Petr Iljič Čajkovskij

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

7.5.1840 Votkinsk v Rusku

6.11.1893 Petrohrad

Pohřben v Petrohradě (Někropol mistrů umění)

PD s portrétem, Š.Malatinec 1984

Žitná 564/14


Ruský hudební skladatel.Ovlivnil jej Mozart a romantismus.Jeho tvorba je symbiózou západoevropské a ruské hudby.Nejvýznamněji se zapsal do instrumentální hudby: Ze symfonií: 4.,5. a 6. Z oper: "Evžen Oněgin","Piková dáma".Z baletů:"Labutí jezero","Šípková Růženka" a "Louskáček".


"...oněch deset dní v Praze tvoří kulminační bod pozemské slávy,jeho Petr Iljič za života dosáhl..." bratr Modest Čajkovský


Byl 12.únor 1888,lidé se choulili do kožichů,přešlapovali a zvědavě vyhlíželi na Státním nádraží (dnes Masarykovo) vlak.A pak zaječely brzdy a v okénku se objevila jeho našedlá hlava.Přivítal ho přítel Antonín Dvo- řák a odcházeli v dlouhém průvodů Hybernskou ulidí do hotelu "De Saxe" na rohu Senovážné a Hybernské ulice.Tak velkoryse se vítají králové,ale tak srdečně se vítaji jenom skuteční přátelé.A návštěva přišla z Ruska, němuž Češi měli tradičně slovanský srdečný vztah.

Čajkovský byl v hudebním světě jedním z "králů" evropské hudby,je- hož na stolec vyzvedla obrovská popularita.Kdysi mu v jeho životní nouze pomohla tajuplná mecenáška N.Meckova,která s nim později putovala po metro- polích a nejdéle spolu pobyli v Itálii a Švýcarsku.

O Praze věděl Čajkovský znal hodně od českých muzikantů,kteří pobý- vali na Rusi.S česským mistrem houslí Laubem,jehož Čajkovský považoval za největšího mistra houskí na světě,učil na moskevské konservatoři a spřátelili se tak ,že Čajkovský Laubovi dedikoval 3.smyčcový kvartet Es Dur.V Petrohradě Čajkovský poznal rodáka od Kladna Vášu Suka,který zůstal v Rusku natrvalo a jako skladatel a dirigent petrohradské opery se dočkal titulu národního umělce Ruska.Nebo se znal s mistrem taktovky Nápravníkem,nu,těch známých mezi českými muzikanty bylo velmi hodně.


Zakladatel petrohradské konservatoře Rubinštejn musel ředitele pe- trohradského Technologického institutu hodně přemlouvat,aby nechal syna studovat konservatoř.Ale otec neslevil a Petr musel pro jistotu své budou- cí existence nejdřív na práva,jež také ho nakrátko i živilo.Petr Iljič přecjenom konservatoř absolvoval a odešel učit na moskevskou konservatoř.

Jen že pro Čajkovského to bylo málo infoemací o Praze.Chtěl vědět co nejvíce.Hostitele mu připravili opravdu bohatý programDruhého dne si proň přišel do hotelu Dvořák a zavedl jej na Žofín,kde na něho v sále če- kalo hodně lidí.Požádali jej,aby převzal taktovku orchestru Umělecké be- sedy a zadirigoval svůj 1.klavírní koncert "b moll".To nebyl potlesk,to byla bouře a stejně se musel děkovat po svém koncertu "D dur",v němž hou- slové sólo hrál český virtuóz Karel Halíř

Čajkovský byl nadmíru spokojen a zakočil svoje žofínské expozé kon- certem své ouvertury "1812".Žofín snad ještě nebyl svědkem takových ovací, když se z Čajkovského ouvertury ozvala melodie ruské hymny.V té hudbě oží- vala česká paměť na hrdinství ruských vojsk v čele se Suvorovem,jež se vra- cela domů z bitev proti Napoleonovi a pobyla krátce v Praze.V té hudbě se rozevíraly kapitoly česko-ruských dějinných vztahů českého onárodního ob- rození.Dvořák si navečer přítele odvedl domů do Žitné ulice.

Čajkovský se nemohl dosytit krás i pamětihodností Prahy a jejich vzácností,takže zamýšlený týden púobytu se protáhl na deset dní.Každý den byl pro něho vzrušující.V Národním divadle dávali na jeho počest Verdiho Othella a Smetanovu Prodanou nevěstu.A v dalších dnech se mu znovu roze- vřel Žofín a Čajkovský šel na plesu z náruče do nároče urozených dam vy- brané společnosti.

Nejvíc jej prý okouzlila Staroměstská radnice,v níž si dlouho pro- hlížel interiér a naslouchal vyprávění o dramatech českých dějin.Samozřej- mě,že nemohl vynechat pravoslavný kostel sv.Mikuláše vedle radnice,kde na jeho počest konali pravoslavné bohoslužby.Snad se o této chvíli dově- děl jeho spolužák a přítel Archangelský,který ke skonku života řídil v chrámu pravoslavná chor a v roce 1924 v Praze zemřel.

Čajkovský nevynechal Pražský hrad a Loretu,kde si kdysi Lizst za- preludoval na zvonky.Ale největší okamžil pro něj byla návštěva Bertram- ky.Všechno tu ještě připomínalo jeho muzikantskou lásku od dětství - Mo- zarta.Jakby nevěděl,že tu Mozart napsal ouverturu k "Donu Giovannimo",zá- zračných 400 taktů za 4 hodiny.Zapsal se s Dvořákem do pamětní knihy a odešli na pražskou konservatoř,kde studoval Čajkovského přítel houslista G.Laub.Dvořák Čajkovskému věnoval partituru své symfonie "d moll".

V předvečer odjezdu dirigoval Čajkovsklý v Národním divadle svou "Smyčcovou serenádu" a část baletu "Labutí jezero".Před odjezdem prosy- cen dojmy i z posezení v hospůdce "U medvídků" nebo v Americkémklubu dam v muzeu Vojty Náprstka,zapsal si do deníčku,že "...prožil okam- žik absolutního štěstí".Čilý ředitel Národního divadla Šubrt si na něm vyžadonil pražskou premiéru "Evžena Oněgina".Navečer před odjezdem doja- tě naslouchal sboru Hlaholu,který mu pod okny hotelu zazpíval na rozlou- čenou.

Podruhé navštívil Prahu koncem roku 1888.Pobyt mu ztrpčilo špatné provedení jeho V.symfonie "e moll",takž rozhněván málem z Prahy odejel. Naštěstí výtečná premiéra "Evžena Oněgina",v níž hlavní rolí zpíval B.Be- noni,zhojila Čajkovského vznětlivost.

Naposled se v Praze objevil roku 1892.Dvořák byl Americe,ale přije- tí bylo stejně srdečné jako předtím.Vyhradil si čas na podzimní procházku Prahou a navečer se v Národním divadle rozhrnula opona jeho pražské premi- éry "Pikové dámy" zkomponované přede dvěma roky.

Čajkovský prožil většinu života ve světě a jako hudební vyslanec Ruska získal sympatie.Byl hodně unaven,toužil se usadit doma a našel si "hnízdečko" v Klinu.Na světových podiích zněly jeho symfonické skladby, z nichž 4.,5. a 6. patří mezi vrcholy hudby 19.století a svými operami dokázal propojit hudební tradice Ruska s hudbou Evropy.