Petr Parléř

Z Pražský pantheon
Verze z 11. 4. 2020, 12:48, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stavitel a sochař. Stavěl část katedrály sv. Víta, Karlův most, kapli Všech svatých na Pražském hradě, vyzdobil Staroměstskou mosteckou věž, zahájil stavbu Týnského chrámu, kostela P. Marie Sněžné, zpracoval projekt chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Architektonickým pojetím prostoru, klenební sítě a plastických prvků měl evropské prvenství.
„Jsou to muži znamenití a vzdělaní, mravů tak jemných a příjemných, jako by se v Antice byli narodili.“
— Francesco Petrarca, o lidech u dvora Karla IV.
Busta Petr Parléř.jpg
Narození a úmrtí
  • 1332 nebo 1333 (Kolín nad Rýnem nebo Švábský Gmünd)
  • 13. 7. 1399 (Praha)
Památníky
Odkazy

Italský humanistický básník Petrarca nenadsazoval. V roce 1356 navštívil Prahu, když ji Karel IV. budoval jako hlavní sídlo císaře. Povolal do Prahy výjimečné talenty v oborech i v mravech. Hodně z nich už poznal u dvora otcova bratra, strýce Karla IV., jehož jméno si vzal za své. Měl vzdělanostní rozhled jako málokdo. Rozpoznal sílu talentů i nejmladších a neváhal je vzít ke svému dvoru. Z Gmündu na Pražský hrad povolal teprve dvacetiletého políra Petra Parléře (zřejmě ze slova polír), nejnadanějšího člena stavitelského rodu, a svěřil mu stavbu katedrály sv. Víta po zemřelém Matyáši z Arrasu. Matyáš stavěl katedrálu ve stylu francouzských katedrál sedm roků, čili do své smrti v roce 1352. Karlův záměr zvelebení země a výstavby Prahy nebyly „choutky nějakého podivína“, psal Palacký. Byl to výsledek Karlova hlubokého vzdělání a jeho činnorodosti. Byla to výslednice moudrých hlav u dvora. Město mělo reprezentovat vládu přemyslovského rodu.

Karel začal Prahu přestavovat ještě za života svého otce Jana Lucemburského 23. října 1341 tím, že postavil hrobky pro sv. Václava a sv. Vojtěcha a také chór, čili kruchtu (místnost pro kněze). Jeho dalším počinem bylo založení pražského arcibiskupství dnem 30. 4. 1344. Dosud pražské biskupství podléhalo mohučskému arcibiskupství. A téhož roku 21. listopadu dosadil na pražský arcibiskupský stolec Arnošta z Pardubic, který za účasti královské rodiny položil základní kámen ke stavbě katedrály sv. Víta.

Parléř přišel už v čase přesně vymezeného programu, kdy stavitel Matyáš z Arrasu zvedl stavbu chrámu sv. Víta do výše triforia (ochoz v půli výšky chrámové lodi), postavil pět kaplí na jihu a jednu na severu. Parléř musel respektovat Matyášův půdorys chrámu, který měl podobu jihofrancouzských katedrál. Parléř pokračoval tím, že nad půdorys odvážně zvedl klenby hlavních lodí. Klenby byly žebrové a zdobil je oblý dekor. Působilo to dojmem, jakoby by se tímto dekorem rozvlnil celý chrám. Parléř tím porušil zdrženlivou a chladnou normu francouzských katedrál a dodal chrámu cosi nového, v Evropě nevídaného. Za svého života Parléř postavil severní sakristii, svatováclavskou kapli, celou jižní část chrámové věže, tzv. Zlatou bránu a dolní část jižní věže. Triforium, neboli ochoz, okna a síťovou klenbu katedrály dokončil až po smrti Karla IV. (1378).

Václavská kaple je Parléřovým dílem. Vznikla z bývalé románské rotundy, v níž byly uloženy ostatky sv. Václava. Kapli už mohli vysvětit v roce 1367. Mozaiky v kapli jsou ojedinělým dílem italských umělců. Kamenická a sochařská práce kaple katedrály jsou dílem svatovítské Parléřovy hutě. Všechno se stavělo za citlivého Parléřova dohledu. Parléřovým osobním dílem je plastika sv. Václava v kapli. Později se zjistilo, že plastika je v proporcích hlavy až neuvěřitelně podobná ostatkům Václavovi dochované hlavy, nalezené později. Parléř byl tudíž i geniálním sochařem, který popohnal vývoj sochařství své doby.

Největší umělecké virtuozity Parléř dosáhl v letech sedmdesátých. Vytvořil tumby (náhrobky ve zdi) Přemysla Otakara I. a II., Spytihněva II. a Břetislava I. a II. Z podnětu císaře Karla zbudoval na triforiu jedinečnou galerii jednadvaceti sochařských portrétů královského rodu a osobností, které se zasloužily o katedrálu. Plastiky vznikaly v Parléřově huti v letech 1374-85. Parléř byl mistrem psychického vzezření plastik hlavy. Hlavy Karla IV., a jeho čtyř manželek, rodičů, bratr Václava IV. s první chotí Johankou Bavorskou, 3 prvních biskupů, 5 ředitelů stavby, Matyáše z Arrasu a vlastní autoportrét jsou psychologickými studiemi lidí. Ve svatovítské huti vyšly plastiky poprsí P. Marie, Krista a zemských patronů. Parléř je autorem plastik, tzv. „bestiarium“, čili kamenných ornamentů, rostlin, zvířat, masek, symbolů nebes i pekla na vnější straně triforia, čili zvenčí chrámu.

Parléř stavěl také most mezi Starým Městem a Malou Stranou. Most je místem půvabného panoramatu Malé Strany. Nádherná gotická Staroměstská mostecká věž a její plastická výzdoba je rovněž Parléřovým dílem. Parléř stavěl i kapli Všech svatých na Pražském hradě a podle jeho projektů se na Starém Městě stavěly chrámy Panny Marie před Týnem a P. Marie Sněžné. Tvůrce pražské gotiky rozhodoval i o stavbách mimo Prahu. Postavil chór chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, a především vyprojektoval základní pojetí chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, jehož realizaci pak řídil jeho syn Jan Parléř.

Petr Parléř zemřel půl roku před koncem 14. století. Synové Jan a Václav mu zbudovali v katedrále sv. Víta kamenný náhrobek.