Pavel Josef Šafařík

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

13.5.1795 Kobeliarovo u Rožňavy 26.6.1861 Praha Pohřben na Olšanech

PD,1876 Krakovská 1362/14



Slovenský vědec,zakladatel slavistiky.Podal první obraz litera- tury Slovanů,jejich řeči a prokázal,že Slované patří mezi původ- ní obyvatelstvo Evropy.Z díla:"Dějiny slovanské řeči a litera- tury podle všech nářečí","Slovanské starožitnosti","Dějiny jiho- slovanské literatury".


  "Buďto doveďme,abychom s pravou chloubou mohli říci před národy:

Já jsem Slovan - anebo přestaňme Slovany býti.Mravní smrt je nejhorší smrt.Slované nechtěji nic jiného než spravedlnost,jejich heslem je mravní síla...Z otroctví není bez boje cesty k svobodství...buď ví- tězství a svobodné národovství,buď čestná smrt a po smrti sláva."

                       P.J.Šafařík na Slovanském sjezdu 1848



     Nešel za řečnický pult,mluvil z místa,kde seděl:"Co nás zde shromaž-

dilo?- Hnutí národů trojího plemene,hnutí,jakého v dějinách lidských neby- lo.Vláda bodáků a špehů je nadál naprosto nemožná." Řekl to bez obalu a se zápalem onoho velkého dne 2.6.1848,kdy Palacký zahájil Slovanský sjezd na Žofíně,který měl trvat do 14.června.Šafařík byl předsedou českoslovan- ské sekce.Sál při jeho vystoupení vybuchoval v dlouhý potlesk.

     Dva dni před ukončením práce komise,která koncipovala v Národním mu-

zeu,tehdy ve Šternberském paláci na Příkopech,"Manifest Slovanů k evrop- ským národům" a "Petici císaři",slovanští delegáti byli úředně vykázáni z Prahy.Nastal obrovský poprask,ulice se naplnily lidmi a padly výstřely. Jeden výstřel zabil manželku generála Widischgratze,který pak spustil z děl na Hradu a na Smíchova obrovskou palbu.Pražané začali v ulicích a u Karlova mostu stavět barikády.Padlo v té revoluční pražské bouři na 400 lidí.

     Na císařský režim v tom čase neblaze dopadaly ohlasy revolučních

bouří z Francie.Pokořené národy s odvahou přivítaly národní revoluci a rovněž v Praze se začaly formovat samosprávné české politické orgány. Od 22.11.1848 do 7.3.1849 zasedal v Kroměříži Říšský sněm,který vzbudil naděje,že monarchie přijme federativní uspořádání státu,jak jej dlouho prosazoval Palacký.

     Osmnáctiletý Franz Josef I.,dosazený na trůn za epileptického Ferdi-

nanda,dal sněm vojensky rozehnat a vyhlásil tzv."odktrojovanou ústavu", která vrátila císařství absolutní moc.Rebelující Češi byli pozatykáni,od- souzeni nebo zatlačeni do soukromí jako Palacký a Šafařík.Ti dva se znali od roku 1817 z evangelického lycea v Prešpurku (Bratislava).Starší Šafařík přišel do lycea po dvouletém studiu v Jeně a v devatenácti už vydal sbírku básní.

     Když se oběma přátelům dostala do rukou Jungmannova knížečka "O ja-

zyce českém",kterou litoměřický kantor napsal v dialogu a obhajoval v ní krásu české řeči,oba evageličtí studenti se nadchli.Vydali anonymně spi- sek "Počátkové českého básnictví,obvzláště prozodie",což byl doslova hym- nus na českou poesii Dobrovského času.Nevzali v patrnost Dobrovského vě- decky důkaz,že veršovat počesku se nemůže hexametrem,čili antickým způ- sobem.Hexametrem,čili veršem šestistopým,napsal svou poemu "Slávy dcera" Ján Kollár a zní to nepřirozeně.Čeština je jazyk přízvučný a podle jejího přízvučného rytmu se musí psát i české verše.

     Šafařík získal místo správce a profesora nového srbského pravoslav-

ného gymnasia v Novém Sadu a s přítelem Jánem Kollárem hned po příchodu na školu vydali dva svazky "Písní světských lidu slovenského v Uhřích". Knížka zaujala myšlenkou dějinné zpřízněnosti Slovanů.Safařík už v roce 1826 vydal knížku "Dějiny slovanské řeči a literatury ve všech nářečích", což bylo dílo nejenom závažné,ale tématicky nesmírně rozsáhlé.Naznačilo Šafaříkův směr vědeckého bádání.

     Dobrovský Šafaříka taktně upozornil,že do "Dějin.." zařadil i "Libu-

šín soud",čili první,"objevený" staročeský rukopis,v němž Dobrovský okam- žitě rozpoznal padělek.V roce 1833 poslal Šafařík Palackému do Prahy.kde už vycházel Palackého zásluhou Časopis českého muzea studii "Přehled nej- novější literatury illyrských Slovanů",v němž zpracoval i srbská nářečí.

     Nad Šafáříkovým ředitelováním v Novém Sadu se snášel mrak pravoslav-

ných dogmatických mnichů.Jim vyhovovala "slepota a poddanost" víry.Odebra- li Šafříkovi ředitelování právě v době,kdy mu zemřely dvě děti a sám se těžce roznemohl.Jenže víra nezná milosti,když jí měkdo zalomcuje.Bratisla- va Šafaříkova nabízela místo profesora na bohosloví,ale z Prahy se ozval Palacký,to bylo v roce 1833,a zval jej do Prahy.Šafařík přijel a ondžel malou finanční podporu,kterou mu Palacký opatřil.Lecos si k ní Šafařík přivydělal.

     Po třech letech Palacký vydal v němčině l.sv."Dějin českých"(1836)

a Šafařík ve stejném roce významné dílo "Slovanské starožitnosti",do nichž zpracoval "Slovanský zeměvid" čili mapu rozložení Slovanstva.Prokázal,že Slované jsou kmenem staroindickým a v Evropě starousedlíky.Vyvrátil opa- čná tvrzení a získal evropský věhlas.Knihu přeložili do ruštiny,polštiny a němčiny.Ihned mu přišly z ciziny nabídky universitních profesur,ale on nechtěl opustit Prahu a její pramenné zdroje.Byl potěšen,že mu později

nabídli místo profesora slavistiky na Pražské universitě,ale postoupil je Čelakovskému,který se po smrti své choti chtěl vrátit v roce 1849 z Vra- tislavi s dětmi do Prahy.

     Šafařík dostal v roku 1848 místo bibliotékaře Universitní knihovny.

Šel ve stopách Dobrovského jazykozpytu a spolu s Hankou vydali "Počátkové staročeské mluvnice",publikoval mluvnické monografie a zasloužil se o po- slední úpravu češtiny - namísto "gegj daubrawa" zavedl "její doubrava". Zveřejnil soupis hlaholských textů a dokázal,že písmo Konstantina (sv.Cy- rila) je hlaholicí a dokonalejší písmo je "cyrilici",kterou věrozvěst sestavil už v Bulharsku.

     Na počátku vědecké dráhy se Šafařík a Palacký neshodli s Dobrovského

tvrzením,že čeština je jazyk přízvučný.Po smrti velkého vědce (1829) byli s nim znovu v rozepři a napsali v roce 1842 knihu,jež obhajovala pravost Kralovédvorského a Zelenohorského rukopisu.Jenže Dobrovský,jehož umu slo- žil poklonu i Goethe,měl pravdu podruhé.

     Nemocný Šafařík,uštvaný přepínáním sil i rodinnými strastmi,skočil

zjara 1860 v psychickém rozrušení s řetězova mostu do Vltavy.Vytáhli ho, ale zažádal si hned o výslužbu.Tehdy se znovu rozvířila bitva o Rukopisy. Šafařík zrazoval svého zetě Josefa Jirečka od vydání obhajoby RKZ.Poznal svůj omyl,jenže RKZ se staly vírou a slávou českého národa,z které vyrostlo české umění 19.věku a také hrdost českého národa na vlastní starodávnou písemnost.


PD s portrétem,L.Šaloun 1926 Karlova 190/1 (Klementinum)