Sofie Podlipská

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

15.5.1833 Praha 17.12.1897 Praha Pohřbena na Olšanech

PD (společná s manželem) 1962 Ovocný trh 573/12 (PD odstraněna sbouráním domu "U červeného orla")



Česká spisovatelka,působila v ženském emancipačním hnutí. Zasloužila se o spolek opuštěných dívek.Napsala hodně knížek pro děti,historických i soudobých románů.Z díla: "Peregrinus" 2 sv.,"Přemysl Otakar II. 2 sv.,"Sbírka pohádek pro mládež".




     Dcery Johanka a Žofie pocházely z česko-německé rodiny.Otec byl

Čech a matka Němka,velmi puritánsky a bohabojně přísná.Domácí učitel dí- vek Petr Mužák jednou k Rottům přivedl krásnou třicátníci,kterou obě dívky přímo zbožňovaly.Jenže ta žena měla v lepších rodinách pověst pří- loš velké volnomyšlenkářky.Povídalo se o všem možném a když dáma odchá- zela,tiskla ji srdečně ruku i paní domu a dívkám dovolila se s ní stykat. Božena Němcová získala dvě přítelkyně,jež se staly vyznavačkami ženské rovnoprávnosti a ctitelkami francouzské spisovatelky G.Sandové.Děvčata nescházela na schůzkách žen v ordinaci MUDr.Staňka v Široké (Jungmanové) ulici,kde ženám přednášel geniální Ammerling a všechno organizovala léka- řova švagrova Rajská,později žena vdovce Čelakovského..

     Žofie přilnula k Němcové od svých literárních začátků,jež mměla Jo-

hanka už za sebou příspěvkem v Almanachu "Máj" (1858) generace Hálka a Ne- rudy.Johanka provdala za domácího učitele Mužáka z dědinky v Poještědí, Žofie v roce 1858 za staršího vlasteneckého lékaře,literáta a politika Podlipského.

     Manželství ji skončilo po devíti letech náhlou smrtí muže a pak se

celý život věnovala dcerce a synovi,literaturou a emancipačnímu hnutím žen. Snad už na schůzkách žen u Náprstků v "Klubu amerických dam" ji napadlo, že se potřeba starat o opuštěné děti.Tak vznikl spolek "Ochrany opuště- ných a zanedbaných dívek".Vdova a matka dvou dětí měla bolestně široké

srdce pro děti.Rozhodla se pro život v jejich službě a pro péro,jemuž lec- čims napomohla Němcová.

     Začala psát i pro dorůstající "drobné dětičky" povídky a různá vy-

právění.V roce 1868 už měla natolik zkušeností,že napsala pro své někdejší odchovankyně publikaci "Listy staré vychovatelky někdejším schovankám". Jsou to jakési mravná naučení pro dospívající děvčata.Protože v čele žen- ského hnutí stála sestra Johanka,která své knížky psala pod pseudonymem Karolina Světla,Žofie si v ženském hnití vymezila starost o chudá a osamě- lá děvčata.

     Když získala jasný životní cíl ve výchově opuštěných děvčat,byla

tím poznamenána i část její literární tvorby.Její velmi bohatá vychovatel- ská činnost zrodila jako druhý proud bohatou literatura pro děti,zejména pro dospívající dívky.Napsala udivující množství dětských knížek a vše bylo jakoby součástí její činnosti v emancipačním hnutí českých žen.Jenže české ženy,jež teprve vyšly z plínek emancipačních snah,jež svým životem započala B.Němcová,si nemohly hrát na svém písečku,proto i Podlipská,jež byla ve výboru hnutí,nusela přiložit ruku k dílu i při založení výrobní- ho ženského spolku "Minerva",při vydávání novin a rozmanitých tiskovin. Podlipská byla i výdatnou pomocnicí Elišky Krásnohorské při založení první- gymnasia pro dívky a mnohé chovankyně Podlipské toto gymnasium absolvovaly.

     Do Žofiina života nenadále vstoupila zajímavá a osudová epizoda.V ob-

zírání talentů literárního nebe si povšimla velké hvězdy české literatury Emila Fridy,který verše,povídky,hry,poemy,překlady podepisoval jménem Ja- roslav Vrchlický.Pseudonym to byl nápad přítele Thomayera,spisovatele a slavného internisty.

     Pětadvacetiletý Vrchlický si našel kondice ve šlechtické rodině,

která pobývala v letech 1875-76 v Itálii.A tu se mezi zkušenou literátkou a geniálním poetou zrodila důvěrná,čilá korespondence,v níž se nemluví jenom o literatuře,ale v jejich záhybech se zrodila zdrženlivě a rozechvě- lá náklonnost.Korespondence s Vrchlickým vydala na knihu.Je to důvěrné spynutí duší,jež vyústilo ve sňatek Vrchlického a dcerou Podlipské Lud- milou.Pak s mladými žila v odděleném bytě v domě na pravém vltavském nábřeží poblíž dnešního Jiráskova mostu mnoho let.

     Žofie vydala v poklidu času 3 svazky "Příkladů z oboru vychovacího",

kde vyložila zkušenosti z výchovy dětí.Byla to spíše dobová učebnice,jež promlouvala přes obzor času Tím pomáhala i žákyním dívčího gymnasia E. Krásnohorské.Láska k opuštěným dětem spojila Žofii s Annu Náprstkovou, emnocitou matkou Vojty Náprstka,která nenechala odejít od svého prahu žádné vchudáky a hlavně děti.Žofie napsal její životopis (1875).

     Žofie nebyla literárně tolik obdařena jako Karolina.Velký spěch jí

nedovolil naučit se Nerudově zásadě "slovům těsno,volno myšlenkám".Její slovesný tvar často nedozrál,nebo zneživotněl,ale když se vrátila do své patricijské rodiny,její románové postavy jakoby obžily.Její román "Pere- grinus" je hodnověrný v líčením o roku 1848.Praha stavěla barikády na obra- nu proti Windischgratzově oblehání města,šlo o život národa,ale obchopd- ník Peregrinus bezmocně křičí: "Staví se barikády,stříli se z děl v uli- cích a vojáci drancují.Ó,můj krám,můj krám,moje zboží,snad jsou tam a já jsem žebrákem!"

     Romány "Jaroslav ze Šternberka" nebo "Přemysl Otakar II." neobstá-

ly před soudem času.Svědectví o životě "Vojty Náprstka" a druhá knížka o "Anně Náprstkové,dobrodinky chudých a zakladatelky Náprstkova muzea" a či "Božena Němcová"(1891) jsou mistrné,jak ukazuje vzpomínka na Něcovou: "Její nádherné vlasy byly podel skrání hladce sčesány a v týle stočeny jednoduše v řecký uzel...V té podobě žije v mé paměti posud..".



PD, Č.Vosmík 1898 (10.5.) Rašínovo nábřeží 72 (Byla odstraněna)