Petr Brandl

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

Petr Jan Brandl

1668,(křtěn 24.10.) Praha

24.9.1735 Kutná Hora

Pohřben v Kutné Hoře

Bysta,1995

Na Slupi 17 (galerie)


Český sochař vrcholného baroka.Mistr barvy a světla v dramaticky a lyricky laděných obrazech.Maloval nástěnné i závěsné obrazy. Z díla: Všichni svatí (1711,kostel sv.Jakuba),Jáchym a Anna (1716, kostel P.Marie Vítězné),obrazy na oltáři (1718-19,kostel sv.Markéty v Břevnově),Stigmatizování sv.Františka (1718,kaple Lorety).


V malostranské radní knize jsou i zápisy,že dcera malíře Karla Škré- ty nevybíravě vynadala radnímu,za což byla pokarána.Jiný zápis říká,že stavitel Kryštof Dientzenhofer žaloval kolegu,který o něm v putyce prohlá- sil,že je fušer.A divoký malíř Brandl?Ten vytasil na měšťana Fillingra zbraň a rval se při zatykání se strážníky.Jenom na přímluvu bohatého měš- ťana se dostal z vězeňské kobky.

Byl synem malostranského krejčího a pradleny,která pocházela od Suši- ce,kde prý v rodu malířsky nadané děti.Po kom kluk Brandlů zdědil rvačskou povahu těžko soudit.Jenže nadaný člověk bývá potřebný a mladík Brandlů z Malé Strany tomu už odpustili dost a dost.Aristokraté,bohatí měšťané, cítkev,zbohatlíci pobělohorské doby si vyšperkovávali paláce,kostely a bůh- vícoa a Brandlův talent jim byl potřebný.

Na zakázku pražských radních namaloval obraz Maří Magdalény pro koste- lík v Mníšku (1693) a obraz "Zvěstování"(1697) pro Svatou horu u Příbrami a ti nad nim drželi ochrannou ruku.Bradl jistě si byl talentu vědom a ne- vstoupil ani do malířského cechu a žil,jak život dal.

V patnácti si jeho talentu povšiml dvorní malíř Kristian Schroder,ale malířsky mu moc nepředal.Jediné,co mu Brandl mezapomněl bylo,že jej jako opatrovník obrazárny Hradu jej do ní vpustil a ta se mu stala učebnicí, jak malovat.Kdepak Itálie,na výlety neměl,ale ve sbírce hradu bylo "Italie" dost a dost a neméně italských obrazů měly sbírky šlechty.Vážil si rakou- ského malíře Halbaxe,který mu poodkryl tajemství temnosvitu a způsob,jak barvou a světlem zdramatizovat obraz.

Šlechtici či preláti bouřliváka tolerovali,ale zahrnuli ho prací. Byl jejich prestyžním malířem a spíš o jeho služby usilovali,aby měli co nejkrásnější interiéry.Zakázky od nich jen pršely,púatrně si u nich dost vydělal a přesto přimhuřovali oči k jeho věčným dluhům,za něž je kvůli ali- mentům stíhala i choť.

Co bylo na Brandlově štětci nejpozoruhodnějšího byl dojemný lidský cit v biblických výjevech.Nedbal na dané konvence a rozbíjel návyky,všechno mu v obrazech hořelo energií,světlem a barvou.I sám Holbach zůstal v ma- lířském projevu hodně za nim.Brandl v přemíře zakázek si často nevěděl rady,které dát přednost.Putoval z kostela do zámku nebo do kláštera a čas- to s velkou chutí maloval i portréty.

V roce 1700 se mu na paty přilepila smůla,kterou si zavinil sám.Musel utíkat před věřiteli,alimentačníními dluhy a rovněž před církevními stráž- ci kostela P.Marie Vítězné,od nichž si vybral zálohu,ale práci nedokončil. Toulal se od města k městu,maloval jako za pokání sám sebe,čili autopor- tréty,jež byly později nazvány podle místa,kde byly nalezeny:"lobkovický" a "strahovský".Často zadavatel nestál o to,aby z obrazu svítila barevnost denního světla a vyhovovalo mu světlo uzavřeného prostoru.

Kolem 20.let 18.století se sblížil se sběratelem a mecenášem umění Františkem Josefem Černínem.Konečně se mohl vyvázat z povinnosti a nechat talentu vylétnou kam se mu zachtělo.Tvořil svobodně a volně pro hraběcí rozsáhlou sbírku obrazů.Zapreludoval si se světlem posvém a v obrazech pro černínskou sbírku dovedl své umění světla k samému vrcholu.Namaloval řadu žánrových obrázků jako byl např "Zamilovaný lovec".Takovou volnost mu nabídl i hr.Vrtba.

Jeho hořlavý a divoký talent je rozpoznatelný z prvního pohledu zej- ména v postavách starců.Z uvedeného údobí pochází jeho proslulý obraz "Simeon s Ježíškem" (Národní galerie v Praze).

Ke konci 20.let znovu prchal z Prahy před věřiteli a manželkou,jíž stále pořádně neplatil alimenty,do východních Čech.V roce 1728 maloval 4 obrazy pro cisterciáky v Sedlci u Kutné Hory a tam jej zatklo rameno spravedlnosti.Uvěznili ho v Hradci Královém,jenže on měl zakázek tolik, že nemohl ani pořádně pykat.Často se klade otázka,zda právě způsob života nebyl přímo podmínkou jeho tvorby,zda jeho bouřlvý a divoký život nebyly přesypacími hodinami tvůrčí vášně a času.

Křesoborský opat si jej vyžádal pro nástěnnou malbu v kostele a on svou práci odvedl dokonale.Jenže tělo ochabovalo a zasahovalo i sílu ducha. Rok 1734 zastihl Brandla v bídném fyzickém stavu,bývalý rukopisný švih znejistěl a ztracel sílu.Přesto byl to pořád ještě on,obdivovaný a vážený. I ti,kdož jej moralizovali,našli pro něj nakonec lichotivou přezdívku "český Apellés",čili česká obdoba nejlepšího řeckého malíře Filipa II. a Alexandra Makedonského.

Brandlovi ještě zbyla síla,aby zanechal v gotickém skvostu sv.Barbory v Kutné Hoře obdivuhodné dílo.V tom staroslavném městě mu však zdraví do- sloužilo.Jeho pohřeb v Kutné Hoře byl prý opravdu důstojný.Pověst o jeho genialitě portrétu se rozletěla po Evropě a do Čech přicházeli kupci,aby obrazy skupovali.Je v portrétu kongeniální s českým malířským exulantem Janem Kupeckým.

Pro potomky oba umělci zanechali malířské perzonifikace umění: Brandl "Sochařství" a Kupecký "Malířství".