Petr Beron

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání
Bulharský vědec, lékař a národní buditel. Vydal pro bulharské školy první slabikář. Působil jako lékař v Rumunsku, v Paříži, psal knihy z přírodních věd a z filosofie.
Petar Beron.jpg
Narození a úmrtí
  • asi 1797 (Kotel v Bulharsku)
  • 21. 3. 1871 (Craiova v Rumunsku)
Památníky
Odkazy

V Nerudově ulici na Malé Straně sundali s domu č. 207/6 Beronovu bystu s odůvodněním, že není historicky prokázáno, že by v tomto domě roku 1864 bydlel. Jenže není stejně prokázáno, že by v domě nebydlel. Ať jsou příčiny odstranění busty jakékoli, Beron Prahu v roce 1864 skutečně navštívil a byl to čas, kdy příslib ústavnosti Franze Josefa I. v tzv. Říjnovém diplomu" (20.10.1860) nebyl zapomenut, tudíž platil. Bulharsko mělo pevně nasazen na své národní svobodě turecký turban už půl tisíciletí. O to byla jejich národní svoboda ujařmenější a tím i vzdálenější.

Beron v uvedeném roce navštívil přítele J. Evangelistu Purkyněho, který měl svůj vědecký ústav ve Spálené ulici a sbíhaly se v něm nitky světové vědy i slovanských vlastenců. Je zachována jejich bohatá vzájemná korespondence. Beron však musel žít už dlouhý čas v pařížské emigraci. Ale oba dobře pamatovali na pražský Všeslovanský sjezd v roce 1848. To byla jiskra naděje na svobodu slovanských národů, ale Rakousko jej rozprášilo a zahraniční hosty vyvezlo ze země. Stejně tak, jako rozehnalo vojskem Kroměřížský sněm (1848-9).

Vlastenci obou národů měli společné zájmy nejenom ve vědě, ale jako příslušníci slovanských národů i národněosvobozenecké. A nebylo možné jinak, než si vzájemně pomáhat. Je pravděpodobné, že Beron nebyl v Praze jenom v uvedeném roce, ale je doložitelné to není. V Paříži se stýkal s českým emigrantem spisovatele a buřičem z roku 1848 J. V. Fričem, který Bulharům zprostředkovával přes Prahu Beronavu finanční podporu.

V roce 1864 Beronovi táhlo k sedmdesátce, znali ho jako vědce doma, kam nesměl, ve Francii, v Rumunsku i v Praze. Přes Prahu chodívala jeho korespondence s bulharskými vlastenci. Ne ovšem poštou, protože se nevědělo, do jaké míry je policií kontrolována, anebo se mohl najít někdo, kdo by ji policii donesl.

Beron neměl to štěstí, aby se dočkal konce nadvlády Turků v roce l877 porážkou Turků Rusy. Nedočkal se národního obrození, ale byl z prvých, kdo zvedl štít národní hrdosti. Narodil se v dědině Kotel v Růžovém údolí, kde zřejmě vstřebal impulsy z pokusů o národní záchranu. V Bulharsku nebylo řádných škol a proto musel za středoškolským vzděláním do Bukurešti. V rumunském Brašově a potom i v Mnichově vystudoval medicínu a vrátil se domů.

V sedmadvacíti si dobře uvědomoval, že národ nemůže duchovně žít jen čtením "psaltir" (žaltáře) nebo "časoslovů" (kalendářů). Žalostné školy spíš udržovaly analfabetismus a přitlumovaly myšlení. Proto se zevrubně obeznámil s názory školských reforem a metod u evropsky proslulých autorů Belly a Lancastera.

V roce 1824 učinil pro svůj národ to, co nejvíc potřeboval. Vydal první bulharský "bukvar" čili slabikář, a to v ryzí bulharštině, opatřil jej svými texty o přírodě a doprovodil obrázky. Byl to čin z hlediska odstupu času samozřejmý, ale v té době vpravdě historický. Beron se tím stal průkopníkem vzdělání národa. Lidé slabikář neuvěřitelně rychle přijali za svůj, takže musel "bukvar" vydat několikrát. Na jeho slabikáři s dokonale promýšlenou metodikou vnímání vyrostly celé generace Bulharů.

Beron se musel uchýlit před úředními invektivami do rumunského města Craiov, kde se živil medicinou. Z peněz, jež si nastřádal, ještě ve své domovině založil několik dívčích škol. A pak v zemi vzplanulo nevolnické povstání a každý názor vlastenců Turci bedlivě hlídali. Beron musel uprchnout i z Craiové a uchýlil se do Paříže. Když se v půli 19. století vrátil Purkyně natrvalo z Vratislavy do Prahy, v Bulharsku právě dohasínala surově potlačená revoluce. Bulharský vlastenec musel zůstat v Paříži natrvalo.

Začal se zabývat přírodními vědami a filosofií, listoval v astronomii, etice a mineralogii. Kromě rodného jazyka uměl rumunsky, francouzsky, německy a svá některá díla v těchto jazycích dokonce psal. Rejstřík jeho knížek a studií je neuvěřitelně obsáhlý. K největším dílům patří "Grand Atlas cosmobiologique" (1858), tři svazky "La Physique céleste" (1866-1868). Vydal atlas mineralogie, psal o potopách, o životě rostlin a slovanští vědci jej znali zejména z německy napsané studie o slovanské filosofii, jež obsahovala přírodní i etické otázky.

V roce 1871 se vrátil blíž k domovu do rumunské Craiové, jenže v Rumunsku bylo nebezpečno, protože na královský trůn dosedl představitel politické reakce princ K. von Hohenzolern. Sotva se v Craiove Beron ukázal, byl zavražděn.