Rudolf Deyl

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

Rudolf Deyl starší

6.4.1876 Praha

16.4.1972 Praha

Pohřben na Vyšehradě

PD s bystou, Š.Malatinec 1979

Anenské námětí 3


Český herec a spisovatel.Hrál bezmála 40 roků v Národním divadle. Zprvu s protagonistou E.Vojanem,pak za něj.Z postav:Faust, Romeo, Caesar.Vynikající deklamátor s vysokou kulturou slova.Profesor konservatoře.Z dvanácti knih z divadelního života:"O čem vím já","Opona spadla","Vojan zblízka".


"Já bych jim odkázal pokoru,pokora je všechna hercova tvůrčí síla". Odkaz R.Deyla mladým hercům


Učitel Jarolímek mu s povzdechem říkával:"Deyle,kdybyste ovládal formule z chemie jak deklamujete,bylo by to dobrý,ale takhle z vás bude jen komediant"."Komedianta" neudržela ani rodinná firma,běhal se synem herce Mošny do divadel a začas si zahráli u Pavla Švandy na Smíchově.Otec moudře usoudil,že talent bičem nevyšlehá,proto mu zaplatil herecké kurzy ve vídeňské dramatické škole.

Jednou seděl v hospůdce a přemítal,kam se vrtne a přisedl soused v domě,ředitel Národního divadla Šubert:"Zkuste to v Lublani",poradil mu a on se moc nerozmýšlel a vytáhli s kamarádem Hašlerem k Jihu.Deyl byl jazykově nadaný a dotáhl to v činohře na prvního lublaňského Romea,Hašler na jazyky nebyl a zpíval v operetě.

V šestadvacíti se Deyl vrátil s gloriolou prvního slovinský Romeo a po několika rolích v divadle Vendelína Budila v Plzni se v pražské hospodě "U Knoblochů" setkal s protagonistou Národního divadla Vojanem."Zkuste to u nás",řekl Vojan a Deyla do Národního divadla v roce 1902 přijali.Zazářil v roli Carlose a režisér Kvapil v něm našel herecký typ,který se mu hodil mezi postavy jevištního realismu,který razil Rus Stanislavský a české di- vadlo na nový vývojový trend zareagovalo.

Od roku 1905 hrával Deyl s Vojanem,Kvapilovou,Hubnerovou,Seifertem a s jinými protagonisty první české scény.Jenže Romeo to byla vytoužená role Deyla,ale v Národním divadle doména Vojana.V roce l913 mu Kvapil Ro- mea jednou svěřil,snad i proto,že potřeboval pro roli alternaci,nejenom pro případ Vojanovy nemoci.Už od roku 1901 připravoval velkou přehlídku Shakespearových her k 300.výročí gerniově smrti.Výročí připadalo na vá- lečný rok 1916.Vojan byl vskutku "vojanovský" Hamlet,který léty diváky naučil chápat roli v jeho podání.

Kvapil připravoval přehlídku šestnáct hlavních shakespearovských her, což bylo sousto,na jaké si v českém divadle nikdo ještě netroufl.Těch šest- náct her připravoval 15 roků.A ve světě zuřila války,kdy múzy zpravidla mlčí.Jenže režizér,scénarista,spisovatelil Kvapil v roce 1916 shakespea- rovskou přehkídku uskutečnil.Bylo to přes půl století po shakesperovských slavnostech v roce 1864.Vojan za jediný měsíc hrál v osmi hlavních rolích a v roce 1920 se rozloučil s Národním divadlem Hamletem.

Deyl si samozřejmě v mohutné shakeseparovské přehlídce zahrál rov- něž a byl si byl vědom shakespearovského rčení: "Čím kdo není,neměl by se zdát a čím kdo zdá se,měl by také být." A on byl skvělým hercem s velkou kulturou slova,v tom byla jeho příslovečná deviza,z níž se postupně zro- dila česká tradice jevištní deklamace.V paměti generací zůstaly celé úryv- ky z Deylovy recitace poesie,kterou rozdával s podií po celé zemi.V jeho podání získaly popularitu Jelínkovy překlady "Zpěvů sladké Francie." V le- tech 1925-33 Deyl této "své" disciplině,jež by se mohla nazvat "kultura slova" učil jako profesor pražské konservatoře.

V kulminující zralosti si zahrál v němém filmu bratří Deglů "Stavi- tele chrámu" roli Petra Parléře.Jenže němý film staví na hereckém gestu a nikoli na kráse slova,v níž byla Deylova herecká síla.Právě tuto zvlášt- nost či přednost Deylova herectví zužitkoval režisér Rovenský v poetickém mluveném filmu "Řeka".A pak se jeho herecké role kupily do dlouhé řady filmů,nejčastěji v rolích továrníků,např.ve filmech "Bezdětná","Velbloud uchem jehly",role důstojníků a generálů v "M.R.Štefánikovi","Maskované milence",vysokých úředníků v "Bílé nemoci","Vyděračích","Velké přehradě" atd.Nejvýrazněji se do divácké paměti zapsal postavou starého kancléře ve zfilmované hře E.Konráda "Kvočna",v níž hrál s Růženou Naskovou (roz. Nosková).

V roce 1942 svůj herecký čas uzavřel.Bydlel na Anenském náměstí,kam se z Vinohrad přestěhoval roku 1935,aby mu v šeru starého města Vltava znovu šuměla nablízku jako v dětství "Na Františku",aby měl blíže na svůj Žofín i do Národního divadla.Jenže zanedlouho Prahu sevřela německá oku- pace.V uších mu dlouho zněl nadšený potlesk,který se v Národním divadle strhl 6.května 1938,když promluvil srdnatými slovy starého Dubského v Na- šich furiantech.Stejnou roli si zopakoval po osmnácti letech ke své osmde- sátce.V mezidobí hrál v menších rolích filmů "Posel úsvitu","Jan Hus", "Stakonický dudák" a "Černý prapor".

Po válce ještě doutnala spáleniště Prahy a Deyl odhaloval na zlíchov- ské škole pod kostelíčkem na skále pamětní desku svému příteli Hašlerovi. Zahynul v nacistickém lágru.Deyl začal listovat v minulosti své i divadel- ní a už roku 1937 vydal knížku "Jak jsem je znal",ano,své spoluherce. A po- kračoval vzpomínkami "Vojan zblízka" nebo "Písničkář Karel Hašler." Do knih "O čem vím já","Sláva-tráva" atd. uložil divadelní humor i zamýšlení na té- ma život-divadlo.

Poslední knížkou vyprávěl o svém dětství a nazval ji "Kluk z Franti- šku".To byla tečka za jeho tvorbou i životem.Deyl své dětské vzpomínání už vytištěné nespatřil.

Ale ještě jedna jeho láska dlouho přežívala a přežívá:láska ke ko- ním.Nevynechal žádný dostih a zřejmě na koních obdivoval krásnou sílu,tou- hu vzepmout se a zůstat věčně mladým.Jeden z dostihů obdržel název "Memo- riál Rudolfa Deyla".