Rudolf Kremlička

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

19.6.1886 Kolín

3.6.1932 Praha

Pohřben na Olšanech


PD, Z.Hošek 1988

Pařížská 16


Český malíř.Jeho osobitost vyrostla z impresionismu a starých mistrů.Modernost výrazu je v mistrné kresbě,světle a valéru.Maloval obrazy figurativní i krajinářské.Z obrazů:"Pradleny","Myčky","Přístav Duino u Terstu","Ženy na břehu řeky" (mozaika v pražském paláci Fenix).


"Valér znamená pro mne vše - barva až v třetí řadě." R.Kremlička


Prof.Akademie Hanuš Schwaiger si prohlížel studetské práce a najed- nou vzal do ruky ten nejmenší,ještě nedodělaný obrazek,dlouze si jej pro- hlížel a pokyvoval hlavou.V roce 1910 obdržel Kremlička Hlávkovo stipen- dium do Holanska a tam v úžasu hleděl na obrazy barevný koncert uměřeno- sti holandských mistrů,který mu učaroval a napověděl,aby si zajel ještě pařížké Mekky,kde vládl kubismus.Kremličku vzal nejvíc za srdce Corot,Re- noir,Manet a hlavně Matiss a ti mu napověděli,jak a kam má ve svém zápase o tvar jít.

Po návratu maloval se Schwaigrem žánrové obrázky na Vysočině a když nahlížel okénky do drobných,nízkých chalup,najednou mu ze šera svět- ničky vyčouhla šerá,zakulacená záda krejčího nad řemeslem,jak se ve světle proměňují.Poznal že světlo umí tvarovat předměty.

V roce 1913 přijal Kremlička pozvání ruské šlechtičny k pobytu v Pe- trohradě a zpátky se vrátil nedlouho před válkou s kopiemi starých mistrů, jež si pořídil v petrohradské Ermitáži:Tizian,Leonardo,Greco a další mis- tři jakoby v něm probudili novou tvůrčí mízu.Najednou se mu ze žánrových obrázků ztracely podrobnosti a na významu nabývaly jen objemy předmětů a figur.Kremlička vyšel ze své tvořivé samoty na konci roku 1915,kdy si po- rozuměl hlavně se Špálou a Čapkem.Tenkráte namaloval figuru venkovského děvčete tak,aby zvýraznil krásu jejího zdravého ženství.Nazval obraz "Dívka v bílém živůtku".Namaloval linii jenom valérem a gradací světla. Byla to nápověď jeho malířské osobitosti,ale ještě to nebyl ten "pravý" budoucí Kremlička,napsal malíř O.Mrkvička.Kreemlička se zrodil až roku l918 v obraze "Nana".Tehdy mu nepřišla modelka a byl přinucen domalovat obraz popaměti.Odborníci v Kremličkově fantazijní domýšlení obrazu objevi- li moderní dílo evropské úrovně.

Kremlička v tom čase ještě namaloval cyklus tanečnic,děvčat slovan- ského typu a ukázal jej na výstavě "Tvrdošíjných" v roce 1918 na Příkopech. Doba doznělé války a vzplanuvších nadějí poznamenala i jeho tvorbu.Maloval už posvém zhmotnělou touhu prostého lidství.Jeho obrazy "Pradlena","Myčky" atd. souzněly s dobovým životním pocitem.

Někdy ve 20.letech se spřátelil s básníkem Vítězslavem Nezvalem,kte- rý za nim přišel do ateliéru v Pařížské ulici a pak už neodešel.Pobýval u Kremličky stále častěji.Tvůrce poetismu neodolal a rozhodl se napsat o Kremličkově umění monografii.

A najednou malíře našla mladá generace,patrně právě pro jeho poeti- stické vidění světa v čase rozvoje techniky.Kremličkovo umění představovalo sebeobranu poesie člověka před rachotivým rytmem doby.Kremlička se stal idolem mládí.Oslňoval nádherou dráždivých aktů,touhou,jež vyzařovala z kra- jin,kreseb,ale i početných litografií.Byl to moderní neoklasicismus,který souzněl s poválečným novoklasicismem Picassa.

Hned po válce obdržel od Národního památníku za úkol namalovat kra- jiny Slovenska a v nich uplatnil tytéž zásady jako ve figurativní tvor- bě.Nepopisoval,vykouzlil podstatu krásy.Jeho obrazy mají jemné barevné přechody krajinného reliéfu,čímž zmnožil jejich významy.Ze slovenských motivů z roku 1919 nejvíc veřejnost zaujala "Slovenská krajina" s oblinami hor,"Chudý kraj" nebo "Na pastvě" z roku 1923 a "Cesta vesnicí" z roku 1925.

Kremlička vydal 17 litografií,a mnoho jiných kreseb v Neumannově časopise "Červen",ve "Veraikonu" a v dalších časopisech.V roce 1925 při- pravil svou první samostatnou výstavu v Mánesu a velkým uznáním pro něj byla monografická stať Francouze Elise Faura v Muzaionu.

Kremlička se rozjel do Itálie,Francie a přivezl obrazy "Přístav Du- ino v Terstu"(1927),nebo "Nábřeží Arna" ve Francii.Jeho "Molo" viselo v reprodukcích v mnoha domácnostech,což potvrdilo,že ovládl pocity snad každé následující generace.

Když Nezval dokončoval počátkem 30.let Kremličkovu monografii,malíř připravoval na rok 1932 velkou výstavu.Všechen ruch v jeho ateliéru však náhle k velkému překvapení jeho ctitelů utichl.Kremlička 3.června 1932 náhle zemřel.Jeho přítel spisovatel J.Bartoš nad rakví řekl: "Byl z byto- stí,o nichž lze říci,že se narodily raněny vášní k dokonalosti".