Václav František Náprstek: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „27. 5. 1886 Rynholec u Rakovníka 12. 12. 1944 Mnichov Popraven v německém koncentračním táboře PD, S. Lacinová 1948 Na Babě 1813/17 '''Česk…“)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 26. 3. 2020, 00:40

27. 5. 1886 Rynholec u Rakovníka

12. 12. 1944 Mnichov

Popraven v německém koncentračním táboře

PD, S. Lacinová 1948

Na Babě 1813/17

Český lékař a spisovatel. Působil v Dubrovníku, později v Praze. Zubní a ústní lékař v pražském Státním zubolékařském ústavu. Autor vědeckých studií i spoluautor monografie o malíři J. Čermákovi.


V polovině třicátých let přibyla k vilkám v Dejvicích na Babě, jimž vévodil moderný styl arch. Pavla Janáka, i vilka Náprstka. Známý zubní lékař byl zaměstnán ve Státním zubolékařského ústavu až do osudného dne 9. června 1943, kdy jej zatklo gestapo.

Na studia Akademického gymnázia do Prahy přijel z rodinného statku v Rynholci na Rakovnicku. Už měl jasno, že půjde po gymnáziu studovat medicínu. Léta pendloval mezi Prahou a domovem, který jej štědře zásoboval. Vystudoval bez větších potíží a u promoce byl předsedou komise obávaný, ctěný a populární internista prof. Josef Thomayer. Náprstek věděl předobře, že byl Vrchlického spolužákem v Klatovech, je rovněž spisovatelem a píše pod pseudonymem R. E. Jamot (obráceně Thomayer). Tato autorita mu byla vzorem nejen v medicíně, ale i v pokusech o literární tvorbu. Promoce 14. květen 1912 dopadla pro Náprstka dobře a prof. Thomayer mu předal diplom za úspěšnou státnici. To blahopřání přátel a slzy rodičů, to byl začátek jeho života.

Jako mnoho českých vzdělanců před ním, zamířil i on ke slovanským bratrům na jih, kde bylo zapotřebí každé hlavy a ruky. Před ním tam pobývalo mnoho Čechů, od vojáka a historika Zapa, který bojoval jako generál osvobozenecké armády Srbů po malíře Čermáka, který ve světě proslavil statečné Černohorce v jejich boji s Turky. Tam pobýval i Slovák, lékař a spisovatel Kukučín i český spisovatel Holeček. Bylo tradiční spříznění slovanských národů v někdejším boji proti útlaku rakouského „žaláře národů“.

Chudá slovanská země potřebovala lékaře jako sůl. Náprstek se usadil v Kupari u Dubrovníka, poblíž místa atentátu na Ferdinanda d'Este, po němž císař František Josef I. povolal „své národy“ na válečná jatka l. světové války. Náprstek projezdil slovanský jih křížem krážem. Posílal z cest po okolí Dubrovníku do pražských listů rozmanité črty a fejetony, protože v lázeňském lékaři bylo kus Thomayera, čili lékaře a fanday umění. Vydával se po stopách malíře Jaroslava Čermáka a sledoval všechny drobnosti šumu a tlukotu kraje, který českého malíře inspiroval.

Když se po válce v roce 1923 vrátil do svobodné samostatné ČSR, bylo to patrně i z důvodu, že jeho medicínu potřebovala i zrozená ČSR. Měl už hodně lékařské zkušenosti a začal se specializovat na nemoci zubní a ústní. Náprstek odjel v roce 1929 z Prahy na rok do USA, kde pobyl na univerzitě v New Yorku, Chicagu a v Bostonu. Nescházel na stránkách odborného tisku, mísil do polemik a prokazoval v nich značnou erudici.

Ale Praha ho už znala dávno předtím a jinak. Posílal fejetony, črty a články ze svých poutí po jihu. Překvapil v roce 1923 beletristickou knížkou s poetickým názvem „Pod slovanským půlměsícem“. Náprstek se v ní podělil o zážitky, dojmy a příběhy ze svého desetiletého působení v Dubrovníku. Zanedlouho vydal společně s Františkem Mokrým a Vratislavem Černým objemnou monografii malíře Jaroslava Čermáka, jež byla dosud nejpodrobnějším nahlédnutím do díla i života evropsky proslulého českého malíře.

Náprstkův hluboce národní kořen života se v plné síle ozval v době ohrožení republiky německým fašismem. Tehdy žil jedinou myšlenkou: jak ubránit nešťastnou českou zemi, jež mohla po staletích poroby tak krátce užívat národní svobody. Bylo mu třiapadesát roků, když po Václavském náměstí zarachotily německé tanky. Bolestně prožíval osud rodné země prodané v Mnichově.

Neváhal a mezi prvními našel cestu do protiokupačních organizací. Na Karlštejně se sešli členové různých ilegálních skupin a vytvořili společné ústředí ilegálního Národního výboru. Jeho konspirační práce vydržela do 9. června 1943, kdy si pro něj přišlo gestapo. Důsledky jeho ilegální činnosti měly německy přesný řád: výslechy, lágr a nakonec čekání na popravu v Mnichově.

Dne 22. října 1946 byl V. F. Náprstkovi udělen čs. válečný kříž „In memoriam“.