Rudolf Karel

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

9.11.1880 Plzeň

6.3.1945 Terezín

Zemřel v německém lágru Terezín


PD,1958

V Cibulkách 515/47


Český hudební skladatel,prof.pražské konservatoře.Žák A.Dvořáka.Složil na 30 opusů od písní po opery.Z orchestrálních skladeb: "Démon" (symf.báseň),"Sladká balada dětská" (kantáta). Ze 3 oper: "Smrt kmotřička".


V premonstrátském gymnasiu jej oslnila hudba,ale prozíravý otec,kte- rý byl železničním inženýrem,mu nastavil koleje pragmaticky: práva.To jsou peníze,bez nichž není jistoty.Rudolf uposlechl,ale za půl roku v Praze pře- hodil výhybky na konservatoř k řediteli A.Dvořákovi,jemuž vedl administra- tivu výtečný pedagog a dirigent K.Knittl a k němu se dostall.Na studiích se sžil se spolužáky Václavem Tallichem a Jaroslavem Křičkou.

Skončili konservatoř v roce smrti A.Dvořáka a rozloučil se s nim s tisíci lidí májový den roku 1904 na jeho pohřbu,který vyšel od kostela Salvátora v Klentinu a táhl podel parku Karlova náměstí,kde Dvořák často na lavičce odpočíval,k Vyšehradu.Vliv Dvořákův a jeho přítele Čajkovského byl v Karlově hudbě hluboký.Oba mu uhranuli melodičností a dokonalou jed- notou slovesné a hudební mluvy.Jejich vliv je patrný v Karlově prvním me- lodramu z roku 1902 "Věčná pohádka".

V devětadvacítce čili v roce 1909 napsal z inspirace Pucinniho Bohémy si napsal libreto "Ilseino srdce" s nadějí,že doba operet zvedne k úspěchu i jeho dílo,jen životem se mu přehnala bouře času,jenž rozmetal dobový vkus zmatkem války a poválečnou obrovskou nadějí.Když operu v roce 1924 dirigent Ostrčil uvedl,čas rozmeětal vkusovou zjíněnost začátku století a co kdysi zaručovalo úslěch,přešlo bez valného ohlasu.

Ještě před válkou v roce 1911 napsal jakoby podvořákovsku "Slovanské taneční nálady" a měl štěstí,ba úspěch,protože stejně jako Dvořákovy Slo- vanské tance kdysi jeho dílo vydal rovněž nakladatel Simrock v Berlíně a dílo se hrálo.Před 1.světovou válkou se ještě Karel blýskl mnoha sonáta- mi,smyčcovými kvartety,suitami a jinými skladbami.Hudební teoretici v je- ho hudbě objevili "osobitě tvrdý výraz",který se však neustále změkčoval až k dojemnému lyričnu.

V roce 1914 se Karel vydal za bratrancem do Ruska,ale osudově mu v návratu zabránil sarajevský atentát a smrt nástupce trůnu Ferdinanda d´Este se stala obratem od míru k válce a zamlklé i zpívající ešalony vy- táhly na válečnou popravu..,mobilizace a následná válka,jež se prodrala až k válce světové,v níž padlo na 10 milionů a dvacet milionů přišlo domů zmrzačených.Karel byl svědkem událostí na Rusi.

Zprvu si našel místo učitele hudby v Rostově,ale zanedlouho jej in- ternovali daleko za frontu na Sibiř.Podařilo se mu z internace utéci a ocitl se v bludišti Sibiře u Bajkálu v Irkutsku,kde nakrátko ve městě získal místo ředitele hudební školy.

V roce 1918 se Karel setkal se svými krajany v československých le- giích ve chvíli,kdy se dojednával jejich postupný odchod přes Vladivostok do Evropy.Pochopitelně že neodolal a ustavil v legiích solidní armádní orchestr,pro který zkomponoval spoustu skladeb.Po celé dlouhé cestě sibiř- skou magistrálou muzicíroval i v drsných podmínkách bojů i odpočinku.Tam vznikalo Karlovo reprezentativní orchestrální dílo "Démon",jež sebou při- vezl domů.Jenže mnoho jiných skladeb se mu poztracelo.

Po návratu domů jej už znal málokdo,musel si znovu vyšlapávat ces- tičku mezi skladatele a dobývat si vavříny.Při archivní práci v Památníku odboje psal klavírní a orchestrální skladby,sbory,z nichž patrně nejzná- mější byl cyklus mužských sborů na slova R.Medka "Zborov".V roce 1923 se mu podařilo získat místo profesora skladby a instrumentace na pražské kon- servatoři.

Po opeře "Ilseino srdce",jež byla opusem č.10 ,napsal na libreto Stanislava Loma druhou operu "Smrt kmotříčka",opus č.30.Komponoval ji v letech 1931-32 a premiéru měla v Brně na jaře 1934 a v Praze našla skvě- lou interpretku v pěvkyni Martě Krásové.Opera mu přinesla radost z úspěc- hu.V jeho hudební lyrické dikci,ovlivněné patrně i rodinným štěstím s pěv- kyní Kunzovou,vznikla např."Jarní symfonie" a dotvořil svou dávnou symfo- nickou báseň "Démon".V letech 1935-1938,čili v údobí,jež nad Rebubliku zvedala mrak fašistického nebezpečí,Karel zkomponoval "Revoluční předehru". Bydlel už ve své vilce v Košířích Na Cibulce.

Hlásila se mu už léta odpočinku,ale nepomyslel na něj,protože ten, kdo byl u zrodu státu,musel být na svém místě i u obrany státu.Mnichovská dohoda (29.9.1938) Republiku "přiklepla" jako na nějakém politickém tržišti Republiku bez jejího vědomí jako nějaký dům předali Hitlerovi.

V roce 1941 se Karel začlenil do ilegální skupiny v Košířích a byl gestapem zatčen.Válku prožíval v lágru Terezín a tam v dobře známých ne- lidských podmínkách si tajně skicoval na papírky pohádkové libreto opery "Tři vlasy děda Vševěda" s její kouzelnou hudbou.

Užuž se rozevírala svoboda,Němci rozváželi mukly bůhvíkam,ale Karla rozpáleného horečkou lagerfuhreři vyhodili i s jinými na mráz.Jeho pohád- kovou operu dotvořil Zbyněk Vostřák,který ji v roce 1948 s velkým úspěchem dirigoval v Národním divadle.