Otilie Sklenářová-Malá

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

12.12.1844 Vídeň 23.2.1912 Praha Pohřbena na Olšanech

Socha na podstavci,L.Šaloun 1933 Čelakovského sady, u Národního muzea



Česká herečka,první tragédka českého divadla.Hrála v Prozatímním i Národním divadle a byla první profresorkou herectví na konser- vatoři v Praze.Z jejich rolí: Panna Orleánská,Julie,Ofélie,Des- demona,Antigona,Vojnarka,Drahomíra atd.


   "Až umí člověk roli,to hlavní teprve přijde".
                                  Otylie Sklenářová-Malá



     V osmi letech ztratila matku a otec ji z Vídně,kde působil jako

vojenský lékař,odvezl k babičce do Dolního Bousova na Mladoboleslavsku. Při cestě se zastavili v Libuni u "libuňského jemnostpána" A.Marka,zná- mého vlasteneckého faráře,filosofa a přítele Jungmanna.Radil se s nim o dceři Otylce,která ve Vídni prokázala,že má pěvecký i herecký talent. Moudrý farář jí pomohl ke pěveckému mistru.Zanedlouho se Otylka jako pěv- kyně ukázala ve vídeňské Besedě.Bylo ji sedmnácti,když se předvedla v diva- delní roli na ochotnické scéně a měla úspěch,který zpěv zatlačil.

     V roce 1862 český národ nabíral plnými doušky pocit svobody,kterou

Fraz Josef I. slíbil vydáním Říjnového diplomu (20.10.1860).K tomuto kroku jej dotlačila porážka u Soferina" v Itálii (24.6.1859).To byla polnice ná- rodnímu životu: arch.Ulmann dostavěl proti Žofínu Prozatímní divadlo (1862) vznikaly české spolky,prostě Češi se vzpřímili po diktatuře ministra Bacha. Otýlčin otec se radil s politickým všudybylem Riegrem,s muzikanty Mayerem, ba zašel i za hereckými protagonisty Bindrovou a Eliškou Peškovou na radu, co s Otylkou.

     Zakrátko se s ní přistěhoval do Prahy a devatenáctiletá krasavice

Otýlka šla přímo na prkna Prozatímního divadla,kde ji režisér Švanda obsa- dil do titulní role "Panny orleanské".Dne 3.května 1863 hrála Otylie ved-

le protagonistů Kašky,Šimanovského,Kolára tak znamenitě,že hlediště oněmě- lo.Okouzlený Josef Mánes nakreslil její slíčnou tvář,Jabloňský a Sušil na ni psali verše a Hálek o ní přímo zapěl: "Tak ještě žádná ústa na čes- kém jevišti nepromluvila".Už za rok ji Hálek s Barákem byli za svědky na svatbě s právníkem Josefem Sklenářem,který byl tajemníkem Zemského di- vadla.

     Otylii nabízeli angažma ve Výmaru už v roce 1866 ,ale odmítla.Proza-

tímní divadlo brzo opustila skvělá Eliška Pešková a Otylie po ní "zdědila" všechny role.To už český národ žil snem o novém Národním divadle,jehož základní kámen odhalil Palacký v době,kdy na hoře Říp (1868) a všude po českých zemích vzplanuly pohusitsku ohně lidových táborů,jež demonstro- valy touhu českého národa po autonomii.Ta byla dána,nebo spíše si ji vy- dobyli Maďaři v roce 1867 tzv.rakousko-uherským vyrovnáním.To znamená, stát se stal Rakousko-Uherskem.

     Otylie se vydala na okružní cestu po českých zemích,hrála s ochotníky

po dědinách a městečkách a sesbírala na stavbu "zlaté kapličky" kolem 40 tisíc zlatých.Její repertoar už představoval galerií divadelních postav a nechyběly mezi nimi role ze shakespearovských slavností z roku 1864. Tehdy v průvodu shakespearovských postav kráčely její sedmnáctileté ne- teře Terezie Marie a Marie Terezie,jež si byly podobné k nerozeznání. Do jedné z nich se zahleděl třicetiletý recenzent Jan Neruda.

     Otylie hrála Julii,Ofelii,Desdemonu,Kornelii v Králi Learovi,Antigo-

nu,Drahomíru,postavy Tylovy,- prostě bytosti bojující o dobro.Když je úspěch,zrodí s závist a instrika.Otylku nechutně pomlouvali,dokonce v ro- ce 1874 vážně pomýšlela na odchod do zahraničí. Sv.Čech tehdy vykřikl: "Zůstaň u nás!/ Nevěř,hlasy těmi/že Ti spílá národ a že lhal/obdivem když holdoval Ti němý/ a když svou Tě chloubou nazýval".Otylie zůstala doma.

     Dne 14.dubna 1883 se uzavírala éra Prozatímního divadla uvedením

"Prodané nevěsty" a Otylie se s nim rozloučila epilogem E.Krásnohorské. V novém Národním divadle si k jeho otevření zahrála hlavní roli Adámkovy Salomeny.Když hrála,na Olšany právě odváželi jejího dobrého přítele a svěd- ka na svatbě,vynikajícího organizátora a řečníka Josefa Baráka,který se právě vrátil napolo mrtvý z Kostnice,kde řečnil při odhalování památníku Husa.Zahrála i Brňanům při otevření jejich divadla a na zájezdu Národního divadla do Záhřebu hrála Stuartovnu,Fedoru a Sapfó.

     Čas běžel bez ohledu na lidské touhy,ale jenajen podle zákona živo-

ta.I sláva má svůj konec.V roce 1890 Otylie hrála na jevišti Národního divadla naposled.Postřehla,že se k životu dere nová vlna divadelního umě- ní.Požádala,aby ji dali dohrát do 1.května 1903,tj.ke 40. výročí u divad- la.Potom ve svém bytě v Resslově ulici učila hereckému umění mladé adeptky Bittnerovou,Rottovou,Benoniovou,Naskovou,E.Destinovou a jiné hvězdy čes- kého divadla.

     Od roku 1893 zasedla Otylie Sklenářová-Malá na profesorský stolec

pražské konservatoře,když ještě za Dvořákova ředitelování otevřela kate- dru dramatickému umění.