Stanislav Kostka Neumann

Z Pražský pantheon
Přejít na: navigace, hledání

5.6.1875 Praha

28.6.1947 Praha

Urna v Památníku osvobození,přemístěna 1992 na Olšany


PD s bystou, K.Lidický 1975

S.K.Neumanna 752/5 (odstraněna 1990)


Český básník,spisovatel,novinář a kritik.Uvězněn v procesu s "Omladinou"(1894).Jeho lidský i básnický vývoj prošel od anarchismu k socialistické moderně.Z poesie:"Nemesis bonorum custos"(z vězení),"Jsem apoštol nového žití","Kniha lesů,vod a strání","Nové zpěvy","Rudé zpěvy","Zamořena léta".Ze studií:"Dějiny ženy"(4 sv.), "Dějiny lásky"(2 sv.),"Maxmilian Robespiere","Francouzská revoluce","Antigide".


"Co jiní spatřili?Ty chudé zástupy?
 Co jiným život vzal v tmách,které otupí?
                           Po chýších bídy se i bránit nesměli.
                           nám aspoň v zápasech sny krásně shořely."
                        S.K.Neumann,Úděl (sb.Bezedný rok)


Několik dní před anexi ČSR Němci (15.3.1939) se Neumann z Poděbrad, kde se léčil a krátký čas i žil,uchýlil do Vápenného Podole na Vysočině. Tam prožil nněmeckou okupaci.Po válce žil k smrti nemocný ve vilce v ulici U Hercovky v Praze.Dva měsíce před smrtí napsal k 1.máji 1947 báseň,v níž s vírou v budoucnost "chudých zástupů" vykřikl - "...dnes celý svět je levý".Ve světě zbyl úděs z války,jíž dějiny nepoznaly.Přes 50 milionů mrtvých a spálené země.Kdo tušil,že fanatik vlastního "Já" zneužije něme- cké národní "já" k nejhrůznějšímu masakrů na planetě.Hitler svůj kompilo- vaný "Mein Kampf" (1925) naplnil zneužitím hladu a nacionálního cítění Něm- ců.Už podruhé Němci vyvolali světovou válku.

Neumann přežil v zákopech l.světové války.Jeho otec,který brzo zem- řel,byl advokátem a členem Říšského sněmu.Rodině zbyla malá vilka,v níž s tetami vyrůstal.Byl snad buřičem a hledačem pravdy po otci.Za účast v boji české mládeže o české státní právo byl odsouzen v sedmnácti v proce- se s "omladinou"(1893),mezi 67 mladými na 14 měsíců na Bory.Ve vězení pře- mýšlel o dobru a spravedlnosti v životě a domů si přinesl první sbírku veršů "Nemesis,bonorum custos" (Nemesis,ochránkyně dobra).

Měl hluboko do kapsy po celý život.Do olšanské vilky za nim přitáh- li mladí literáti se vzdorem anarchistů a přemýšleli o "novém žití" i li- teratuře.Doba upadla do skepse,anarchismu,k odboji proti společenským ka- zům.Neuman začal vydávat anarchistický čas."Nový kult".Mladí literáti Šrámek,Gellner,Malíř s Malířovou a další měli věčné opletačky s policií. Ta je počase rozehnala,zakázala jim časopis a Neumannovi se jiné časopisy nepodařilo obnovit v roce 1905 ani ve Vídni.

Zabloudil do vesničky Řečkovice,pak Bílovice u Uherského Hradiště, psal,polemizoval a sumíroval sny."Ať žije život" nadepsal později své sta- ti vyznavající vitalismus,čili oslavu života.V roce 1911 Neumann přivítal vyznavače kubismu sdružené ve "Skupině výtvarných umělců".Kubismus popo- hnal vývoj českého umění.Tehdy jako literát stmeloval mladé,mezi nimiž do- minovali bratři Čapkové.kteří redigovali měsíčník spolku.Neumann připra- voval s mládím literární Almanach,jenže Franz Josef I.anektoval srbské a Srbové mu oplatili atentátem na následníka trůnu v Sarajevu.A byla vál- ka a u jejího zrodu Němci.Neumann byl v ní.Domů se nevrátilo na 10 milionů vojáků a 20 milionů přišlo zmrzačelých.Neumann byl mezi šťastnými,ale zů- stali tam Gellner a další nadějné talenty.

Po tříset stoletích bytí a nebytí český národ dokázal,že národ můžeš pokořit,ale nikdy zničit.Neumann kandidoval do parlamentu za národní so- cialisty.V Rusku po říjnové revoluci 1917 padl carismus a 90% ujařmených mužiků mohlo narovnat záda svobodou.Rusko se stalo příkladem pro chudinu světa.Neuman založil čas."Červen",v němž tiskly naděje českého umění a li- teratury.Kromě toho vydával po celý život řadu časopisů,almanachů (např. secese),kalendářů.Psal dobové studie a jeho první sbírka z vězení měla po- kračování v řadě sbírek jiných:"Sen o zástupu zoufajících","Kniha lesů,vod a strání",jež zavoněla v literatuře.K oslavě nové civilizace napsal "Nové zpěvy".Ve sbírce "Rudé zpěvy" zapěl vírou v budoucnost revolučního dělni- ctva.Psal agitky,jenže v tempu života z nich vyprchávalo umění do retoriky.

Kolem jeho čas.Proletkult (proletářské kultura) se seskupila socia- listicky orientovaná generace a Neumann s ní vstoupil do Komunistické stra- ny Československa.Jenže nakrátko,protože v roce 1929 z ní pro nesouhlas s radikalismem štyřiatřicetiletého předsedy Gottwalda z ní v roce 1929 spo- lu s Olbrachtem,Vančurou,Malířovou,Nezvalem a Seifertem s Horou vystoupil. Měli vnímavější vztah k osudům dělnictva v tom,že nevnímali život černo- bíle.Na lidské bídě a nacionalismu vyrostl v Německu fašismus a v roce 1935 už jednaly různé skupiny lidí o hrozbě světu.

Neumann hledal poučení v dějinách.Napsal studie např."Maxmilian Robe- spierre","Francouzská revoluce","Krize národa".Právě se zalykal novou,hlu- bokou láskou k mladé družce Špačkové.Mezi intimní verše pronikl obdiv k přírodě ve sbírce "Láska" a ve čtyřsvazkových "Dějinách lásky" a v čtyř- dílných "Dějinách ženy" se obohatil hlubokou znalostí.

NapsaL i román "Zlatý oblak" a řadu povídek a črt.V 30.letech byl u založení "Levé fronty",sdružující umělce různých oborů k diskusím o hroz- bě války.Jeho "uhlířská víra" znala jenom jednu válku: s nerovností mezi lidmi a Neumann byl naplněn vírou,že odstranit ji je dějinným úkolem no- vé společenské třídy - dělnictva.To nemá co ztratit.Jeho víra byla tak silná,že neprohlédl stalinské soudní procesy v SSSR (1937-8) s nevinnými, Stalinovi nepohodlními lidmi.Proto Neumann odpověď na knížku francouzského spisovatele André Gida,který vydal z návštěvy Ruska knížku "Návrat z SSSR", knihu "Antigide".Podobně jednostranně viděná revolučnost Neumannovi nedovo- lila porozumět Halasově sbírce "Staré ženy" a napsal repliku "Staří děl- níci".Život postihuje stejně ženu i muže stmelené v rodinu.

Neumann před okupací vydal sbírku "Srdce a mračna",jež jsou politi- ckými songy.Vrátil se ke klasickému verši ve sbírkách "Sonáty horizontální- ho života","Bezedný rok" a "Zamořená léta",v nichž se už chvěje vzdor pro- ti Hitlerově okupaci ČSR.

Po válce se vrátil z hlubokých lesů Vápenného a žil jen do roku 1947 v pražské vile Tereza.Nikdy v něm nezhasla hořkost ze sociální nespravedl- nosti a nenáviděl dobyvačnou politiku,jež často křikem o jiných skrývá černotu vlastní duše.