Vojtěch Preissig

Z Pražský pantheon
Verze z 27. 12. 2019, 14:25, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „31. 7. 1873 Světec u Biliny 11. 6. 1944 v německém koncentračním táboře Dachau PD, A. Pryl 1947 Jihovýchodní VIII. 944/11 Český malíř a graf…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

31. 7. 1873 Světec u Biliny 11. 6. 1944 v německém koncentračním táboře Dachau PD, A. Pryl 1947 Jihovýchodní VIII. 944/11

Český malíř a grafik. Zakladatel českého moderního grafického návrhářství. Založil čas. "Česká grafika", vydal knihu "Barevný lept a barevná rytina", začal koláže. Z nejkrásněji upravených knih: J. Karafiát "Broučci", P. Bezruč "Slezské písně".

"Drahý pane, zdá se, že si budu musit najat sám nějaký domek, abych tam umístil Vaše nádherné dary!? Byl jsem nejen potěšen, ale i zahanben, že se stávám přílišným dlužníkem… juž od dříve. Obrazy, album...ani jich nedovedu mnoho chválit, jsa zvíře mlčenlivé, jen dovedu říci: jsou krásné básně - ". - P. Bezruč V. Preissigovi 17. 2. 1910

Byl tvůrcem, malířem a grafikem věčného hledání, experimentu, toužil po všeobjímajícím principu výtvarné tvorby. Po kom podědil talent a povahu, to je tajemstvím rodu. Byl z osmi dětí chalupníka a protože uměl malovat, poslali ho na uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Ukončil ji v roce 1897. Malíř a jeho kamarád Marold jej zlákal do Paříže, jenže Preissig byl typem zcela jiným než ,arold. Neoslnila ho Mekka umělců, kde žila velká skupina českých umělců jako Marold, Čermák, Mucha, pak Kupka a další a další Češi. Dobrosrdečný a úspěšný Moravan Mucha mu nabídl přístřeší ve svém ateliéru, než jej přijali do svých grafických ateliérů E. Delaun a A. Schmid.

Vrátil se do Prahy v roce 1903 plný nápadů, enthusiasmu a předsevzetí, že vyoře na poli české grafiky novou brázdu. Musel však nejdříve okusit praxi v České slévárně písma a potom se mohl osamostatnit doma v nejistotě první krok do neznáma oboru. Založil periodikum "Česká grafika" v podobě volných grafických listů a zveřejňoval to nejlepší v české grafice.

Zařídil si i grafickou tiskárnu ve víře v úspěch, jenže enthusiasmus předběhl realitu a její možnosti. V roce 1903 vyšly v jeho grafické úpravě Karafiátovy "Broučci" a to mírně zhojilo jeho existenční situaci. Ale Preissig chtěl přijít s něčím originálnějším, důsažnějším a protože v době vydání "Broučků" vylétla na Parnas neznámá básnická hvězda, která ztrhla lid k obdivu, i Preissig zatoužil těch několik básní ilustrovat. Jenže komu napsat o svolení, když přes novinářskou honbu zůstal básník Bezruč nepoznán. Ten básník jenom vykřikl o bídě pod Bekydem a zmizel. Preissig čekal na příležitost. Napsal později Bezručovi žádostivý dopis, plný opatrných slibů, že nikdy a nikomu nevyzradí, kdo je. Preissigovo bibliofilské vydání "Slezských písní" (1909) vešlo do dějin české knižní grafiky.

Jeho grafická dílna na Vinohradech v Chodské 7 začínala mít finanční obtíže. Preissig u Topiče ještě vydal cyklus "Slovácko" (1909), pak cyklus 20 vlastních barevných leptů a knihu "Barevný lept a barevná rytina". Uznali jeho výtvarné kvality leptů velkého formátu, které ukázal na výstavě. Uznání potěší, ale dluhy nesplatí.

V roce 1910 Preissig Prahu opustil a zamířil za nadějemi pro svůj talent do USA. Začal vyučováním grafice a po čase si našel obživu v grafické firmě. S Bezručovým svolením vydal v prosté úpravě dvakrát "Slezské písně". Malíř Prahy Jindra ještě po desetiletích ukazoval jejich ušmudlané listy, z nichž předčítal na frontě vojákům l. světové války. Od roku 1916 řídil Preissig v Bostonu grafické oddělení na Wentworth Institute. Jeho výtvarný projev dospěl od secesní grafiky ke kolážím z nejrůznějších přírodních i umělých materiálů. Uplatnil se v tvorbě plakátů, v typografii, v nejrůznějších oborech, jež mu nabízely firmy.

Za l. světové války jej za mořem povolali do služby U. S. War Department, ale jako český vlastenec se v roce 1917 přihlásil do čsl. legií a pracoval jako důvěrník Čsl. Národní rady v Americe.

Po válce pobyl v USA ještě 12 roků v postavení poradce velkých nakladatelských domů a tiskáren v New Yorku. Stejně jako přítel Mucha i on pomohl Americe v rozvoji domácí grafiky. Na rozdíl od Muchy měla však Preissigova tvorba experimentální povahu, neboť se chtěl dobrat úplné univerzality výtvarného projevu.

V roce 1930 přijel Preissig do Prahy, s níž po celý čas spolupracoval. Byl uznávaným mistrem grafiky. Přivezl bohatou žeň: cykly karikatur, návrhy tapetových vzorů, barevné lepty pražských motivů, cyklus "Sedm orchidejí", ilustrace, knižní grafiku, plakáty, ale také pokusy o typografické písmo. V americkém údobí ilustroval a knižně upravoval např. Whitmannův "Salut au monde". Jeho výtvarnou mluvu ovlivnily Morrisovy obrodné snahy a především Raffaeli. V roce 1933 v Praze vystavil u Topiče 170 prací, jež shlédla i Vídeň a putovaly do Berlína, New Yorku atd. Dvakrát obdržel cenu "České akademie věd a umění", jednou cenu F. L. Riegra a medaili za odbojovou činnost.

Pracoval na výzdobě Památníku národního osvobození na Vítkově, vytvořil bezpočet plakátů, jež později Němci odcizili. Našly se po válce silně poškozené ve vojenském skladišti na Petříně. Jenže této slavné chvíle se už malíř a grafik nedočkal. Od prvních dnů německé okupace ČSR totiž pracoval v protifašistickém odboji. Podílel se s dcerou Inkou na vydávání ilegálního čas. "V boj" vojenského ilegálního uskupení "Obrana národa". Zatkli ho i s dcerou. Dceru popravili 26. 8. 1942, jeho umučili v koncentračním táboře Dachau 11. 6. 1944.