Český fyziolog a lékař. Vstoupil do světové vědy teorií o účinku inzulínu. Objevil „ferritin“, tj. tkáňovou bílkovinu s vysokým obsahem železa. Formuloval teorii o existenci buňečné mřížky, dal svou „Teorií vzruchu“ základ pro mnoho objevů v mozkové činnosti. Vypracoval metodu tzv. „spaciokardiografie“.
„Věda je všelidská služba člověku. První lékařskou ctností je svědomitost. Druhou ctností jest pokora nepřeceňující osobní schopnosti. Obecnou ctností je ctižádost. Lékařskému povolání specifickou ctností jest obětavost.“
— V. Laufberger
IV-I-682.jpg
Narození a úmrtí
  • 29. 8. 1890 (Turnov)
  • 29. 12. 1986 (Praha)
Památníky
Odkazy

V úvahách o svém životě napsal: „Tak jako mě první světová válka vytrhla z práce plné mladického nadšení a zbavila mě po čtyři léta vědeckého prostředí a možnosti vědeckého růstu, tak i tato druhá světová válka přidala k tomu dalších pět let, v nichž jsem byl vyloučen z možnosti vědecky pracovat, pět let, tentokráte už života zkušeného badatele vytrženého ze středu problému žhavě sledovaných.“

Je to povzdech člověka, který mohl víc, než dokázal, ale přesto dokázal víc, než obvykle dokáže jeden pilný lidský život. Samotný čas, který nemohl ovlivnit, rozdělil jeho vědecký život do tři údobí: předválečné, meziválečné a poválečné.

Před l. světovou válkou a v ní: pocházel z váženého a vzdělaného rodu lékařů, takže už na gymnáziu v Praze a Chrudimi nebylo pochyb, že půjde na lékařskou fakultu do Prahy a dokonce věděl, že bude lékařem a vědcem. Bylo pak samozřejmostí, že výtečný student bude pracovat v laboratoři prof. Babáka. Ale než do laboratoře nastoupil, ještě pobyl u významného prof. Horbaczewského a v německém Halle si u prof. Abderhaldena osvojil poznatky z chemie. Vyústěním jeho důkladné přípravy a horečného výzkumu bylo, že už v roce 1913, jako třiadvacetiletý, objevil spolu s prof. Babákem morfogenický (schopnost měnit tvar) vliv štítné žlázy. Laufberger experimentem prokázal, že lze obojživelného mloka axolotla proměnit z vodního živočicha na suchozemského. Mladý vědec se stal spoluzakladatelem endokrinologie, čili vědy o funkci žláz s vnitřní sekrecí (vyměšování).

„Díky vývoji vnitřní sekrece nabyli obratlovci a člověk převahy nad tvorstvem ostatním,“ napsal Laufberger. Nadějný student-vědec, který měl před sebou ještě 5. ročník studia, byl povolán „Manifestem“ císaře pána do 1. světové války, aby potrestal Srby, kteří odplatou za rakouskou anexi jejich území, spáchali atentát na následníka trůnu Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Mladý vědec ještě v roce 1916 stačil promovat a ve válce tak mohl být zařazen jako lékař a pracovat v lazaretu. Měl štěstí. Vrátil se z války. Nevzdali mu čest památníkem, jako milionům padlých. Svlékl vojenský mundúr a vrhl se do studia experimentální patologie a organické chemie.

Meziválečné období 1918-1938: v roce 1920 jej prof. Babák pověřil založením Katedry obecné a experimentální patologie na Masarykově univerzitě v Brně. Třicetiletý lékař a vědec si uvědomil, že jej potkalo mimořádné štěstí, protože všechno si musel budovat sám od počátku. Moravská metropole nebyla Prahou se staletou univerzitní tradicí, ale tím lépe pro člověka, který byl posedlý činnorodostí a neuměl jen sednout k hotovému.

V roce 1921 se v oboru habilitoval a hned za rok (1922) mu udělili mimořádnou profesuru. Po pěti letech byl jmenován řádným profesorem obecné a pokusné patologie (1927). Brzy se zařadil mezi přední světové vědce lékařství, objevem účinku inzulínu, který krátce předtím vyvinuli Banting a Best. Laufberger už v roce 1924 zjistil, že inzulin způsobuje blokádu glukoneogeneze (nakupování cukru) v krvi.

V půli 20. let překvapil svět vědy důkazem, že vitamíny jsou nezbytné pro nižší obratlovce. A v druhé půli 20. let se přičinil o to, že byla jeho zásluhou, jak sám píše: „Poprvé vyslovena a experimentálně podpořena mřížková teorie struktury buněčné.“

Laufberger odešel z Brna do Prahy v roce 1936 a nesl si s sebou další vědecký úspěch. Podařilo se mu lékařské veřejnosti předat další tajemství živočišného organismu. Psal se rok 1934, svět byl v křečích lidského zoufalství ze sociální bídy a v Německu se chystala nová válečná jatka, ale český vědec otevřel nový způsob, jak lidský život zachránit. Laufberger o svém objevu informoval vědce na mezinárodním sjezdu fyziologů v roce 1935 v Leningradě (dnes Petrohrad). Rozborem jaterního extraktu přišel na to, že obsahuje 26 % železa. Do lékařské praxe se rozletěla zpráva o existenci ferritinu, který Laufberger dokázal připravit i krystalicky.

Jako vědec světové biochemické špičky o tomto objevu ještě referoval na 16. mezinárodním fyziologickém sjezdu v Curychu (1938). Laufberger působil na Karlově univerzitě, kde nastoupil na místo zemřelého prof. Hanáka. Československou republiku právě v Mnichově „prodali“ (29. září 1938) Hitlerovi, Německo obsadilo ČSR (15. 3. 1939) a Němci uzavřeli české vysoké školy i vědecké ústavy. Laufberger odešel jako praktický lékař na celou válku do Státního zdravotního ústavu.

Po roce 1945: už v roce osvobození ČSR začal Laufberger pracovat na teorii nervové činnosti, o níž psal už roku 1928 a při rutinní práci lékaře ji studoval i za války. Potřeboval teorii ověřit experimentálně. Roku 1940 vydal k problému nevelkou studii a za dva roky (1947) už vyšla knižně jeho objevná monografie oboru s názvem „Vzruchová teorie“. V této knize položil základy objevům, jež se týkaly modelu mozkové činnosti na principech kybernetiky, o níž v roce 1948 napsal knihu N. Wiener. Laufberger zkoušel svou originální teorii na lidech a dal se do sestavování kybernetických modelů. Od něho pochází termín „vzruchové pole“. Při této práci jej uchvátily grafické metody, čili sledování jednotlivých funkcí v čase.

Laufberger svým výzkumem obsáhl celou fyziologii. Byl vášnivým matematikem, fyzikem, chemikem, zvládl statistické metody a základy elektroniky. Vyústěním jeho vědecké práce v roce 1953 byly metody spaciokardiografie (prostorová diagnostika, jež znázorňuje trojrozměrně srdeční elektrické pole).

Laufberger napsal bezpočet článků, studií, knížek a studentům vždycky důtklivě připomínal: „Vědomosti jsou materiálem, schopnosti jich užívat nástrojem, a mravní kvalita duchem, který nástroj řídí.“

Třebaže byl vědec se zoufalým nedostatkem času, byl kantorem posedlým hledáním. Celý život aktivně sportoval a miloval hudbu. Lidi rozlišoval podle jejich schopností a charakteru.

Citováno z „http://prazskypantheon.cz/index.php?title=Laco_Novomeský&oldid=1561“