Otakar Ostrčil

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

25.2.1879 Praha 20.8.1935 Praha Pohřben na Vyšehradě

PD,F.Kysela 1939 Zborovská 601/38



Český skladatel,dirigent a pedagog.Řídil orchestr Národního divadla po K.Kovařovičovi (1920).Vytvořil novou interpretaci české klasické opery.Z jeho oper:"Legenda z Erinu","Honzovo království".Hudebně imterpretoval poesii Vrchlického,Nerudy a Zeyera.Souběžně vyučoval na obchodní akademii jazyky.




     Představitel vídeňské atonální školy Alban Berg (1885-1935) snad

očekával všelicos,ale takové fiasko premiéry své moderní opery "Vojcek" v úterý 16.listopadu 1926 zřejmě nikoli.V okamžiku,kdy dirigent Ostrčil ztišil orchestr do pianissima,aby vynikl sbor za svenou,strhl se s bal- konu pískot a řev.Pro kakofonnii (nesoulad hudby) nebylo v Praze obecen- stva.Režiséru Hillarovi a Ostrčilovi to vevyšlo.

     Ostrčil převzal taktovku orchestru Národního divadla po Kovařovico-

vi a Hillar režii po Kvapilovi.Tušení,že pražští konservativci se ozvou o nečistým způsobem proti moderně,se naplnil.Před novátory bylo ještě 15 roků na proměnu vkusu pražského publika.Koneckonců to nebyla první bouře staromilců,Smetana ji zažil rovněž.Tentokráte podraždily pražské snoby jak Bergova hudební atonalita "Vojcka",tak Buchnerův sociální text.

     Ostrčil byl synem smíchovského vedoucího lékaře,který s rodinou

bydlel v zeleni smíchovského nábřeží.Sílu talentu lékařova syna objevil Fibich se svým přítelem,skladatelem a pedagogem Janem Malátem.Ti spolu napsali rozsáhlou klavírní školu a Malát napsal i houslovou školu.Ostrčil přinesl v osmnácti Fibichovi první svou operu "Jan Zhořelecký" (syn Karla IV.).

     Muzikálně nadaný Otakar měl i filologické nadání.Studoval na Karlo-

vě univerzitě dějiny hudby a estetiky u prof.Hostinského a filologii u prof.J.Gebauera.V tomto "dvohmatu" Ostrčil prožil celý život.Stal se uči- telem češtiny a němčiny a hudebním skladatelem a později i dirigentem.

     Po dvě desetiletí dirigoval amatérské "Orchestrální sdružení" tak

mistrovsky,že začal konkurovat "České filharmonii".V první světové válce získal místo dirigenta opery Vinohradského divadla a po válce,když zemřel dirigent Národního divadla Karel Kovařovic,mu nabídli taktovku po něm. Ostrčilem nastupovala do hudby mladší generace a s ní i mnoho změn v na- hlížení na hudební modernu,čili na novou intonaci i podání.

     Ostrčilovi se v začátcích vedlo všelijak,ale nebál se podráždit

publikum rovněž netradiční interpretací Smetany.Zejména jSmetanova Tajem- ství,Hubičky a troufale i desetiletími zafixované Prodané nevěsty.Národní listy psaly novinářsky sebevědomně,že Ostrčil chce národu Smetanovo "..dílo spíše zkreslit a národu znechutit".

     Hledači nových významů umění byli odjakživa natahování na skřipec

obecného vkusu i morálky.Ale ozývali se rovněž i ti,kdo požadovali cosi nového,mladého,odpovídajícího době.Tento moment lidských dějin je přízna- čný nejenom pro hudbu,ale objevuje v celé šíři života.Moudrý skladatel široké umělecké duše J.B.Foerster připomněl: "...opakuje se stále jeden a týž tragický osud těch,kdo spějí za velikostí a krásou:osud Smetanův, osud Kovařovicův a posledně osud Ostrčilův".

     V roce čtyřicátého výročí Smetanovy smrti (1923) dospěl spor o nové

pojetí interpretace opery až do Národního shromáždění,kde se Ostrčila za- stal soc.demokratický senátor F.V.Krejčí: "..nikoli intendant v divadle, ale.....musí býti necháni hráti ti,kdo umění tvoří." A zamítl myšlenku o hodspodářské soběstačnosti Národního divadla.

     Ke stému výročí Smetanova narození nastudoval Ostrčil velký cyklus

jeho oper.Roku 1924 na prvním pražském mezinárodním hudebním festivalu (předchůdce Pražského jara) dal ma program výběr děl,který měl reprezento- vat českou hudbu.A znovu se ozvala táž kritika,jenže stále hlasitěji pro- mlouvala obrana Ostrčila-tvůrce.Romain Rolland,který sledoval v Národním divadle Smetanovy opery s klavírním výtahem v ruce,neskrblil chválou.Ostr- čil se přenesl přes českou konservativní malost a začal uskutečňovat svůj dramaturgický záměr autorských cyklů.

     V letech 1922-3 dirigoval cyklus Smetanův,pokračoval Fibichem,Dvo-

řákem,Foerstrem a Novákem.Vybral si největší postavy světové a české ope- ry a svázal je do cyklů: 1929 A.Dvořák,1931 Mozart,1933 výběr z české kla- siky k 50.výročí Národního divadla,1934 druhý cyklus Dvořákův,1934 Smetanův festival.Začalo se mluvit o Ostrčilově dirigentském i programovém umění.

     V Ostrčilově skladatelské činnosti teoretici vymezují dvě údobí:

smetanovsko-fibichovské a od roku 1910 proměnil svou tradiční tonalitu pod vlivem Mahlera a Schonberga.První období reprezentují hymnicky zpěvné melodie opery - "Vlasta",symfonie A Dur a balada "Osiřelo dítě".Opera "Ku- nalovy oči" z roku 1908 je Ostrčilovým hudebním obratem,který pokračoval v jednoaktovce "Poupě" a v symfonii "Impromptu".

     Dominantou Ostrčilovy hudby jsou poválečné opery: "Legenda z Erinu"

(1920) a hlavně osobité,ideové "Honzovo království"(1933).Tato opera má v sobě protiválečnou symboliku a sehrála vlasteneckou roli v těžkém údobí německé okupace,za což se stala terčem fašisticky laděné kritiky.

     V polovině třicátých let byl národní život zjitřen bídou z hospodář-

ské krize i hrozbou Hitlera.Mnozí kritici psali,že opera podlamuje bran- nost národa.Samozřejmě,že tento výmysl vznikl z neznalosti dějin hudby i

dějin národa vůbec,a Ostrčil jej vyvracel smatanovskými cykly.Pro něj ne- bylo přijatelné,aby šefové opery,činohry i baletu byli ve všem podřízeni řediteli,který bývá pod tlakem shora i zdola.

     Ostrčil prosazoval samostatnost opery,ale horečný čas i obrovské vy-

pětí jej zdravotně zdolaly.Onemocněl a po premiéře svého "Honzova králov- ství" (3.4.1935) zemřel.