Otevřít hlavní menu
Český sochař. Uplatnil kubismus v sochařství, jako jeden z prvních v Evropě. Oblé tvary jeho plastik pak vyvolala civilistní a sociální tématika začátku 20. let. Z díla: „Úzkost“, „Hlava Dona Quijota“, „Cellista“, „Fabrička“ aj. Nejznámější je „Sousoší Babičky“ v Babiččině údolí v a sousoší „Rodina“.
„Gutfreund dokonce v některých pracích ovlivnil daleko staršího Štursu.“
— J. Bauch, Barvy století
Otto Gutfreud legionnaire.jpg
Narození a úmrtí
  • 3. 8. 1889 (Dvůr Králové)
  • 2. 6. 1927 (Praha)
Památníky
  • Spálená 115/55; PD s bystou, K. Dvořák, A. Gutfreundová, arch. J. Novotný 1965 (bysta zmizela roku 1993, pamětní deska zůstala)
  • Pohřben na Vinohradech
Odkazy

Gutfreundův ateliér ve Spálené ulici překvapil na první pohled „čistotou nejen slohovou, ale čistotou solidního řemesla,“ vzpomínal na svůj mladý sochařský idol malíř a sochař Jan Bauch. Gutfreund nebyl o mnoho starší než nastupující generace umělců. Měl však autoritu mistra. Na pražskou Umělecko-průmyslovou školu k prof. Drahoňovskému přišel z keramické školy v Bechyni a po absolvování „UMPRUM“ v roce 1909 odešel na rok do ateliéru soukromé školy „l’Académie de la Grande Chaumière“ v Paříži k sochaři E. A. Bourdellovi. Třebaže jej Bourdelle oslnil, objevil si v Paříži i picassovský kubismus.

Doma zatím zčeřili výtvarnou hladinu fauvisté malířské skupiny „Osma“ (1908) a veřejnost se o nich vyjadřovala nešetrně. Jenže mládí hledalo nový tvar, oslněno výstavami francouzského umění a Nora Muncha v Praze. Paříž byla „Mekkou“ i českých umělců, v ní vyrostla světovost Čechů Čermáka, Muchy, Kupky, ale rovněž Gutfreunda. Byl totiž z prvních, kdo si troufl dát svým plastikám kubizující tvar. Moderní proud však získával nové vyznavače, kteří se přebírali v tvarové klaviatuře v přesvědčení, že realitu potřeba umělecky nazírat jinak, moderněji.

V roce 1911 vznikla „Skupina výtvarných umělců“, jež vydávala časopis „Umělecký měsíčník“. Vedle malířů Špály, Filly, J. Čapka a dalších se přidružili i K. Čapek, arch. Gočár, Janák, nu prostě všichni vyznavači moderního umění. Jako jediný sochař byl ve skupině Gutfreund. Na druhé výstavě „SVU“ v Praze roku 1912 vystavoval i Picasso. Gutfreund znovu odjel do Paříže. Zřejmě nahlédl i k francouzskému sochaři Duchamp-Villonovi, který měl ateliér blízko Čecha Františka Kupky. Usilovně zkoušel kubistický tvar i abstrakci, např. v dílech „Úzkost“ a „Cellista“. Jenže do mladých plánů nemilosrdně vtrhla válka a Gutfreund se přihlásil do francouzských Cizineckých legií. Jeho duši zalila krvavá trpkost zákopů a jeho skicák donaha obnažoval realitu hrůzy.

Po návratu z nejistoty do života vybuchovala kolem radost z národní svobody i z naděje na sociální spravedlnost. Umění bylo strženo nádhernou vizí. Gutfreund ještě po válce zkoušel abstraktní konstrukce hlav, ale brzy jej unášel proud civilistního a sociálního umění. Bourdellův vzepjatý tvar a oblost Duchamp-Villona, jakoby rezonovaly s keramickým kruhem bechyňské školy, kterou absolvoval. V té době vytvořil řadu plastik: „Návrat legií“, „Obchod“, „Námořník“, „Rváči“, „Švadlenka“. Gutfreundův oblý, biomorfní tvar ovlivnil architekty, malíře, ba i samotného sochaře Štursu. Aby tvar svých plastik ještě oživil, začal je polychromovat.

V jeho ateliéru s ním pracoval mladší sochař Stefan, který dodával tvarům jemnost, malíř Wachsmann a Filla plastiky polychromovali. Ba i Bauch mu pomáhal převádět tvar do dřeva. Bylo to novum, originální a citově zušlechťující. Gutfreund vstoupil mezi sochaře Evropy, kteří naznačovali umění nové cesty. Jeho plastiky jsou sochařskou modifikací proměn, jež se valily vším uměním, ale jeho styl byl od počátku rozpoznatelný, jedinečný a neopakovatelný. Vytvořil celou galerii plastik na budovách: Na Poříčí v Praze zdobí jeho plastika budovu Banky československých legií, ve Varšavě vyšperkoval budovu československého velvyslanectví. Svéráznou rozněžnělou monumentalitu dal svému všeobecně známému dílu „Sousoší Babičky“ B. Němcové v Ratibořicích a rovněž sousoší „Rodina“.

Už se zřejmě dávno zapomnělo, že první pětikoruna po vyhlášení samostatnosti Československa pochází z jeho dílny. „Umění výtvarné roste jenom ze solidního a velikého řemesla,“ připomíná Bauch. A z velikého talentu, můžeme velkého malíře i sochaře doplnit.

V roce 1926 se stal Gutfreund profesorem na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Nebylo mu však přáno více času na tvorbu. Po roce se v parném dni 2. 6. navečer rozbouřilo nebe a Gutfreund se při koupání ve Vltavě utopil. Bauch o svém učiteli a příteli napsal suše, ale vroucně: „Tenkrát české výtvarné umění ztratilo snad největší sochařský talent tohoto století.“