Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 5 875 bajtů ,  28. 3. 2020, 11:03
Založena nová stránka s textem „10. 4. 1908 Stanislaviv, Halič 3. 12. 1979 Praha Urna u motolského krematoria PD, 1990 Thomayerova nemocnice, pavilon A4 Český lékař a politik.…“
10. 4. 1908 Stanislaviv, Halič

3. 12. 1979 Praha

Urna u motolského krematoria

PD, 1990

Thomayerova nemocnice, pavilon A4

Český lékař a politik. Působil jako lékař ve španělské občanské válce (1936-8), v Číně a Indii. V ČSR zastával řadu vedoucích funkcí. Jediný nepodepsal v roce 1968 „Moskevský protokol“, který diktoval podmínky pro další vývoj v ČSSR.
Dne 21. srpna 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy ČSSR. Mezi šesti vedoucími představiteli státu, jež zatkla sovětská a československá policie, byl rovněž Kriegel. Patřil v předsednictvu ÚV KSČ k reformní skupině, která chtěla dát socialismu to, co k němu od samého počátku dějinně náleželo: právní stát, zbavený diktátu vládní skupiny i kapitálu.

Sověti odvezli reformní členy vedení ČSR do Moskvy jako zajatce, což bylo pro mezistátní jednání pokořující a protiprávní. V dlouhých jednáních českou stranu zastupovali reformisté i prosovětští členové Ústředního výboru KSČ. Sovětští představitelé čsl. reformním komunistům předložili dilema: buď podepíší tzv. „Moskevský protokol“, který zformuloval zájmy jenom sovětské strany nebo ponesou důsledky jak osobní, tak i národní. „Moskevský protokol“ obsahoval i dočasný pobyt sovětských vojsk na československém území, který se protáhl na 20 roků.

Jediný Kriegel „Moskevský protokol“ nepodepsal. Žil dlouho jako lékař v bitvách, než aby onu bitvu za stolem vzdal. Bouře odporu ve světě proti omezení práv suverénního státu a pohrůžka čsl. představitelů, že se bez Kriegla domů nevrátí, frontového lékaře zachránila od nejhoršího. Československý parlament podmínky „Moskevského protokolu“ ratifikoval, ale pět poslanců nezvedlo ruku. Mezi nimi byl i Kriegel. Tím byl ratifikován dočasný pobyt sovětských vojsk na území ČSR. Vlády se v ČSR ujala konzervativní, prosovětská skupina a politicky sloužila. Prospěcháři a konjunkturalisté se přidali k novému vedení KSČ v čele s JUDr. G. Husákem. Byly provedeny vnitrostranické prověrky, a ze strany bylo vyhozeno na 450 tisíc reformních komunistů. Bez oné vnitrostranické síly, jež nahlodávala stranickou kasárenskou diktaturu, by nebyl další rozklad diktatury možný. Po čase odpustili „hříchy“ jen 83 kajícníkům, ostatní byli hlídáni a postihováni i s rodinami všemožnými způsoby. Diktatura komunistické aristokracie se zpronevěřila prohlášení ustavujícího sjezdu KSČ v květnu 1921, který přednesl Dr. Šmeral, že: „Komunismus je náboženstvím chudých a má se stát stranou dobrých a nezištných lidí.“

Kriegel se vrátil ke své medicíně a ordinoval pod dohledem v Thomayerově nemocnici. Nebyl rodákem z Čech, pocházel z rakousko-polské rodiny v Haliči a v osmnácti (1926) přišel do Prahy na studia medicíny. Prožíval tu poválečné začátky samostatné ČSR, rušný čas sociálních proměn, hledání cest v ekonomice a politice republiky. Vystudoval, a svět postihla světová hospodářská krize s následkem milionu nezaměstnaných v ČSR. Jako lékař pracoval v nemocenské pojišťovně, kde viděl důsledky bídy, bezmocnost a zoufalství nezaměstnaných.

V prosinci 1936, kdy fašisté napadli španělskou demokracii, Kriegel odešel s dobrovolníky na pomoc španělské demokratické vládě. Zachraňoval raněné v zákopech dobrovolnických brigád a svou obětavostí, organizačními i odbornými kvalitami, dosáhl pověření šéflékaře 45. mezinárodní divize dobrovolníků. Fašismus španělskou demokracii s pomocí italského a německého fašismu zdolal. Kriegel utekl přes horské vrchy s poslední divizí dobrovolníků do Francie, kde jej čekala několikaměsíční internace v lágru. Prostřednictvím norského výboru pro pomoc demokratickému Španělsku se dostal přes oceán až do Číny, kde od roku 1937 zuřila osvobozenecká válka proti japonské okupaci. Kriegel sloužil jako lékař v čínské armádě. Byla to těžká doba a tvrdá zkušenost. Nezůstal v Číně až do konce války a vyhnání Japonců. Odjel do Indie a pracoval tu jako lékař. Do Prahy se vrátil v prosinci 1945. Jeho kolega z čínských bojů, bratr E. E. Kische, o Krieglovi prohlásil, že: „Má vysoké lékařské a organizační schopnosti.“

Byl války syt, viděl spousty zla a mnoho krve a Prahu spatřil v sutinách, z nichž dýmalo. Netoužil po kariéře, viděl příliš mnoho mrtvých, než aby nezatoužil po klidu. Odmítl politickou kariéru, takže byl závodním lékařem v ČKD Sokolovo. V roce 1948 jej vzhledem k jeho organizačním kvalitám přece jenom přemluvili na místo organizačního tajemníka KSČ v Praze. V letech 1949- 52 byl i náměstkem ministra zdravotnictví, jenže Stalin viděl v interbrigadistech ve Španělsku „nepřátele“. Kriegel musel k profesi obvodního lékaře na Smíchově, a pak byl sekundářem ve vinohradské nemocnici.

V roce 1960 byl vyslán k vytvoření základů kubánského zdravotnictví. Po čtyřech letech se vrátil a zvolili jej za poslance Národního shromáždění s funkcí předsedy zahraničního výboru. V dubnu 1968 byl zvolen do Dubčekova předsednictva ÚV KSČ. Životní kruh se mu uzavřel sovětskou intervencí 21. srpna 1968.

Rázný, neústupný, přesvědčený a vzdělaný lékař a politik v roce 1977, třebaže mu pod okny seděl policejní hlídač, byl spolutvůrcem prohlášení „Charty 77“, která se dovolávala dodržování platných zákonů v republice a lidských práv občanů. V jeho bytě se scházeli lidé stejného smýšlení. Diktátoři se jak známo bojí svých obětí i po jejich smrti. Jeho pohřeb v motolském krematoriu hlídala policie.

Navigační menu