Pavel Juráček

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

2.8.1935

20.5.1989

Pohřben


PD,1994

Josefská (zadní trakt hostince u Schnellů)


Český scénarista a režizér z nové vlny filmového umění 60.let.20. století.Z filmů: "Hlídač dynamitu","Bláznova kronika","Sedmikráska","Postava k podpírání",spoluúčast na "Kinoautomatu na světové výstavě v Montrealu.


"Já nikoho neurážím,ani nenapadám.Já jenom nesnesu,aby ze mne někdo dělal troubu". P.Juráček,z 19. obrazu scénaře k filmu Postava k podpírání


Byl příslušníkem mladé umělecké generace,která "rebelovala" proti zmrtvělým schématům o době,jež ztratily realitu a nahrazovaly ji černobí- lé agitky.Jenže jeho umělecká se snažila nahlédnout pod povrch života. Platilo tu znovu ono moudré Nerudové - politika není vůdcem umění.Politika a umění jsou sourozenci,kteří podle povahy doby jeden druhého zastupují.

Poválečná generaci vítala osvobození v jásotu plném citu a nadšení. Pak nastoupila umělecká vlna,jež usilovala o zpodobení ne časově danného, ale rovněž i očekávaného.Na tomto viděním do budoucna pohořel i skvělý vy- pravěč Drda.V roce 1953 začal vycházet časopis "Květen",který se vracel k realitě času.O devět roků po ní začal vycházet časopis "Tvář" (1962), který byl hotovou "rebelií" mladých.Provokovala naturalismem a nemilosrdvě cejchovala literaturu kolem sebe s bezmeznou snahou zachránit v umění umění.

Juráček přišel na pražskou filosofii studovat novinářství a češtinu v roce 1954,ale po roce z fakulty odešel "poznávat život" do "terénu",čili našel si místo novináře ve Vesnických novinách Nymburska a potom zkusil štěstí na dramaturgii pražské Filmové akademie muzických umění (FAMU).

Byl poučen,že se nemůže tleskat snivým ideálům,jež často zastírají život,jaký byl.Čili chtěl hledat životní pravdu.Ve třetím ročníku mu uča- rovalo Drdovo poetické,až k hořkosti pravdivé vyprávění o lidských osudech nehrdinského hrdinství bez patosu.Napsal scénař podle Drdovy povídky "Hlí- dač dynamitu".Je z doby německé okupace a vypráví o hlídači,který bez roz- paku,prostě,jak šel život,riskoval život pro kousek dynamitu pro ilegální skupinu,aby pomohl vyhnat okupanty ze své země.Film Juráček natočil s kol- egou Z.Sirovým z katedry režie.Po Drdově vypravěčském umění ještě sáhl dva- krát.Pro režiséra Bočana zpracoval povídku "Nenávist" a pro Jireše "Stopy".

V roce 1961 Juráček Filmovou akademii absolvoval už scénářem z dobo- vého "rebelantství" v umění.Na středometrážním filmu v režii přítele Smidta nemilostně parodoval ve scénáři "Černobílá Sylva" onu dohasínající "nemoc" umění.Vysmál se plochým agitkám 50.let,v nichž řinčela retorika a život přikrývaly dobové fráze.Byla to nemoc nejen v českém umění,jež bylo nekva- lifikovaně tlačeno ke glorifikaci dobových hrdinů,v nichž retorické schema vytlačilo životní pravdu.Jsou to filmové metody používané v komerčních filmech.Říkalo se tomu "schematismus",čili tendence z nich čouhala jako sláma z bot.

Juráček si vybral pro umění cestu nepřikrášlené pravdy.Tehdy měl štěstí,že jej přijali mezi dramaturgy filmového studia na Barrandově,kde tvrdě,cílevědomně pracoval a svou jemnou fantazií si objevil svět histo- rie.Pro režizéra K.Zemana napsal historickou komedii ze třicetileté války " Bláznivá kronika"(1964).A potom jej zlákala literární tvorba Milana Kun- dery,jednoho z talentů doby,který slavil úspěchy i na jevišti Národního divadla hrou "Majitelé klíčů".

Juráček si vybral jeho povídku "Nikdo se nebude smát",kterou nato- čil s režizérem Bočanem.Na Barrandově se však setkal s bývalou laborant- kou Věrou Chytilovou,která si právě začala dobývat svou režizérskou a scénaristickou pověst.Připravili spolu scénař k jejímu úspěšnému debutu "Sedmikrásky".

Mnozí umělci mladé generace ve své době pociťovali,že proces odci- zování člověka lidské podstatě,deformovalo jeho individuální hodnotu. Objevovalo se v životě cosi kafkovsky absurního,nesmyslného,bázlivého.Ju- ráček si pro tento pocit vymyslel poetickou,náznakovou formu "děje" bez složitého vyprávění.Ve scénaři "Postava k podpírání" představil s režizé- rem Smidtem až groteskní,parodické divadlo na plátně,v němž kritik Liehm spatřoval kavkovskou inspiraci.Ale oba tvůrci tvrdili,že měli na mysli filmovou grotesku.Chlapec si půjčil kolo v půjčovně,jenže když je chtěl vrátit,půjčovnu už nenašel,a tak putoval labyrintem úřadů,ale nikde nebyl nikdo,komu by mohl kolo vrátit.

Film zaujal na festivalu ve Stuttgartu,kde získal Velkou cenu.Noviny "Chris und Welt" napsaly,že je z rodu kavkovského vyprávění a že našel od- vahu k politické paralele pohybu v kruhu.Jiní psali o bezvýsledném boji jednotlivce se skrytým a anonymním,co se lidem staví do cesty.Ať tak,či onak,kavkovský "Zámek" film připoměl a tím vlastně ukázal,že podobné po- city jsou vlastní více či méně všem dobám,v nichž se věčně vede duchovní spor mezi tím,co je,a co chce být.

V roce 1967 byl Juráček spoluautorem scénaře kinoautomatu",který slavil úspěch na Světové výstavě v Montealu.V tom čase měl už za sebou další filmy:"Ikarie XB1"(1965),"Každý mladý muž"(1965),"Konec srpna v hotelu Ozon" a "Případ pro začínajícího kata" (1969).V pětiletí 1978- 1983 byl Juráček v SRN,odkud se vrátil a pracoval pro Art centrum.