T. R. Field

vl.jm.Theodor Adalbert Rosenfeld, vystupoval také pod jménem Bohdan Vojtěch Šumavanský

23.4.1891 Praha

4.8.1969 Praha

Pohřben na Vinohradech

PD s bystou, L.Šindelář 1971

Ostrovní 146/16

Český básník.Psal verše příležitostné a rozdával je.Vydal tři sbírky a užíval v nich novotvary a zapomenutá slova,např. sbírka "Lomikel na dlásnech".

                  "Moje matka Voršila
                  zle se na mne horšila
                  že mám k práci vnitřní odpor
                  jednou budu prej živ z podpor".
                                Field T.R.

Nikdo ho už dávno neznal,ba nebyl uváděn v žádných příručkách a snad by se naň úplně zapomělo,kdyby v šedesátých letech někdo nenapsal, že E.Hrych stylem své "Krhútské kroniky" připomíná Fielda.Byla to svého času známá postava pražské bohémy s mimořádně jazykovým nadáním,jehož mnohé popěvky a rýmy zlidověly.

Field absolvoval pražskou obchodní akademii a naučil se angličtině natolik,že se nabídl anglické námořní společnosti Cunard Line do služeb obchodní flotily.A pak si užil vody,vodky,romantiky dosyta.Bůhví,až kam se s lodí dotoulal,ale když se za dva roky vrátil,znal nejen angličti- nu,ale i její žargony,hlavně námořnický.Prý psal v anglištině i verše.

V pražských hospůdkách mezi štamgasty málokdy scházel a býval i tam,kde "vévodili" Hašek,Longen,Kuděj,Sauer a dalšími vyznavači nového ži- tí.Field poděloval přátele rozmarnými a satirickými verši,jež psal na tá- cky,ubrousky,noviny,prostě co měl po ruce a když upadly,nechal je ležet.

Stovky veršů vzlétly a zemřely jako jepice,ale neméně jich kolova- lo jako lidové popěvky: "Na úpatí Sněžky / potkal jsem tři ježky / všich- ni tři šli pěšky / život je holt těžký." Podobně se v Praze rozšířilo rčení: "Každé ajta má své alébrž."

Překladatelé zužitkovali jeho znalosti hovorové angličtiny,ale sám neměl pro vysedávání u překladů trpělivost,prostě se nedokázal soustředit ani na větší literární dílo.Uměl však chytat rým do síťky jak motýly a obrousit na dobovou "módu". Bylo v něm trošku dadaismu,prošpikovaného no- votvary a zapomenutými slovy.Často se zpívala jeho písnička:"Mým domovem je tichá putyka".

V roce 1929 otiskoval půl roku v čas."Trn" cyklus "Literární zá- drhel". Bylo to cosi neobvyklého,zvláštního,jakoby ze slovníku "naumnych slov" (snad lze říci "vymýšlených") slov ruského básníka Chlebnikova.V ná- sledujících letech vydal sbírky "Kosočtverec na ohradách",1933,"Kruhy pod očima" a "Lomikel na dlásnech" (1937).

Rok předtím přeložil "Dvacet zpěvů plantážních černochů amerických" a tvrdil,že příteli Longenovi dokonce půjčil svou hru "Cestující s var- hanami",ale ten prý "si ji asi vzal sebou do pekla".Dlouze se diskutovalo o jeho jazykovém žonglérství,jehož dokonalou ukázkou byly verše "Prakršno".

Jméno Field T.R. je literárním pseudonymem Theodora Adalberta Rosen- felda.Za druhé světové války si změnil jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský, abyzískal slovenské občanství,který žil v Praze jakoby cizinec se sloven- ským pasem.Jméno Šumavanský si ponechal natrvalo.

Ještě v padesátých letech mu zveřejnili v časopise 2 básně,v šede- sátých další 2 básně a pak přišly chmurné časy.Jednou prý vtrhl do mí- stnosti Svazu spisovatelů a kategoricky žádal,aby nebyl jmenován národním umělcem.Psychické "prakršno" nebo vážná choroba? Postupně se ale naplňo- val jeho osud,který mu předvídala snad teta a on jej nezapomenutelně za- psal do veršů uvedených shora.Začal žít opravdu "z podpor" fondu minister- stva kultury.Lidé jej denně potkávali v Římské ul. na Vinohradech o sle- pecké holi,jak si v chůzi brumlá svoje pichlavé monology proti všem a šourá se do vedlejší hospůdky,kde měl své místo u teplých kamen.

Po smrti objevili v jeho pozůstalosti několik obsáhlých krabic ruko- pisů. Posbírali z nich na výbor "Lomikel a jiné zádrhele".Ukázalo se,že měl,co rozdávat.